Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, kromě zaujmutí místa věřím, že snad trochu zaujmu i vás, ale to se ukáže v následujících minutách. Já stručně, protože v prvním a druhém čtení jsme se samozřejmě věnovali podrobně tomuto zákonu, tak jenom stručně mi dovolte, abych zrekapituloval, o co se jedná, a krátce se vyjádřil i k některým pozměňovacím návrhům.
Především chci zdůraznit, že tato novela zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů zohledňuje v rámci příslušné změny evropské legislativy tyto změny a implementuje je také do české legislativy. Evropský systém emisního obchodování prošel totiž revizí pro to nové období 2021 až 2030, ta pravidla se postupně zpřísňují, ale především cena emisní povolenky výrazně roste, momentálně se pohybuje kolem 25 eur za tunu a čeká se její další růst. Co to znamená? Že samozřejmě nejenom výnos z emisních povolenek, ale také náklad z emisních povolenek se stává významným atributem, tzn. významně ovlivňuje i hospodaření podniků, které se systému obchodování s emisními povolenkami věnují nebo které jsou do něj zahrnuty.
Návrh novely zavádí především tři základní věci. Za prvé - asi nejdůležitější - stanoví nebo vytváří tzv. Modernizační fond, který bude podporovat investice do projektů rozvíjejících obnovitelné zdroje energie, zvyšujících energetickou účinnost a snižujících emise skleníkových plynů. Očekává se, že v tomto Modernizačním fondu by v období let 2021 až 2030 mohlo být nakumulováno až 100 miliard nebo dokonce více než 100 miliard korun, je to však závislé na ceně emisní povolenky. Přitom přibližně polovina tohoto fondu je na uvedené účely přednostně určena pro výrobce elektřiny zahrnuté v systému obchodování EU ETS a způsobilými příjemci pak mohou být podniky, ale také municipality. Využití prostředků tohoto fondu bude směřovat ke splnění cílů České republiky pro snižování emisí, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a energetickou účinnost.
Dalším bodem je kompenzace nepřímých nákladů. Ty jsou určené pro energeticky náročná odvětví průmyslu, která jsou ohrožená zahraniční konkurencí, a kompenzovat se jim bude zvýšení ceny elektřiny v důsledku nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů. Vláda bude podle navrhovaného znění zákona každoročně k tomuto účelu určovat částku, tedy celkovou sumu prostředků, které budou k dispozici, a Ministerstvo průmyslu a obchodu pak bude rozhodovat o poskytnutí kompenzace jednotlivým oprávněným žadatelům.
A konečně návrh, který výrazně snižuje administrativní náročnost pro zhruba 60 provozovatelů nebo dosavadních účastníků obchodování s emisemi, kdy budou vyňata malá zařízení s emisemi do 2,5 tisíce tun CO2 za rok z emisního obchodování, a tím samozřejmě dojde, jak už jsem řekl, k významnému snížení administrativní náročnosti pro těchto zhruba 60 provozovatelů.
A teď mi dovolte stručně k pozměňovacím návrhům. Objevují se v zásadě ve třech skupinách. První se týká stropu pro účelové vázání výnosů. Tady bych chtěl říct, že vládní návrh neznamená snížení prostředků na podporu nízkouhlíkových opatření. Naopak. Pouze navrhujeme část povolenek, které by se jinak dražily, přesunout a využít je tak prostřednictvím Modernizačního fondu, což je dle zkušeností podstatně efektivnější cesta využití prostředků.
Po tomto přesunu se tak zvyšuje celkové množství prostředků na nízkouhlíková opatření o jednotky miliard ročně. Jakékoliv pozměňovací návrhy na změnu využití výnosů tedy pouze narušují dojednaný kompromis a musím s nimi zásadně nesouhlasit.
Dále navržené způsoby podpory těžbou postižených regionů. Také předmět několika pozměňovacích návrhů. Během projednávání návrhu ve Sněmovně a samozřejmě ve výborech jsem zaznamenal obavy některých kolegů, zda návrh zákona ochrání regiony postižené útlumem těžby uhlí před negativními ekonomicko-sociálními dopady. Po docela detailních debatách jsme vyšli těmto obavám vstříc a podporuji tedy pozměňovací návrh pana poslance Schillera číslo C2, který zvýhodňuje projekty z dotčených regionů v průběhu jejich hodnocení.
A konečně návrhy, které se týkají Rady Modernizačního fondu, která tam byla původně navržena v určitém konkrétním složení, a zde jsem vzal na vědomí v diskuzi, která probíhala jak v hospodářském výboru, tak výboru pro životní prostředí, že není tady většinová vůle zřizovat poradní orgány vlády a ministrů přímo zákonem, a souhlasím tedy s pozměňovací návrhy pana poslance Schillera a totožným pozměňovacím návrhem pana poslance Třešňáka, což jsou návrhy číslo B3, resp. C3 o vypuštění rady Modernizačního fondu ze zákona s tím, že pak je samozřejmě možnost tuto radu nebo jakýkoliv poradní orgán zřídit později mimo rámec zákona, například rozhodnutím vlády.
Na závěr mi dovolte - a jsem překvapen, k jakému došlo naopak uklidnění sněmovny, tak doufám, že to není proto, že většina z vás odešla - na závěr mi dovolte zdůraznit, že tento zákon dokázal již v rámci dosavadního projednávání nalézt široký kompromis mezi ochranou životního prostředí, podporou průmyslu a dopady na státní rozpočet. A mohu vás ujistit, ale to vás určitě nepřekvapí, že vzhledem k tomu, že se jedná o možné rozdělení částky v budoucnu přesahující sto miliard korun, tak ty zájmy byly různé a jsou samozřejmě různé, a přesto se s těmi hlavními hráči podařilo najít určitý, byť křehký kompromis. Tato rovnováha, jak jsem řekl, je ovšem skutečně velmi křehká a pro výrazné změny v ní už nevidím velký prostor. Cením si toho kompromisu a chtěl bych vás požádat, aby bylo možno tento kompromis zachovat, a to je i vlastně moje motivace pro názor na některé pozměňovací návrhy. Ještě jednou vám děkuji za projednávání a za velmi inspirativní projednávání a věci nebo další pozměňovací návrhy, které k tomuto zákonu přišly, a těším se na další debatu. Doufám, že dnes bude tento zákon schválen, protože je opravdu významně očekáván velkou částí především průmyslu. Děkuji.
