Děkuji. Přeji vám také dobré odpoledne. Nechtěl bych opakovat to, co tady zaznívá v jiných vystoupeních, protože vlastně ten slovník bývá vždycky velice podobný. Já bych spíše chtěl ukázat na něco, co je podle mě tím trendem, který je dlouhodobý a který by měl být dlouhodobý v České republice a který je podle mě také součástí úvah, které jsme měli, když se sestavoval rozpočet.
Já si myslím, že to, co potřebuje Česká republika do budoucna, jsou chytré výdaje, které přinesou peníze. A kdybyste se ptali, ve které oblasti dnes se vyplatí vydávat peníze, protože to je obor budoucnosti, tak bych vám sdělil, kdybyste hledali to odvětví průmyslu, které v současné době prochází nejbouřlivějším rozvojem, tak ho najdete například v tom průmyslu, do kterého v posledních pěti letech Spojené státy investovaly 650 miliard dolarů a kterému se říká entertainment industry.
Nevím, jak to přeložit, jestli průmysl zábavy nebo průmysl volného času. Ten průmysl, který je spojen dnes se scénáři, s filmaři, který je spojen dokonce s celebritami, který je spojen s obrovským množstvím řemesel a především s tvorbou a který dnes prožívá takový boom, že se na něm vlastně střetávají ty největší současné firmy, jako je Facebook, jako je Apple, jako je Google, jako je Amazon, jako je Disney, Netflix, do kterého - opakuji ještě jednou - v posledních letech ve Spojených státech bylo investováno 650 mld. dolarů. Takže jako se včera mluvilo o minulosti před sto lety, o železnicích, o naftě a jiných hlavních tématech, která hnala průmysl, tak dneska, když se budete dívat, kde dochází k tomu největšímu hýření, kde dochází k těm největším investicím, tak je to tento entertainment industry. A vlastně je to kupodivu průmysl, který se dostává k obrovskému množství lidí. Vím, že společnost Walt Disney teď nabízí za sedm dolarů měsíčně vlastně streamové služby, na kterých jsou Star Wars a další, oni mají 700 mil. klientů, to znamená zasahuje to obrovské množství publika a je to něco, co v této chvíli vlastně probíhá s obrovskou dynamikou, protože na trhu se utkává několik firem, z nichž žádná dneska nemá ani 20 %, takže ta bitva se nám odehrává před očima.
Já bych tady rád upozornil, že její součástí je Česká republika. Do České republiky se dneska valí tento zahraniční kapitál, což je důležité si uvědomit, protože všude se tady mluví o ochlazování ekonomiky, a do České republiky se valí zahraniční kapitál, který se tady snaží umístit, protože tady je celá řada řemesel, výrobců a tvůrců, kteří jsou vlastně výborná pracovní síla pro tento průmysl. A já jsem rád, že se nám podařilo ve vládě dohodnout to, že jsme teď vlastně v posledních let skoro schválili dalších 500 mil. na filmové pobídky. Myslím si, že to byl dost důležitý krok a jsem rád, že jsme se na tom dohodli, protože kdybychom to neudělali, tak by začala Česká republika vypadat jako země, která na tuhle vlnu neodpovídá a nedokáže odpovědět a mohlo by to znamenat, že se pro ty naše malé střední firmy tady ten byznys začne ztrácet, protože se bude stěhovat k našim sousedům do Polska a podobně, kteří do toho investují daleko více. V Česku nemusíme dávat takové pobídky jako oni, protože máme velice kvalitní základnu pracovní síly, ale ve chvíli, kdy bychom zaváhali, tak z toho můžeme vypadnout.
Já tady mluvím o tom, že tohle je úkol i pro ten další rok, abychom tady udrželi ten krok, ale nejen to. Já si myslím, že by... (Vypadl zvuk.) Někdo mě vypnul. Snad jsem toho tolik neřekl! Víte, já se obávám toho, abychom se nestali v téhle oblasti také montovnou, protože se můžeme těšit z toho, že máme řemesla, která jsou velmi konkurenceschopná tady ve střední a východní Evropě, ale ono by se nám... (Poslanec Zaorálek byl upozorněn na nějaký nedostatek na oblečení.) Je něco špatně? Další chyba! To je vidět? (Hlas ze sálu: Ano.) Aha, vy se mě pokoušíte nějak znejistět. První mi vypadne mikrofon, teď mi tady upravujete oblečení, řekněte rovnou, co je ještě špatně, ať mohu mluvit klidně a soustředit se. (Pobavení v sále.) Dobře, tak už nic. Aha, to je kvůli focení, dobře, děkuji. Někdy je těžké se vrátit k tématu. (Smích v sále.) Já doufám, že mě sledujete. Já bych byl rád, kdybyste si nevšímali mého oblečení a všech těch věcí a kdybyste si všímali toho, co říkám. (Reakce v sále mimo mikrofon.) Ano, je to tak. Já si myslím, že je úplně jedno, jak je řečník oblečený. Opravdu podstatné je, aby měl co sdělit. Vidím, že s tímhle je souhlas.
