Sděluji panu zpravodaji, že skutečně ta diskuse zajímavá bude. A budu rád, když se on do ní potom i svým způsobem zapojí.

Dámy a pánové. Ale dovolte mi i přičinit k hospodaření České televize v roce 2017 několik relevantních poznámek. Slibuji vám, že budu hovořit pouze k tématu, v úvodu k hospodaření v roce 2017 a v závěru se zmíním o činnosti České televize ve stejném roce, protože jak jistě všichni víte, tak ta diskuse je sloučená.

Dobře, dobře. Budu se snažit to nějakým způsobem poopravit, tak aby to odpovídalo. Věci duplicitní, které se objevily již v souvislosti se zprávami za rok 2016 jsem se snažil ve svém dalším vystoupení teď vyškrtat, tak abych vás s tím zbytečně nezatěžoval, protože to moje vystoupení nebude úplně krátké.

Audit pro rok 2017 zpracovala pro Českou televizi společnost Ernst & Young a auditorka Magdalena Soucek. Nechci výsledky této auditní zprávy kritizovat, nemám dostatek vstupních informací, ale bohužel pro mne obsahuje, a to již ve svém úvodu některé zajímavé až podezřele nesrozumitelné krkolomné formulace, které mají dle mého názoru významnou ambici již v samotném úvodu materiálu relativizovat případné nepravosti v hospodaření a potažmo i v činnosti České televize za rok 2017.

Kdyby totiž tyto eventuální nepravosti vyšly postupem doby na povrch, lze se poměrně snadno vyvinit z odpovědnosti za zpracovanou zprávu. Pro vaši informaci, dámy a pánové, mohu uvést konkrétní příklad, když zacituji z tohoto auditu. "Naším cílem je získat přiměřenou jistotu, že účetní závěrka jako celek neobsahuje významnou nesprávnou způsobenou podvodem nebo chybou." Konec citátu.

Lze se tedy ptát: Co je tedy myšleno slovem nebo souslovím "významná nesprávnost"? Nevýznamná nesprávnost je tedy v pořádku a nachází se tedy již mimo rozsah tohoto auditu. A co je tedy naopak ta nevýznamná nesprávnost? A další velice zajímavá konstatace. A poměrně nesrozumitelná konstrukce. A teď prosím poslouchejte skutečně pozorně. "Přiměřená míra jistoty je velká míra nejistoty. Nicméně není zárukou, že audit odhalí případnou existující významnou materiální nesprávnost. Nesprávnosti mohou vznikat v důsledku podvodů nebo chyb a považují se za významné, pokud lze reálně předpokládat, že by jednotlivě nebo v souhrnu mohly ovlivnit ekonomická rozhodnutí, která uživatelé účetní závěrky na jejím základě přijmou." Konec citátu.

Osobně z této věty po jejím několikerém přečtení a pečlivém rozboru dovozuji, že záruka odhalení významných problémů v hospodaření České televize prostřednictvím auditu prostě neexistuje. Ptám se, má tedy potom vůbec smysl takovýto zcela jistě draze zaplacený audit dělat?

A nyní se dostávám k tomu, proč vlastně toto zde říkám, neboť mně zase až tolik o zmíněný externí audit nejde. Ale na srdci mi dlouhodobě leží především komplexní kvalita a šíře celé prováděné kontroly hospodaření České televize a samozřejmě potažmo i činnosti. Ale i takto podivným úvodním slovem auditora ji lze velice dobře spolu ilustrovat.

Dámy a pánové, vlastní kontrolní mechanismy České televize, konkrétně činnost útvaru interního auditu společně s výsledky auditu externího skutečně nemohou plně nasvítit veřejností požadovanou legitimitu hospodaření veřejnoprávního média.

Prosím pěkně - slyším tady, že někdo na mě říká "jsme u činnosti", ale jak jsem předeslal, tak činnost a hospodaření jsou velice úzce provázány například co se týče koncesionářského poplatku, který dnes činí 135 korun, tak plných 90 % jde na činnost České televize, takže tu provázanost zcela jistě můžete si i z toho mého vystoupení a z této informace dovodit.

