Děkuji, vážený pane předsedající. Pane ministře, paní a pánové, já budu stručný. Od posledního projednávání ve druhém čtení došlo jenom k mírnému posunu a to takovému, že Evropská unie dál podporuje své rozhodnutí neprodlužovat ani nezpřísňovat sankce vůči Íránské islámské republice. Naopak trvá na tom, aby ta rozhodnutí rady 37/2016 a 1863/2015 byla řešena tak, že budeme hledat způsoby, jak rozšiřovat spolupráci s Íránem.

Od té doby došlo jenom ke zhoršení vztahů mezi Íránskou islámskou republikou a Spojenými státy americkými. Sankce, které spojené státy vyhlásily, rozšířily o tři osoby a jednu právnickou osobu. Tou ovládající osobou té právnické osoby a tou osobou fyzickou je syn íránského prezidenta Rúháního. To jsou rozdíly proti tomu poslednímu projednávání. Jinak opakuji. To, co je v důvodové zprávě, jenom zdůrazňuji.

Ten zákon samotný je obsolentní, protože elektrárna v Búšehru je funkční, odpovídá mezinárodních standardům a je tedy provozována - z toho nevyplývá nic jiného. Jde spíše o to, jestli sledujeme naše národní zájmy, tedy možnosti rozšíření ekonomické spolupráce s Íránem a jestli sledujeme ekonomické zájmy a politiku Evropské unie, jejíž jsme součástí.

To znamená, abychom žádné sankce vůči Íránu neuplatňovali a naopak hledali způsoby, jak tyto věci řešit, aby se rozšířila ekonomická spolupráce, zájem českých firem na spolupráci Íránu existuje, ale stejně žádnou dodávku do dostavěné elektrárny v Búšehru udělat nemůžeme, protože takový požadavek tam není a to, co jsme tam mohli dodávat, tam dodaly jiné státy Evropské unie, a to včetně dodávek ze Spojených států amerických. Tolik tedy ode mne v rozpravě ve druhém čtení.