Vzpomínáte si na covidovou dobu? Vzpomínáte si, když jsme se zde lopotili se všemi programy, když jsme vydávali 50 % z nákladů, jak jste nám v rámci pětikoalice říkal: Podívejte se do Německa, podívejte se, oni dávají 70 % ze svých výnosů. Já jsem tenkrát říkal: Na to nemáme. Nejsme schopni toto ufinancovat. Budeme dávat 50 % z nákladů, a i to uděláme s jazykem na vestě. Říkali jste: Ne, podívejte se na to Německo, případně na Rakousko. Ono se to všechno vrací, pane ministře, podobně jako když jste nám říkali v září minulého roku, že to je ta Babišova drahota. Teď máte pětinásobně větší inflaci a všimněte si, že neříkáme, že to je Fialova drahota a mohl bych pokračovat třeba i tím rozpočtem, který nakonec bude plus minus podobný, jako jsme navrhovali my. Vidíte, že to není jednoduché, a já to neříkám se škodolibostí, já to jenom říkám, že ty časy se mění a že ono se to jednoduše kritizuje a potom se daleko náročněji tvoří. A já vám to nezazlívám, že to máte v tuto chvíli náročné, respektive nezávidím vám to, abych byl přesný. Vím, že to jednoduché není.

Ale pojďme se podívat k tomu, co jsem chtěl říci, a to bude vysloveně faktické, jsme ve třetím čtení, a já se budu věnovat pouze těm 30 miliardám, které jsme bohužel v tom druhém čtení nestačili projednat, ačkoliv jsem se zde na to ptal. Chtěl jsem vědět, jak to bude s tou podporou podnikatelů, protože přece jenom na 375 miliard korun, pokud by se mělo přihodit 30 miliard, tak to není úplně malá částka, a protože to nebylo v rozpočtu ani na rok 2023, neviděli jsme to ani na rozpočet na rok 2022, tak jsme chtěli vidět, jak to tedy vlastně bude vyskládáno. Odpovědi jsme se nedočkali. Ale pravda, že pár desítek minut před koncem druhého čtení schůze se to tam načetlo. O to více mě mrzí, že tady není pan ministr průmyslu, protože my to pochopitelně podpoříme, těch 30 miliard. Ono nic jiného nezbývá, protože lepší něco, než nic. Ale co se týká zrovna objemu těchto peněz, tak se nedomnívám, že to je řešeno správně. Pokusím se vysvětlit, v čem já vidím ten problém.

Nejdříve si ale musíme říct, protože to je s tím spjato, co vlastně tato vláda pro ty podnikatele udělala od začátku krize. Opět bych mohl připomenout to, že podnikatelé jedou ve velmi vážných problémech už třetím rokem. První dva covidové, teď energie a lze předpokládat, že i rok 2023 a možná i 2024, bude pro ně kritický. A můžeme se bavit o tom, jak jste nás kritizovali v té covidové době, přesto jsme podpořili 700 000 podnikatelů, stálo to 370 miliard korun, půlka z toho přímá podpora, půlka nepřímá. Desítky programů byly a neustále jsme vymýšleli jak to udělat s náklady, ať už se jednalo o náklady, ať už se jednalo náklady personálního charakteru, ostatní provozní náklady, případně jak pomoci v rámci splácení investic. Kritizovali jste nás, my jsme to brali, chápali jsme to, hádali jsme se u toho, ale my jsme tím žili. Ministerstvo bylo otevřené k těm podnikatelům, jednali jsme se svazy, s asociacemi, podnikatelé věděli, co mohou očekávat, a i když se jim to kolikrát nelíbilo, tak jsme jim to aspoň sdělovali, ale ve finále jsem přesvědčen, že jsme drtivou většinu podnikatelů díky tomu zachránili.