Kontrolní činnost Rady České televize, která je sice dle zákona o České televizi zodpovědná Sněmovně a ta ji může ze zákonem daných důvodů odvolat, je dle mého názoru také zcela nedostatečná a těžce uvěřitelný fakt, že jsou její činnosti a odměny členům ještě navíc placeny z rozpočtu České televize, obligatorní transparenci před svými koncesionáři vůbec nenahrává.

Proč se v tomto ohledu stále bráníme, a to pod rozličnými záminkami, legislativně zakotvit možnost NKÚ kontrolovat Českou televizi? Příslušný zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu nám nyní leží na stole, takže šance tu znovu je, a je v tomto ohledu zcela lhostejné, jestli ho budou předkládat Piráti nebo někdo úplně jiný.

Proč ale také zákonem neposílit kontrolní činnost zmíněné Rady České televize? Samotná Česká televize se tomu brání s tím, že potom by funkce generálního ředitele byla zbytečná. Mnozí mediální odborníci ale můj názor plně potvrzují, když tvrdí, že Rada České televize nemá ze zákona dostatečné pravomoci, nemá právní subjektivitu, žije z peněz České televize, a proto si nemůže ani dovolit bez jejich přísunu vypracovat potřebné analýzy. Kontrolovat dnes můžeme tedy pouze to, zda v hrubých obrysech se dodržel zmíněný rozpočet.

Ale některé detailnější případy z práce České televize vypovídají o čemsi zatuchlém, které jsem zaznamenal například v tiskovém rozhovoru s Martinem Komárkem, bývalým předsedou volebního výboru Sněmovny. Prostě nyní transparentně zkontrolovat nelze. A co že vlastně pan Komárek mediálně tvrdil? Prý se říká, že televizní pracovníci si vezmou techniku televize a nechají se platit jako externisté, takže jsou zaměstnanci a externisté placeni dvakrát a ještě přitom využívají techniku České televize. Prý to jsou domněnky, ale zakládají se na zkušenosti.

Ale ať už je to jakkoliv, ověřit to v dnešním stavu nekvality a neúplnosti kontroly České televize bohužel nejde. Netransparence a rozličná podezření z nehospodárnosti v České televizi mne skutečně netěší. Na straně druhé jsem alespoň za koncesionáře rád, že podle výsledku auditu a slovy generálního ředitele /teď cituji/ "si Česká televize zachovala statut finančně stabilní a zdravé organizace s relevantním objemem disponibilních prostředků, nulovou zadlužeností a schopností včas hradit veškeré své závazky. Za toto konstatování jsem za všechny koncesionáře velice rád, nebo jindy a jinde medializované úvahy managementu České televize o navyšování koncesionářských poplatků jsou tedy již naštěstí minulostí. Věřím, že se v roce 2018 ani tento stav ani postoj pana generálního ředitele nijak zásadně nezměnil, vlastně ani nemohl, když mu bylo za jeho dobrou práci vyplaceno v rámci odměn 2,5 mil. korun a také plat mu narostl z 230 tisíc na 242 tisíc korun měsíčně.

Doufám tedy, že se také již nepočítá s placením koncesionářského poplatku i za počítače, tablety či mobily, jak se o tom zmínil v jakémsi svém protimluvu na jednání volebního výboru zmíněný generální ředitel Dvořák.

Proč navyšovat a dále zpoplatňovat, když je Česká televize finančně stabilní? Na webu České televize ale můžeme nalézt konstatování, že problém financování České televize není vyřešen dodnes. Mluví pravdu tedy pan generální ředitel s tím, že Česká televize je stabilní zdravá organizace, jak jsem řekl, s relevantním objemem disponibilních prostředků, nebo oficiální web České televize, který chce financování České televize stále ještě řešit?

Další kardinální problém, a teď se budu možná částečně opakovat z předchozího vystoupení k činnosti České televize, tkví v nemožnosti zjistit výši platů jejich nejvíce protežovaných moderátorů a redaktorů. Občanskou veřejností tak stále rezonují jména jako jsou pan Moravec či paní Fridrichová a někteří další. Poslanci, senátoři, státní zástupci či soudci jsou obrazně v tomto smyslu již dávno svlečeni do trenek, ale platy v České televizi, a to proti vyjádření některých soudů, jsou stále utajovány. Občas tu a tam v tomto smyslu sice něco probleskne, například když nedávno na besedě v Plzni ujelo paní Drtinové, že jako bývalá moderátorka Událostí brala v České televizi v roce 2013 57 tisíc korun, ale takovéto kusé a těžko ověřitelné informace našim občanům skutečně nestačí.

