Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem si vědom toho, že jsme v určité časové tísni, že nemohu mluvit tak dlouho, s takovými argumenty, jak jsem si původně představoval, k tomuto bodu, protože, abychom stihli tento bod prohlasovat, tak bychom měli nejpozději o půl sedmé začít hlasovat. Já se omezím na to, abych byl opravdu maximálně stručný a chtěl bych říci, že na jedné straně jsem ráda, že tady vláda po více než 2,5leté pauze se vrací nějakým nástrojem k podpoře rodin, protože v České republice, když se podíváme na situaci rodin, tak rodina se dvěma dětmi z hlediska průměrného příjmu na hlavu v této domácnosti má nižší příjem na hlavu, než je průměrný důchod. Takže opravdu rodiny, které mají dvě a více dětí, tak velice rychle padají k hranici chudoby a ta situace těch rodičů vůbec potom není jednoduchá, aby dokázali unést všechny náklady na dobrou výchovu těchto dětí, na ufinancování kroužků, ZUŠek a podobných aktivit, sportovních aktivit atd.
Když jsme byli jako KDU-ČSL ve vládě, tak jsme za čtyři roky toho
působení ve třech etapách postupně zvyšovali slevu na děti, kterou jsme
také akcentovali z hlediska jeho zvýšení pro ty rodiče, kteří mají
druhé, třetí a další děti, aby tam byl i určitý rozdíl, protože právě
ten vzrůstající počet dětí v té domácnosti se projevuje docela
dramaticky, na ten pokles těch průměrných příjmů na hlavu v té
domácnosti. Naposledy to zvýšení proběhlo v roce 2017 a od té doby nic,
takže já jsem rád, že tedy touto formou se vláda snaží pomoci rodinám,
rodičům, protože i z mé zkušenosti, když se bavím se svými vrstevníky,
tak mnoho z nich řekne - my i vážně uvažujeme o tom, když máme jedno
dítě, že bychom šli do druhého, nebo my, kteří máme dvě, že bychom šli
do třetího. Ale pro mnohé z nich je opravdu otázka uživení té rodiny
určitým limitem pro to rozhodnutí mít třeba ještě o jedno dítě navíc.
(Hluk v sále.) To říkám proto, protože...
(Hluk v sále, upozornění místopředsedy)
Děkuji. Děkuji mnohokráte. A my jsme v situaci, kdy od roku (nesroz.) v České republice se porodnost zlomila tím způsobem, že vlastně pokud nebudeme započítávat vliv migrace, tak naše společnost vymírá. Ano, za poslední roky postupně porodnost vzrůstá, už jsme dneska na čísle 1,7 dítěte na jednu ženu, ale kdo zná alespoň elementárně znalosti reprodukce nebo, řekněme to lidově, chovu králíků, tak ví, že pokud nemá porodnost alespoň na úrovni dvě celé a něco vyšší, tak prostě každá populace vymírá.
My tady mluvíme o problémech průběžného pilíře důchodového systému. Všechny tyto problémy by byly vyřešeny, pokud bychom dokázali mít tady porodnost, která by byla vyšší než dvě celé. A s tím souvisí samozřejmě ekonomická situace našich rodin. Takže já osobně za tento návrh děkuji, kvituji ho a byl bych rád a přimlouval bych se za podporu pozměňovacích návrhů, které nebudou dělat rozdíly mezi rodiči podle toho, jestli ti rodiče, když mají dítě do čtyř let věku, se rozhodli jít do práce či nikoliv.
Myslím si, že pokud tím cílíme na to, že říkáme, zvyšujeme tu částku proto, protože ten rodič má dítě, to dítě má do čtyř let věku, tak si myslím, že není úplně fér rozlišovat, jestli ten rodič šel před půl rokem do práce, anebo nešel. Takže prosím, abychom i toto vzali v potaz. Ano, mluví se tady o částce 2,6 miliardy korun. A když se podíváme na celkový objem státního rozpočtu, je to poměrně zanedbatelná částka a tyto peníze ty rodiny proinvestují pro naši budoucnost. (Hluk v sále.) Takže já bych byl rád, kdybychom tady toto dokázali zvážit, dokázali to podpořit. Děkuji za pozornost.