Takže ty montovny. Ty montovny nám také všem vadí. Jak jsem řekl, my bychom se měli snažit dělat něco víc než pouhé montovny. Teď se na vás dívám, s tímhle už není problém? Dobře. No a abych to řekl přesně, ono by to chtělo, aby Česká republika byla také producent. Tak jako v Polsku už dneska mají dokonce pobočku Netflixu, jako ve Velké Británii dneska hlavní prostředky dávají právě do tohoto typu průmyslu, jednoznačně tam dávají dneska největší peníze, na tohle sázejí, pak bych zmínil Dánsko. Dánsko je země, která ukazuje, jak i malá země, jak i malá země srovnatelná s námi je vlastně schopna být producentem. Vzpomeňte si, už kdysi to byl seriál Borgen. Oni vlastně mají výrobky, dánské výrobky na tomto trhu, které mají vysokou kvalitu. A já si myslím, že je sice pěkné, když tři naši mladíci - myslím, že je to minulý týden - prodali svůj nápad a svou hru za 100 mil., nevím, jestli to bylo korun, společnosti Facebook, ale připadá mi, že by bylo do budoucna dobré, kdybychom skutečně sami byli producenti.
A proto mi připadá, že je velice důležité, že jsme podepsali teď v posledních dnech memorandum s místopředsedou vlády a ministrem panem Havlíčkem a myslím si, že to není jenom spolupráce mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem průmyslu, ale že do toho patří i další ministerstva, která jsme oslovili, Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo pro místní rozvoj, a vlastně je to podle mě úkol dnes pro to, abychom nejenom tedy zaměstnávali naše řemeslníky tím, že tady popouštíme zahraniční kapitál, ale abychom hledali i způsob, jak v téhle oblasti bude Česká republika vyrábět to, co jsem ze začátku řekl. Chytrá výroba, která přináší peníze a která nám přináší také důstojný podíl na výrobě a na tomto odvětví průmyslu, které - jsem přesvědčen - má dnes budoucnost.
Já si myslím, že naše vládní politika a investice v této oblasti budou rozhodovat také o tom, kam bude Česká republika zítra patřit. A já jsem rád, že tohle je věc, na které je ve vládě shoda a že v tomhle postupujeme, i resorty, společně. A domnívám se, že Ministerstvo kultury, i když to pro vás zní možná překvapivě, v tomhle by mělo také sehrát do budoucna zásadní roli a dokonce jsem v tom jednal i se Svazem průmyslu a dalšími, že chceme právě se účastnit i těchto veletrhů, které ve světě dneska jsou a kupodivu jsou dneska veletrhy, na kterých je to právě kultura a všechny tyto tvořivé oblasti nebo oblasti tvorby, které sehrávají zásadní roli při produkování podobných seriálů, filmů a toho, co dnes je takto dlouhodobě na vzestupu. Takže já vás chci upozornit na tuto oblast také proto, že si myslím, že Ministerstvo kultury do budoucna by nemělo být někým na kraji, protože je vidět, že tento typ průmyslu naopak by měl z něho učinit docela důležitou součást strategie vlády a já jsem rád, že pro to ve vládě nacházím partnery, kteří ten problém vnímají podobně jako já.
Jinak bych rád k tomu rozpočtu řekl, že mohu potvrdit to, co tady řekl premiér. Tento rozpočet není žádný škrtací rozpočet. Jestli se dneska mluví o ochlazování ekonomiky, které ve světě hrozí, a samozřejmě v souvislosti s obchodními válkami a v souvislosti s brexitem, tak se to ochlazování zřejmě může stát v příštím roce realitou a bude třeba se s ním nějak vypořádat. Proto si myslím, že je důležité, jak jsem říkal v té své první části, pouštět do České republiky zahraniční kapitál, pokud k nám vstupuje a nebránit tomu, ale pokud teda bude to ochlazování realitou, tak je důležité, aby vláda konala tak, jak premiér dnes řekl, abychom neopakovali to, co se tady stalo v roce 2011, že na to vláda reagovala zaškrcováním výdajů. Naopak musím zopakovat to, co už dnes tady jednou zaznělo. Vláda - a jsem rád, že na tomhle je shoda - hodlá právě podpořit výdaje v sociální oblasti. Já jsem velice rád, že ta jednání, která jsme vedli, vedla k tomu, že penze budou o 900 korun vyšší, k tomu, že rodičovská bude o 80 000 korun vyšší.
