jsem jeden ze spolupředkladatelů a chtěl bych poděkovat za přípravu tohoto návrhu zejména naší hlavní předkladatelce, paní kolegyni profesorce Válkové.
Rád bych se dotkl věci, která už tu byla vzpomenuta, a sice otázky přeplněných věznic, kolem které panuje řada mýtů, a myslím, že by bylo vhodné to postavit najisto. Tady mám nějakou souhrnnou tabulku (ukazuje), když se podíváte u nepodmíněných trestů odnětí svobody z let 2016 až 2018, tak laická veřejnost, a občas to zaznívá i v rámci politických debat, má bohužel tendenci se dívat jenom na procento odsouzených za jednotlivé trestné činy a podle toho poměřovat ty, kde si myslí, že máme ten největší dluh. Když se podíváte na procento odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za ty tři roky, tak velmi nelichotivě vychází odsouzení za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Podle této tabulky Nejvyššího státního zastupitelství je to asi 20 %. Jenže je potřeba se dívat i na délku odsouzení, na délku uloženého trestu, protože ta pak určuje přeplněnost těch věznic. To znamená ta takzvaná "mařenka", to maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, tvoří 20 % odsouzených, ale z celkové délky všech těch uložených trestů je to jenom pouhých 5 %. To stejné je velmi známý trestný čin zanedbávání povinné výživy - lidově řečeno neplacení alimentů - 8 %, ale z celkové délky pouze 3 %. A u drogových deliktů, u nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami je to pouhých 7 % odsouzených, ale zase úplně oproti tomu je to 16 % z celkové délky.
To znamená, že tam bychom měli například upřít naši pozornost. Zmiňoval jsem tu krádež, kde je tedy tím objektem skutkové podstaty ochrana držby vlastnického práva, tak to je přesně to, kam míří, myslím, velmi správně tento návrh, neboť zvýšíme-li hranice škod, tak se ty skutky už nebudou posuzovat v rámci trestního řízení, které je velmi nákladné a velmi náročné pro jednotlivé subjekty trestního řízení, ale v rámci řízení přestupkového. O tom vskutku musí být rozhodnuto. Je pravdou, že se určitá část, odhadujeme nějakých 5 %, přesune na obce a jsme ochotni o tomto se zástupci obcí jednat. Je to lehce sporná věc, protože to ty samosprávy může zatížit, zatíží to úřady, zatíží to tajemníky, zatíží to přestupkové odbory. Takže o tomto jsme ochotni samozřejmě jednat, ale přeplněnost kvůli krádeži, pro představu, abych to uvedl pro úplnost, 33 % odsouzených k nepodmíněnému trestu, to znamená třetina všech lidí, kteří byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, byla odsouzena za krádež a dohromady to tvoří 22 % celé délky. To znamená tento návrh je jedna za cest, jakou se dá bojovat proti té nelichotivé pozici, proti těm 208 vězňům na sto tisíc obyvatel, což skutečně v rámci našeho kontextu, středoevropského, západní a střední Evropy, není úplně běžné.
Tento návrh přitáhl poměrně velkou míru pozornosti veřejnosti, ale zapomíná se u té krádeže, protože to je věc, se kterou se, myslím, mnoho lidí ve svém osobním životě setkalo, na to, že trestní zákoník ve zvláštní části, v té skutkové podstatě - ta skutková podstata není jenom jedna, ale je tam ještě další podstata, která má v sobě prvek zpětnosti, to znamená dotýká se recidivy, a sice ustanovení § 205 odst. 2, kde žádná škoda není. Abych to citoval: "Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." To znamená, že tam vůbec není žádný prvek toho, že když se někdo zmocní nějaké věci v nějaké hodnotě, tak odsouzen nebude, nebo bude. To znamená, byl-li již někdo odsouzen, tak je pak úplně jedno, jestli to bude pět nebo deset. (Reakce z pravé části sálu.) Přesně tak, to je recidiva, a to by tu mělo zaznít. A prosím, jestli o tom někdo z novinářů bude poskytovat nějakou zprávu, aby tam toto bylo zmíněno, že na ty opravdu nejkřiklavější případy recidivy je pořád v rámci trestního zákoníku pomýšleno.
V důvodové zprávě se vyrovnáváme velmi podrobně, myslím, s otázkou zostřující se trestní represe, a to je postupně se zvyšující kriminalizace. Bylo to zmíněno i ve vládním stanovisku, jeden z podpůrných argumentů je i otázka minimální mzdy. Skutečně berte to, prosím, jako argument podpůrný. Minimální mzda se nezvyšuje automaticky ex lege, ale zvyšuje se na základě nějakého vládního rozhodnutí, nějaké politické shody, většinou politické dohody a nemusí úplně odpovídat ekonomickému růstu. Ale ten hlavní argument, myslím, je například srovnání s průměrnou mzdou, kdy od roku 2001 průměrná mzda vzrostla o 100 % a hranice škody zůstávají pořád statické, pořád stejné a neodpovídají době.
Další odbornou debatu povedeme jistě na půdě ústavně právního výboru. To je samozřejmé, ale budu rád, když přijdou zástupci samospráv a tu otázku přesunu do správních řízení budeme řešit, protože cítím, že to je sporné, a věřím, že dojdeme k nějaké shodě.
Děkuji a ještě jednou děkuji paní navrhovatelce.