Rád bych na tomto místě současně vyvrátil podezření, šířené ze strany některými pro Českou televizi ochranářskými médii, která po mém požadavku na nutnou transparenci platů klíčových zaměstnanců České televize, jenž jsem nastolil dříve, mě nařkla z jakési socialistické rovnostářské zášti. Prosím, skutečně tomu tak není, protože kdyby tomu tak bylo, musel bych například přece v první řadě zmiňovat obrovský nemovitý majetek pana generálního ředitele České televize, který jen v Praze činí před 100 mil. korun, jak uvádějí některá média, ale mě toto je skutečně jedno.

Co mi ale skutečně jedno není, je hospodaření veřejnoprávního média. Skutečně těch 6,5 mld. Kč v rozpočtu České televize není zanedbatelnou sumou, vždyť komerční televize NOVA hospodaří s částkou jen poloviční.

V další ilustraci ne vždy úplně dobrého bych mohl také využít například i některé zajímavé informace z webu hlídač státu, který za dva roky své činnosti pro vaši zajímavost eviduje již kolem 2 mil. smluv v celkové hodnotě kolem 8 bil. Kč.

Co se týče samotné České televize, tak je na tomto webu od konce roku 2016 soustředěno 25 smluv, údajně obsahujících tak závažné nedostatky v rozporu se zákonem, že jsou velmi pravděpodobně neplatné, a dalších 274 smluv trpících vážnými nedostatky. Správci tohoto webu elektronicky odkazují, a to v plné konkrétnosti, také na 1902, to je 13,5 % smluv České televize s firmami navázanými na politiky, a to je velice alarmující. A tyto smlouvy jsou v celkové hodnotě 7 mld. Kč, což činí 38 % poskytnutých financí ze všech uzavřených smluv.

A kdyby někdo z vás chtěl uvést konkrétní příklady, mohu tak uvést například firmy Medea, 789 smluv za 290 mil. Kč, osoba Jaroslava Tvrdíka či Jaromíra Soukupa, kterého dnes můžeme již také považovat za politika, nebo například firmu BIZON + ROSE, tři smlouvy za 17 mil. Kč, osoba Miloše Růžičky.

Za příklad nevysychajících penězovodů směrem k osobám dlouhodobě spjatým s Českou televizí, tedy event. klientelismu, lze uvést firmy produkce Třeštíková, s.r.o., devět smluv za 20 mil. Kč, osoba Helena Třeštíková, nebo například Czech News Center, a.s., 133 smluv za 25 mil. Kč, osoba Libuše Šmuclerová. Stačí skutečně jen nahlédnout na zmíněný web a naleznete sami i další.

Jako perličku bych ale ještě uvedl smlouvu České televize ze září roku 2016 s nadací Charty 77, u které nelze dohledat ani její výši, přičemž utajení její hodnoty je možné pouze v odůvodněných případech. Ale zde by se mělo jednat o smlouvu o dílo v rámci rekreačních, kulturních a sportovních služeb, tak se divím, proč tomu tak je. Možná by nám mohlo něco napovědět i to, že jako člen statutárního orgánu byl zde v rozhodném období veden Jiří Pospíšil, nynější předseda TOP 09, či jako členka rozhodčí rady paní Marie Kousalíková z ODS.

Skutečně ke konci mého vystoupení bych si dovolil se ještě řečnicky zeptat pana předsedy vlády Babiše, zda je skutečně pravdou, že vydal svému klubu doporučení, aby poslanci a poslankyně ANO podpořili schválení všech zpráv, tedy o činnosti i hospodaření České televize, a to bez jejich rozdílu? A to i přes fakt, že sám v inkriminovaném roce 2017 veřejně označil redaktory České televize za zkorumpovanou pakáž, která pracuje ...... na objednávku.