Já jsem rád, že jsme v těchto oblastech a v sociální oblasti prosadili tyto nárůsty, protože si pamatuji, že když jsme v červnu přišli jako sociální demokraté a říkali jsme, že chceme dalších 20 miliard, tak z toho byla samozřejmě určitá tenze ve vládě. Ale tento výsledek, který vám dnes říkám - 900 korun penze, 80 tisíc nárůst rodičovské - to jsou třeba konkrétní výsledky. Nebo 14 600 minimální mzda. To jsou věci, které pokládám za dobré výsledky těch jednání, které jsme ve vládě vedli.
A také si myslím, další kdybych měl zmínit, co beru jako výsledek jednání, která vedla sociální demokracie a její ministři, je například to, že reagujeme na ty klimatické změny. Já, když se vedou debaty o tom, jestli jsou nebo nejsou, ale my se v České republice potýkáme se suchem, o kterém si snadno dovedu představit, že je právě součástí těch klimatických změn, které jsou tak široce diskutovány. A to, co jsme my prosadili - 300 milionů do vodního hospodářství, 700 milionů do lesního - protože víte dobře a bohužel mnozí z vás jsou z oblastní, kde pozorujete ten docela děsivý postup kůrovce v naší zemi. A to jsou konkrétní projevy klimatických změn, na které musíme reagovat a jsem rád, že i v tomhle jsme ve vládě našli dohodu.
Takže tyto investice, jsem také přesvědčen, že jsou investice, kvůli kterým stojí za to zvednout pro ten rozpočet ruku, protože jsou něčím, co si myslím, že je jednoznačně v zájmu společnosti a lidí. A proto jsem samozřejmě odhodlán tento rozpočet podpořit, protože je to rozpočet, který je podle mě rezistentní vůči možnému ochlazování ekonomiky, který je rozpočet, který bude podporovat růst a který je rozpočet, který investuje do sociálního státu a podle mě tím vlastně, jak investuje do lidí, tak investuje do budoucnosti.
Jak silné téma je sociální stát a sociální služby, to jsme viděli například v posledních dnech, kdy proběhla ta debata kolem situace v domovech důchodců a kvality péče v domovech důchodců. A mně připadá, že kořen té debaty je právě v tom, že když se začnete zabývat tím, kolik mají platy ty sociální pracovnice a sestry v těch domovech důchodců, tak třeba zjistíte, když mluvím třeba o svém kraji, že jsou na minimální mzdě. To znamená, to je skoro naprosto nedůstojné. Na jedné straně jsem viděl, jak v debatě na sociálních sítích se chce, aby v těchto domovech důchodců se chovali všichni náležitě ke starým lidem a na druhé straně, když znáte to prostředí, tak víte, že ta práce tam je neskutečně těžká, nepředstavitelně tvrdá - to si myslím, že každý, kdo o tom něco ví, tak to musí potvrdit - a přitom ti lidé tam pracují za minimální mzdu. Dokonce znám domovy důchodců, do kterých marně hledají zaměstnance právě pro ty nízké mzdy.
Takže chápete, když to takhle obecně řeknu, podporujeme výdaje v sociální sféře, tak to vypadá jako abstraktní teze, ale v realitě to znamená něco, co je nesmírně naléhavé. Jestli prostě ty lidi slušně nezaplatíme, tak jsme pokrytci, když po nich chceme, aby tam pracovali v těch, podle mě, velmi tvrdých podmínkách. Nechci tady líčit proč, to si snad každý domyslí. Tak nemluvme abstraktně, konkrétně si představme, jak vypadají ty domovy důchodců a snažme se slušně zaplatit ty lidi, kteří jsou ochotni tam dělat práci, která je tak těžká.
A proto, když říkám, že pokládám za úspěch to, že jsme dokázali získat prostředky pro navýšení sociálních služeb, abychom se o tom nemuseli znova a znova tady v té Sněmovně vždycky dohadovat - což víte, že to tady probíhá - tak je to pro mě docela zásadní věc a já to pokládám za úspěch. A je to úspěch třeba v tomto případě Jany Maláčové, sociálně demokratické ministryně, která se o to zasazovala. Takže to jsou ty důvody.
