Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně, pane místopředsedo.
Myslím, že nejzávažnější důvod, proč jsem se přihlásil do rozpravy, je § 16, kde je napsáno a myslím, že to říkal i zpravodaj, kdy stanovisko výboru není pro ministerstvo závazné. Na co na to potřebujeme zákon? Myslím si, že toto ustanovení svědčí o tom, a nechci podezírat vládu z nějakých špatných úmyslů, to určitě ne, ale snaží se vymotat nebo vybalancovat nějakou objektivnost, nějakou transparentnost před veřejností mnoha listy papíru, ale stejně to nakonec nemá žádnou závaznost.
Já jsem tady kdysi uvedl jeden příklad, který se mi líbí. Proto ho uvádím. Všichni buď hodně kriticky, nebo méně kriticky, či obdivně se díváme na různé státy, jaké mají zákonodárství. A jednou z takových celkem celosvětově přijatých záležitostí je, že americký prezident si své velvyslance volí ze svého okruhu. Jinými slovy, jsou to jeho lidé. A všichni to vědí. Je tam dokonce takový úzus, že když je zvolen prezident po tom prvním období, které je z jiné strany, tedy není to ten, který jmenoval jednotlivé velvyslance do funkcí, tak oni podávají abdikaci. A znamená to naprosto transparentně, že prezident si za tyto lidi odpovídá.
A my tady uděláme zákon, všichni, kteří jsme byli v nějakých funkcích, nebo jsme, víme, že nakonec i jmenování pracovníků, kteří splní základní předpoklady, tak nakonec to jmenování v orgánu, které je nakonec na těch lidech, jestli si k němu toho člověka vyberou nebo ne, tzn. za něj také odpovídají. A co mně vadí hodně na tomto zákonu, tak je to, že už v tom § 3, který se týká výboru, tzn. těch, kteří mají vyhledávat a vybírat osoby do jednotlivých funkcí, tak mohou být pouze lidé, kteří nejsou členy politických stran.
My si často stěžujeme na to, že lidé jsou proti politickým stranám, často slýcháme naše kolegy, kteří říkají: „Já sice jsem členem politické strany, ale chovám se apoliticky.“ Pak máme politické strany, které se nazývají hnutí. A tam někteří říkají, že nejsou politiky. Zkrátka neustále, přestože je to parlament demokracie u nás, tak neustále sami nabouráváme parlamentní demokracii tím, že říkáme, že ten, kdo je členem politické strany, je vlastně méněcenný.
Já úplně chápu, že policisté, soudci atd., nemohou být členy politických stran. Je to prastarý úzus u nás už, ale my stále více zřizujeme nějaké orgány, kde je člen politické strany handicapován. A teď mi řekněte, co se tedy stane, když pan premiér nebo vláda bude chtít takového člověka jmenovat? Je to jednoduché, on pozastaví členství. Tak včera byl a dnes už není. To je jiný člověk. Mně přijde, že transparentnější je, že někdo někoho jmenuje, je tím, kým je, má za sebou svou historii a je to naprosto všem jasné. Mohou také na to poukázat. Ale tvářit se, že včera jsem byl členem politické strany, dokonce v nějakých funkcích, a už dneska jím nejsem a jsem úplně jiný, nezávislý, si myslím, že je nesmysl.
To je hlavní věc, která mně na tomto zákonu vadí. Je skutečně nadbytečný a myslím si, že existuje mnoho podzákonných předpisů, kterými si vláda může stanovit svůj režim, jakým způsobem bude jmenovat do právnických osob s majetkovou účastí státu dozorčí orgány a představenstva. Ten předpis může být stejně transparentní, ale aby to byl zákon, kde v § 16 nakonec řekneme, že se jím ten ministr nemusí řídit, tak je to přesně to, co řekla paní ministryně u toho předchozího bodu. Že zkrátka těch legislativních věcí je dneska tolik, že je velmi náročné – a bylo to řečeno velmi distinguovaně, hodně intelektuálně – se v tom dnes orientovat. Tak tady budeme mít další. A protože tento zákon považuji za nadbytečný, tak já pro něj zcela jistě hlasovat nebudu. Z důvodů, které jsem uvedl. Děkuji za pozornost.
