Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážený pane poslanče, páni poslanci. Děkuji mockrát za dotaz. Je to moje dokonce už třetí interpelace a z toho druhá na SÚRAO. Je to samozřejmě velmi vážná tematika, my si to velmi dobře uvědomujeme.
SÚRAO je klíčová společnost a je třeba říct, že m se řídíme § 108 atomového zákona, přičemž je třeba si jasně říct, že je třeba na základě tohoto zákona respektovat zájmy obcí. To je zcela jednoznačné. A já musím říct, že ta minulá komunikace, která probíhala, nebyla asi podle představ nikoho. Jednoduše bývalé vedení SÚRAO nekomunikovalo dostatečně, bylo to velmi často s dikcí toho, co má být, nikoliv s dikcí toho, aby to bylo partnerské jednání. A do určité míry se nepodařilo vzbudit konstruktivní dialog, což samozřejmě vedlo k celé řadě špatných interpretací, dezinterpretací, ve valné většině dokonce i ukončení určité komunikace.
Možná jste to sledovali, ale v každém případě asi víte, že v únoru tohoto roku byl jmenován nový ředitel SÚRAO, pan Prachař. Je to velmi kvalifikovaný člověk, velmi komunikativní, a co je důležité, nastavila se úplně nová strategie. Ta strategie je založena na tom, že se připravuje cílená komunikace, kde se vysvětluje, vysvětlují si plusy, vysvětlují se minusy, ukazují se zahraniční příklady. Ředitel SÚRAO jezdí osobně na všechny potenciální lokality.
My to garantujeme ze strany ministerstva, takže tam vždy s ním jezdí i kvalifikovaná osoba z ministerstva. Zajistili jsme mu velmi dobré marketingové a komunikační zázemí, to znamená tak, aby měl dostatek prostředků, ale samozřejmě i nástrojů k tomu, aby ta komunikace byla skutečně kvalifikovaná, aby byla dobrá a aby ti, se kterými se jedná, cítili, že je to partnerská diskuse, nikoliv diktát toho či onoho. Musí se velmi zodpovědně vysvětlovat prostě důvody, proč jsou tyto lokality zvoleny, co jim to může přinést, dívat se na pozitiva, negativa. Je třeba vnímat okolí a vše, co je s tím spojeno.
Já to opravdu vnímám jako důležitou věc, protože určitě jste zaregistrovali i diskusi na úrovni Evropy, kdy pro nás velmi překvapivě bylo sděleno to, že by snad jádro mělo být špinavým zdrojem, což samozřejmě není. Nicméně ten odkaz, ta myšlenka směřovala právě k tomu, že úložiště jaderného odpadu není to, co by mělo být snad trendem. To víme, že to je náročná věc, řeší to v každé zemi. Řeší to ve Skandinávii, řeší to ve Spojených státech, řeší to na západě Evropy, řeší to v Asii.
Já sám jako ministr budu chtít, a věřím, že to zvládnu v průběhu léta, vidět všechny lokality, budu se chtít potkat s dotčenými starosty, s dotčenými zástupci, ale i těch, kteří jsou v opozici, kteří vyjadřují určitou míru nespokojenosti.
Co se týká těch lokalit, tak v tuto chvíli se jedná stále o devět lokalit, čili takzvaných 7 + 2. Ty dvě beru lokality současných reaktorů, čili Temelín a Dukovany. My jsme maličko o několik měsíců pozdrželi vyhodnocení těch takzvaných čtyř, které půjdou do finálního kola, a to proto, že se čeká ještě na geofyzikální měření a chceme to opravdu precizně vyhodnotit. V roce 2020 by tak mělo nastat a v roce 2025 by měla být vyhodnocena ta finální lokalita s tím, že bude jeden "takzvaný náhradník", to znamená záložní lokalita.
Nyní ještě k té otázce spolupráce Česká republika - Slovensko. Já jsem byl u toho setkání, bylo to v rámci velké konference NF zde v Praze, kde na tiskové konferenci se víceméně rozdiskutovávala jakási spíš vyšší forma spolupráce. Naším vzorem je Švédsko a Finsko. Tam se domníváme, že to dělají výborně. Rovněž tam řeší společně na úrovni inovací, vědy, výzkumných aktivit společný problém, který samozřejmě není ale kvalifikován tak, že by se udělalo společné úložiště. Spíš jít stejným postupem, možná stejným stylem komunikace, možná stejným stylem průzkumu a výzkumu. Jinými slovy, je to spíš o určité formě kooperace nejenom proto, že ty země vedle sebe sídlí a logicky chtějí, aby i ta druhá země věděla, co dělá ta země vedlejší, protože je to samozřejmě důležitá věc, jestliže to úložiště bude v těsném sousedství. A totéž samozřejmě my chceme řešit i se slovenskými kolegy, protože chceme vnímat to, že i oni s tím nebudou mít žádný zásadní problém, a dokonce možná některé věci sdílet.
Ale pochopitelně asi víme všichni, že evropská legislativa neumožňuje udělat společné úložiště. Navíc po pravdě řečeno, dnes si nedovedeme představit, že by ze společenských důvodů vůbec bylo realizovatelné, že by to bylo na území jednoho či druhého státu. To by asi bylo zcela neprůchozí. Ale není podstatné diskutovat o tom, jestli by se to někomu líbilo či nelíbilo, ta legislativa to prostě ani neumožňuje v tuhletu chvíli. Čili je to čistě věcná spolupráce na úrovni výzkumu, inovací, vývoje a na úrovni, připusťme, nějakých třeba i společných nebo podobných postupů.