Teď, když konečně projednáváme zprávu o činnosti České televize z roku 2017, mu to tedy skutečně již přestalo vadit? Podivné uvažování. A nevadí mu například ani případ z poslední doby, kdy Česká televize stáhla ze sociálních sítí reportáž o údajném zastrašování žáků na Střední průmyslové škole v Plzni před jeho návštěvou? Učitelé prý měli žákům vyhrožovat problémy u maturity, pokud se budou ptát na kauzu Čapí hnízdo. Studentka, která to tvrdila, to ale pouze četla u někoho na Facebooku, což redaktorka České televize z reportáže dle vyjádření školy vystřihla. Průmyslovka na Českou televizi tak hodlá podat žalobu. Ani tentokrát vám to nevadí, pane nepřítomný předsedo vlády? A co tedy ještě říkáte na vystoupení redaktora Hynka, který za hrobového mlčení protěžované moderátorky Witowské vás třikrát během chvíle označil v nedávném pořadu Události a komentáře sice správně za premiéra, ale za premiéra bývalého? Proč opět takový jeho názorový veletoč? Myslím tedy pana premiéra Babiše ohledně přístupu k fungování České televize. Není už takových jeho zásadních názorových obratů nějak moc? Premiér každé země by si měl stát za svým slovem, i když by to bylo aktuálně pro někoho nepopulární a nenechat si v tomto ohledu radit PR manažery, či snad dokonce některými lobbisty. Podle názoru některých komentátorů se premiér České televize buď jaksi konstruktivně dohodl s Českou televizí na smíru, podle jiných se zase bojí jako čert kříže protibabišovských demonstrací, které by mohly vyvolat osoby těžící z televizního nepotismu, klientelismu a protekcionismu.

Doufám také, že pan premiér četl vyjádření bývalého ředitele slovenské televize Radima Hrehy, které na jeho adresu tento pán mediálně vyjevil. Hreha v něm říká, že je český předseda vlády nejspíše přesvědčen, že voličům ANO nevadí vysílání České televize pro havlistickou menšinu, které musí financovat všichni koncesionáři. Dodal také, že si myslí, že Česká televize se svojí klesající důvěrou veřejnosti není pro něj nikterak důležitá. Ale tolik jenom můj komentář k zásadní proměně názorů pana předsedy vlády. Zajímavé je v tomto ohledu ale i Hrehovo stanovisko, že informační monopol nadnárodních lobbistů, realizovaný mainstreamovými médii, tedy i Českou televizí, vytvářející fiktivní obraz reality, je u konce s dechem. Osobně bych si to velice přál a velice bych to přál zejména naší České televizi a jejím koncesionářům. Děje se tomu hlavně díky svobodnému a nezávislému internetu, a tak se nyní musíme společně zasadit o to, aby někteří filutové tento alternativní kanál přenosu informací pod různými záminkami neshazovali, neškrtili a některé zdroje tam dokonce rovnou nechtěli zakazovat. Zejména díky nezávislému internetu může fungovat také nezávislá žurnalistika, kterou místo toho, aby Česká televize podporovala a realizovala, tak se často ubírá opačným směrem a přitom zároveň ještě osočuje názorové oponenty, že usilují o získání politické nadvlády nad tímto veřejnoprávním médiem, byť toto je reálně zcela nemožné. Lidé v České televizi, či někteří další efektivně propojení s Českou televizí, to velice dobře ví. Managementu České televize bývá tak nějak lhostejno, že se mnohdy jedná o zcela oprávněnou, podloženou a adekvátní kritiku, zaznívající nejen z Poslanecké sněmovny, ale i z míst nalézajících se na sociální mapě České republiky úplně jinde. Těží totiž z dojmu vlastní nedotknutelnosti a neomylnosti. Není divu. Zakonzervovanost jejího stavu byla po dlouhá léta efektivněji jištěna příklonem k některým politickým subjektům či jejich protagonistům.