A bylo to možná i díky docela tvrdé diskusi s tehdejší opozicí. To vám v žádném případě nevyčítáme. Co vy v této době? Máme za sebou devět a půl měsíce roku 2022 a když si zrekapituluji podporu podnikatelů, tak záruky - totální fiasko. Tím se mělo řešit leccos. Jenom podotýkám, že jsme dávali tisíc záruk měsíčně v době covidové. Ano, odpuštění plateb za obnovitelné zdroje po naší velké kritice, že tak ještě není, nakonec to od 1. října platí, ale když se podíváme, mezitím šly ceny tak nahoru, že to bude tak nízká částka, že to bude pod rozlišovací schopnost. Ale nekritizuji to, i my jsme to navrhovali.

Je zde tak zvaná kompenzace nepřímých nákladů, bohužel je to pouze pro pár desítek firem, což je ale věc, která zde byla i v minulosti. Popravdě řečeno, tam není v návaznosti na krizi, ať už budeme říkat válečnou nebo energetickou, ta byla v důsledku extrémního růstu cen emisních povolenek už dávno před touto krizí. Rozjeli jsme to my a souhlasím s tím, je dobré, že dneska dáváte, tuším, že je to 800 milionů korun, ale je to pár desítek subjektů. To opravdu neřeší nic zásadního. Ano, říkal jste zde správně, pane ministře, připravil se strop, který bude platit pro malé a střední firmy na úrovni šesti nebo tří korun, říkám to včetně DPH, pro elektřinu a plyn. Můžeme se bavit o tom, že ten strop je příliš vysoký, firmy nedokážou pochopit to, že když dokážeme vyrábět elektřinu takřka o řád levněji, že nejdeme přes určení cen výrobců, ale šponujeme to seshora na poměrně vysokém zastropování. Ale uznávám, pro malé a střední firmy toto je nástroj, který když se ještě sníží - a můžeme se bavit o tom, kam by se měl snížit, vláda na to má v rámci svého nařízení možnosti - tak je to nástroj, který je věcný, který je správný. Jenom si vzpomeňme, že ještě na konci srpna jste toto striktně odmítali, ale teď to nekritizuji, zaplať pánbůh, že tady tenhle nástroj je.

A pak zde máme firmy větší, pro které se doposud nepřipravilo vůbec nic. A jsme u jádra pudla a to je těch 30 miliard korun. Od dubna ministr průmyslu slibuje, že se připraví dočasný rámec. Od dubna se připravuje, do konce srpna nebylo hotovo vůbec nic a ještě na konci srpna tvrdil, že nebude vůbec nic. Poté, co začaly lítat hromy blesky, začalo se zastropovávat, vše se otočilo, tak se tedy narychlo začal dávat dohromady tento program a podle toho taky, pane ministře, vypadá. Když se podíváte, jak je ten program koncipován, tak tam musíme vidět to, že se to šije horkou jehlou, protože je nesmírně komplikovaný a hlavně je založen na tom, že musí dojít ke ztrátě v rámci provozního hospodářského výsledku. To když domyslíme, tak to fakticky znamená, že firmy, které se snažily od začátku roku nějakým způsobem s tou krizí pracovat, snažily se možná propouštět lidi, snažily se dohnat, co se dohnat dalo, tak ve finále na tom budou bity více než firmy, které to nechaly volně plynout. Ještě horší je to, že se to nastavuje, a já to nechápu, od února. Myslím tím, že se bude měřit ten pokles provozního hospodářského výsledku. Přece všichni víme, že ještě v únoru, v březnu, možná v dubnu, já nevím, se dojíždělo na staré fixace. To znamená ty firmy neměly ten problém, že by v tu dobu byly ve ztrátě. Ony mají problém dnes a dneska možná několikanásobně větší. Jenomže tím, že se jim to bude počítat od února, tak opět celá řada firem je z toho vyřazena. A to se nebavím o tom, že se vybraly určité segmenty, které tedy budou moci čerpat a které ne. Tady bych úplně neřekl, že jsou to chybně vybrané segmenty, ať jsem objektivní, protože se to týká firem, které jsou průmyslově orientované, ale můžeme se bavit o tom, proč ostatní firmy na to nedosáhnou.