Samozřejmě jsou také věci, které mi tam chybí, to se rovnou přiznám. Protože víte, že i v koalici máme debaty, ve kterých se asi nedohodneme. Víte, že i my jsme zvedali v průběhu roku otázku sektorové bankovní daně, vyzdvihovali jsme otázku zvýšení daně z příjmu právnických osob právě proto, že chceme prostředky třeba na to, o čem jsem tady mluvil. My jsme programově měli v úmyslu podporovat malé a střední firmy. Protože já jsem dlouhodobě přesvědčen, že cesta k prosperitě České republiky vede v tom, že budeme podporovat tyto firmy, aby se dostávaly do těch světových řetězců s výrobky, které se prodají ve světě za dobré ceny a my tím můžeme zvýšit mzdy.
A to byl samozřejmě důvod, proč jsme chtěli sáhnout do těch sektorových daní, proč jsme chtěli zvyšovat daně z příjmu právnických osob. Nemáme o tom v koalici dohodu, mě to mrzí, protože tím pádem nemůžeme investovat tím směrem v tom rozsahu, jak jsme si představovali. Ale koalice je kompromis a prostě respektuji alespoň to, že to, co se dosáhlo, jsou pro nás věci, které mají cenu a které mají smysl.
Já, víte, že jsem to opakoval mnohokrát, si myslím, že kdyby tady byly jiné koalice, kdyby tady byly koalice, ve kterých je Občanská demokratická strana nebo další strany od středu doprava, tak by prostě ta politika vlády vypadala jinak. A určitě by se neprosadilo žádné zvyšování minimální mzdy. A přitom si myslím, že i to, co se podařilo, těch 14 600 není žádná sláva. I to, co je maximum možného v tuto chvíli, o co jsme se zasazovali, tak je nižší, než co mají na Slovensku, nižší, než co mají v Polsku. Ale říkám, alespoň za to, alespoň toto se povedlo.
A podle mě se to týká konkrétně lidí. Sám jsem potkal ty, kteří mi říkali, že tohle se projevuje významně na jejich životní úrovni. Takže je to kompromis a není to naplnění vždy stoprocentně toho, co jsme si přáli, ale já v tom vidím věci, které jsou důležité. A kdyby tady byla jiná vláda, kdyby tady byla vláda, ve které by sociální demokracie neměla tu roli, kterou má, tak jsem si jist, že ty věci, o kterých jsem mluvil, tak by tady prostě nebyly. Protože, já si to dobře pamatuju, pravicové strany mají jinou filosofii a pokud by praktikovaly a prosadily tu stejnou politiku, kterou prosadily v roce 2011, tak tady máme zase politiku utahování opasků.
Takhle se tehdy reagovalo na ochlazování ekonomiky. A já bych se bál, kdyby se toto mělo opakovat. Tehdy to vedlo ke skutečnému ochuzování, ožebračování lidí. A dnes máme možnost zkusit reagovat jinak a zabránit tomu, aby se česká ekonomika, pokud by ten vývoj pokračoval k určité recesi, aby neopakovala ty chyby, které se tady staly po roce 2011. A jsem rád, že sociální demokracie může dnes v tomhle přispět k tomu, abychom zbytečně nekomplikovali ekonomický vývoj tím, že bychom nasadili opět tuto vadnou filosofii, která byla tehdy tak nešťastně v České republice vyzkoušena.
Takže s tímto poučením si myslím, že naprosto platí to, co tady dnes už zaznělo. Toto je rozpočet, který nebude žádným škrtacím rozpočtem a ten bude i ve chvíli určitého ochlazování ekonomiky dbát na to, aby penzisté, aby lidé v ústavech, aby zaměstnanci, nepřicházeli o základní důstojnost svého života. A to je to, co garantujeme před příštím rokem a co si myslím, že tento rozpočet je schopen garantovat. A myslím si, že je to velice důležitá zpráva pro veřejnost. A jsem rád, že se ten ekonomický vývoj a ta ekonomická rozvaha nad rozpočtem ubírala právě tímto směrem.
Takže s tímhle říkám asi dostatečně srozumitelně, že jsem připraven ten rozpočet podpořit a i se všemi těmi kompromisy ho pokládám za dobrý pro příští rok v této zemi.