Opět ale do svého vystoupení začlením, tak jak činím běžně, názor někoho fundovaného a erudovaného, nebudu tak abstrahovat pouze z oficiálních statistik a vyjádření České televize, jak to učinil pan zpravodaj, ale ani naopak z reakcí tisíců nespokojených diváků. A tak v roce 2017 režisér a scenárista Stanislav Vaněk, který pracoval v České televizi v oblasti hudby a byl mimo jiné i ředitelem festivalu Zlatá Praha, mediálně prohlásil, že na současné České televizi oceňuje především její poslání či profesionální formu PR, ale - a teď znovu cituji, dodal, že se mu nelíbí, jak je Česká televize tomuto poslání vzdálena, líbí se mu forma PR, ale obsah zřídka odpovídá skutečné věci. A pokračoval, že organizačně Česká televize ještě nikdy nebyla tak nepřehledná a neefektivní. Dle mého názoru je tato stručná charakteristika České televize plně vystihující.

Nyní bych vám rád odprezentoval jeden příklad za všechny, jak efektivně Česká televize hospodaří, jak může být klientelisticky napojená na některé subjekty a také jak je Rada České televize s kontrolní pravomocí dnes zcela dysfunkčním orgánem. Paní Jitka Straková z Prahy 8 mne kontaktovala již v roce 2015, a to při schvalování zprávy o hospodaření České televize za tento rok, tedy za rok 2015. Sdělila mi, že generální ředitel České televize porušuje zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když nereagoval na její upozornění, že existuje subjekt, který po mnoho let neplatí televizní poplatky, a to minimálně za devatenáct televizních přijímačů na svých dvou hotelech. Dozorčí komise Rady České televize uzavřela v roce 2015 tento případ s tím, že stěžovatelka předložila nepravdivé důkazy a ředitel České televize, respektive jeden z jejich ředitelů pan Cimirot dokonce tvrdil, že celý problém spočívá v osobě samotné stěžovatelky. A teď poslouchejte dál, v roce 2016 zaslala stěžovatelka osobní dopis všem členům Rady České televize s důkazy, nikdo neodpověděl, a na to sama ona osobně vystoupila i na jednání rady, opět bezúspěšně. Členové Rady České televize si podle ní dokonce pletli zákon o České televizi se zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích a podobně. Po vyčerpání veškerých netrestních možností, jak dosáhnout nápravy v zájmu koncesionářů, přičemž se jednalo i o podezření z podvodného jednání, obrátila se stěžovatelka v červenci 2017 na orgány činné v trestním řízení. 2. 8. 2017 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu z krácení daně a podobné povinné platby. O rok později 30. srpna 2018, to znamená loni, bylo oznamovatelce sděleno, že vyšetřování bylo ukončeno a byla současně podána žaloba u soudu. Obžalovány byly dvě fyzické osoby a jedna osoba právnická. A teď se podržte, dámy a pánové. Česká televize se na základě tohoto oznámení připojila jako poškozená s návrhem na vydání bezdůvodného obohacení a žádá, aby soud uložil povinnost nahradit škodu v penězích ve výši 827 030 korun. A i tato prostá informace musela být z České televize vymožena dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Co ze všeho ale vyplývá?

A. Generální ředitel nejednal s péčí řádného hospodáře a ignoroval odůvodněné podezření, k dispozici byly pro vaši zajímavost i fotografie TV přijímačů na těch hotelech. B. Rada České televize se následně projevila jako zcela nefunkční orgán, plně loajální ke generálnímu řediteli, neboť předložené důkazy neplatících subjektů byly zjevně nepravdivé a i takto to stačilo k odmítnutí stížnosti.

C. Česká televize si tak svojí nečinností sama sobě vědomě a dlouhodobě, to podtrhuji, způsobovala škodu, přičemž generální ředitel trestní oznámení nepodal. A to má k dispozici celé právní oddělení. Dozorčí komise Rady České televize udělala závěr nikoliv podle předložených důkazů, ale podle toho, co ji samotní zaměstnanci České televize sdělili.

A za poslední. D. Paní inženýrka Jitka Straková tak splnila svoji občanskou povinnost a nejspíše zachrání pro Českou televizi skoro 900 000 korun, přitom se nedočkala ani vděku, ani omluvy za lež, když ředitel České televize, jak jsem říkal, pan Cimirot, ji lživě obvinil ze lži a tvrdil, že obžalované subjekty řádně platí.