Já chápu, že jsou nějaká pravidla v Evropské unii, vím, jakým způsobem k tomu přistupují ostatní země a beru to, že není jednoduché si dneska něco prosadit. Ale proč to aspoň nezkoušíme? Já nevím, jestli nakonec to Německo dá těch 200 miliard nebo ne. Můžeme se bavit o tom, proč v předvečer jednání v rámci celoevropského řešení, na které vy, pane ministře, hodně spoléháte, já tedy výrazně méně, ne proto, že bych si ho nepřál, ale protože jsem bohužel realistou, proč Německo v předvečer těchto jednání jen tak vypustí, a zjevně ne jenom balonek, že tedy dá do podpory svých podniků 200 miliard euro. Možná, že to nakonec nebude, že jim ta Evropská unie nakonec stáhne, ale v každém případě je to nějaký signál. A já v tom signálu mezi řádky čtu to, že Německo příliš nesází na tu celoevropskou podporu a že už si připravuje pozici, možná i pro vyjednávání, v rámci podpory lokální. A já to říkám proto, že Německo na nic nečekalo a i když je to stále v rovině expertního návrhu, je to pravda, není to v rovině toho, že by to vláda někde odbouchla, tak je to v situaci, kdy Německo vyjednává s Evropskou komisí to, že pro střední a velké firmy, pro jejich průmysl, zastropuje cenu plynu na úrovni 1,70 korun za kilowatthodinu. Pokud by toto nakonec prošlo - a dneska Němci otevřeně mluví o tom, že se domnívají, že je velká šance dostat to do toho tak zvaného dočasného rámce - tak nám pomáhej pánbůh. V tu chvíli by nastalo to, že by německé průmyslové firmy převálcovaly naprosto celý střed Evropy.

Ale mě na tom docela zaujala úplně jiná věc a to je ta filosofie, se kterou do toho ti Němci jdou. Oni tvrdí, že se pokoušejí udělat pro podniky a pro průmysl lepší ceny, než budou mít pro domácnosti, protože pokud mám správné informace, tak pro domácnosti chtějí plyn zastropovat na úrovni plus minus tři koruny za kilowatthodinu. To je mimo jiné podobné, jako je to u nás. Ale fakticky oni říkají, že by tím pádem na ten průmysl se rozpřáhli téměř na 50 % nebo 60 % z ceny těch domácností. To je docela zásadní zpráva. Ta mimo jiné samozřejmě působí silně na ten trh a má to velmi silný psychologický dopad na ten trh, protože co se vlastně dneska odehrává na tom průmyslovém trhu nejenom u nás, ale v celé Evropě? Zmatek a nejistota. V České republice to přece musíme vidět. Odchází firmy z oboru(?), obrovský problém mají skláři, obrovský problém mají firmy v oblasti keramického průmyslu, stavebních materiálů, slévárny dodýchávají, chemie a podobně.

Jeden z těch největších problémů, které ty firmy dneska řeší, je totální nepředvídatelnost. Připusťme, že ty menší a střední se nějakým způsobem smiřují s tím, že budou mít vysoký strop, budou bojovat, tak jak jsem dneska jednal i se zástupci Hospodářské komory mimo jiné z vašeho regionu, z Moravskoslezského kraje, tak fatálně nesouhlasí s tou částkou, která je, ale to nechme k nějakému dalšímu jednání. Věřím, že se to podaří i pod tlakem svazu asociací(?) ještě snížit, ten rámec, a že se skutečně půjde přes ty výrobce, ale to je věc druhá. Ale ty střední a větší firmy, které se nedostávají do té podpory toho zastropování, dnes drtí investice. Ve smyslu toho drtí - to znamená, že nejsou připraveny investovat. No logicky, proč? Protože jestliže neví, jak se to bude vyvíjet, jestliže neví, jaké programy budou, jestliže neví, co bude či nebude v rámci podpory ať už dočasného rámce nebo potencionálního zastropování, tak v dané chvíli jsou připraveny neinvestovat a to nás doběhne, pane ministře. Já si dokonce myslím, že tohleto je horší než ten aktuální stav, který dneska prožíváme, protože přece všichni víme, že ten hrubý domácí produkt vyskládáme z čeho? Vyskládáme ho ze spotřeby, vyskládáme ho z investic a vyskládáme ho z nějakého salda exportu a importu. Jak ho budeme skládat v těch následujících letech? Ze spotřeby? Spotřeba nebude žádná sláva, lidé budou mít méně a méně peněz, protože stát to nebude dohánět spotřebou nebo výdaje státu. To se nedomnívám, že by bylo správné, ani vy to nechcete. Pokud tu spotřebu nebudeme dohánět tím, že budeme mít díky inflaci vyšší ceny, ale to nebude trvat, věříme, věčně.

