Fandím seniorům. Jejich věku ještě nedosahuji, ale vím co to je vyžít s rozpočtem, jaký má většina z nich k dispozici. A jako cestující vlakem vidím jejich štěstí a úsměvy, když v partách vyrážejí za menší peníz na výlety, místo aby seděli doma a civěli na televizi. Účelová podpora penzistům na úhradu cestovného mi připadá smysluplnější než paušály poskytované jakékoliv skupině obyvatel a vyvolávající stejné požadavky u další skupiny a tak roztáčející inflační spirálu.

Naši tzv. „konzervativci“ by měli lépe studovat třeba Margaret Thatcherovou a hledat zdroje financování někde jinde. Žehráme na kvalitu vzdělávání. Asi je to jak kde, ale ustupování tlaku zájmové skupiny problém kvality služby nevyřešíme. Řešení může napomoci jen to, že poskytované službě dáme cenu. V případě školství ve formě školného. Třeba ne hned na prvním stupni, ale určitě od stupně druhého. Strop nechť stanoví zřizovatel, způsob využití už nechme na každé jednotlivé škole, s tím, že bude předmětem kontroly jak ze strany zřizovatele, tak i dalších oprávněných orgánů. Jsou to jen náměty, chce to dopracovat, ale určitě je to lepší, smysluplnější a především důstojnější způsob zajištění financování než tlačit na růst mezd stávkováním, samozřejmě opět na úkor kvality poskytované služby. Jak k tomu děti přijdou? A co si asi z toho zážitku odnesou? Vzor pro své chování v roli budoucích zaměstnanců?