Dámy a pánové, již se blížím k samotnému závěru svého vystoupení. V poslední době v rámci jakýchsi nepřirozených sebeobranných reakcí začíná některým v České televizi protěžovaným vadit, že je ze zákona Sněmovně uloženo i projednávání a schvalování výročních zpráv České televize. A nejraději by ji tuto pravomoc, a to i pouličním způsobem, odebrali. Naposledy kolegům z Pirátské strany, kteří se za zcela zjevné spolupráce některých redaktorů cítí před kamerami České televize vždy jako ryba ve vodě. Tento komfort mnohým subjektům a jejich zástupcům ale dopřáván není, přesto, že kodex České televize v článku 6 jasně říká, že moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost a divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícímu zajímají postoj, tak toto se děje skutečně jenom velice výjimečně.

Útoky na názory, které jsou generovány mimo televizní mainstream, jsou v některých pořadech neoddiskutovatelné a společnost se tomuto přístupu mylně označovanému za veřejnoprávní začíná již silně vzpouzet a my jako poslanci jsme zde od toho, abychom hlas veřejnosti reflektovali a ze zákona konali. Někteří se však bohužel nechají vždy zastrašit, vždyť on ten mírnější přístup ze strany redaktorů by se na obrazovce České televize mohl někdy také hodit, že ano?

Co si myslet například o nedávném varujícím dopisu generálního ředitele poslancům s tím, že podal trestní oznámení na anonymního pachatele pro poškozování cizích práv? Zmíněný pachatel v uvozovkách měl údajně ve Sněmovně rozšiřovat dokument vyzývající k zamítnutí zpráv, a to na základě údajně lživých obvinění. Budiž, pane ředitel má na to právo. Já ale tento dokument neviděl, stejně tak jako mnoho mých dalších kolegů.

Ptejme se, nejde tedy spíše jen o formu nějakého dalšího psychického nátlaku na moc zákonodárnou? Trestní oznámení jsme ale mohli také na straně druhé zaznamenat například i u občana, který jej naopak podal na generálního ředitele za to, že Česká televize podle jeho verze utratila 68 mil. korun za realizovanou dopravu bez výběrového řízení, a to v roce 2018. Kopii tohoto trestního oznámení mají k dispozici například Hospodářské noviny. Co ale k tomuto stavu plnému podivných výhrůžek, a to bohužel z obou stran, můžeme dodat, a to je, že musíme zdůraznit kritický hlas zákonodárce směrem k České televizi. Tento hlas je zcela na místě a v pořádku. Poslanci musí být v ústavně zakotvené parlamentní demokracii vždy silným hlasem oprávněných voličů a koncesionářů a musí mít jistý vliv přes Radu České televize a schvalování výročních zpráv na optimální chod veřejnoprávního média. Za jeho objektivitu, nestrannost a nezávislost a také přirozeně čisté a transparentní hospodaření si občané televizní aparát přece platí. Jakýkoliv tlak, a teď mám na mysli zejména tlak na rozhodovací suverenitu Sněmovny, ať již odkudkoliv a organizovaný kýmkoliv, je třeba radikálně odmítnout.

Dámy a pánové, osobně registruji masivní počet stížností na objektivitu a vyváženost činnosti České televize, zejména v oblasti publicistiky a zpravodajství, kdy je tato činnost vždy úzce provázána se samotným hospodařením, o tom jsem tady před chvílí hovořil, a to i s hospodařením v roce 2017, kdy například, a to jsem zde také zmínil, ze 135 koncesionářského poplatku šlo plných 92 korun na výrobu obsahu vysílání. Stejně tak setrvale zaznamenávám na obrazovkách České televize i výraznou eskalaci vulgarity či například sexuální obhroublosti, a to na úkor autorské invence a slušnosti. Proto navrhuji i vám, vážené kolegyně a vážení kolegové, předkládané výroční zprávy o hospodaření a činnosti České televize za rok 2017 obě neschválit, neb za líbivými slovy v těchto zprávách se často jejich opačný obsah může skrývat.

Děkuji vám za vaši pozornost.