Investice? Tak domácnosti neinvestují, protože jsou drahé úrokové sazby, vysoké úrokové sazby a vidíme, jak letí dolů hypotéky. Firmy brzdí svoje investice, protože jsou v obrovské nejistotě, neví, co bude dál. A pak se můžeme spolehnout, že tady něco ještě vyexportujeme a že snad bude saldo exportu a importu stále v náš prospěch. Toto když si sečteme a podtrhneme, tak já vnímám jako větší ohrožení než 375 miliard minus v tomto roce a já nevím, 295 nebo 325, když k tomu připočtu to nešťastné Ministerstvo dopravy na příští rok a ještě k tomu možná něco přibude. To vidím jako opravdu velký problém, protože poté se tady všichni, ať už to bude vaše vláda nebo naše vláda, protože se tady ty vlády budou střídat, budeme prát s tím, že budeme mít výdaje víceméně nakreslené, mnoho s nimi nenaděláme, což konečně vidíte i dnes, ale nevím tedy, z čeho budeme mít ty příjmy.

Když se vrátím k těm firmám a připočtu k tomu ještě to, že jsou ve velké nejistotě s ohledem na to, jak se budou vyvíjet úrokové sazby, i když dneska bych už řekl, že je to pro ně skoro jistota, což není pochopitelně vinou vaší, ale vinou centrální banky, protože dnes se půjčky v korunách pohybují nad 5 % a v mnoha případech dokonce nad 7 % a když k tomu připočteme ceny pohonných hmot, tak jsme zase zpátky tam, kde jsme byli. Firmy se dostávají do kritické situace a ony by dokázaly pochopit to, že jsme v mimořádné době, kdyby viděly, že v Evropě se ta situace vyvíjí podobně a že například funguje jednotný energetický evropský trh. Jinými slovy, máme-li mít vysoké ceny energií, nechť je mají všechny firmy v Evropě, alespoň přibližně, a pokusme se to nějakým způsobem přežít.

To, co je deprimující, je to, že v České republice nám ty náklady rostou, myslím tím firmám, což musíme vidět a já jsem tady ty náklady zmínil, bohužel v ostatních evropských zemích, jakkoliv se nám to nemusí líbit a můžeme si říkat srovnání, jestli už to tam zavedli nebo nezavedli, tak ty dotační programy, anebo jiná opatření, která chystají, dneska naše firmy dostávají ze sedla. To je realita. A můžeme se bavit o tom, jestli Slovensko nakonec zavede těch 1 500 korun, nebo nezavede. Podle posledních zpráv to nakonec zavedou, ale s nějakou 70procentní hranicí. Můžeme se podívat do Polska, jestli tedy, tuším, že to je 3 500 korun za elektřinu, jestli to je správné, není správné, jestli se to dotkne jejich rozpočtu, nebo ne, ale v každém případě už se nebavíme, pane ministře, jenom o iberském trhu, bavíme se o okolních zemích a obávám se, že to Německo, jestli když se do toho pustí, byť s menší částkou, než kterou tam dává, a začne fungovat na té bázi, kterou nastínilo, tak to bude pro naše firmy konec.

Prosím, berte toto v potaz! Jednejte o tom na vládě! Já vím, že to není jednoduché. Nezávidím vám tu situaci. Ale pokud tohle podceníme, tak to doběhne nás všechny. Mockrát děkuju. (Potlesk části poslanců ANO.)