Myslím, že to je věcná interpelace, která si zaslouží skutečně velmi zevrubnou diskuzi. To určitě nezvládneme jenom v rámci dneška, protože obecně úložiště jaderného odpadu je nesmírně komplikovaná záležitost. Je to záležitost, která je provázena emocemi, je provázena zájmy obcí, je provázena samozřejmě zájmem státu. S nadhledem musíme říct - a věřím, že to všichni tak vnímáme - že někde ten odpad uložit musíme. To je věc, která nás nemine. Rozumíme tomu, že ta diskuze s těmi vybranými obcemi, nebo s těmi zúženými, bude samozřejmě ještě velmi náročná.
Já když jsem nastoupil na pozici ministra průmyslu a obchodu, tak tuto věc, kterou do značné míry žádný ministr průmyslu neřešil úplně s nadšením, protože není jednoduché diskutovat s jednotlivými regiony o tom, že, byť za třicet let, možná za čtyřicet let, tam vznikne úložiště jaderného odpadu, tak jsem mimo toho, že jsem chtěl změnit způsob komunikace a nehrát to pouze na tu strunu ekologickou, ekonomickou, ale bavit se skutečně o širších dopadech, čili změnit trošku styl komunikace, po dvaceti letech určitého budování důvěry, ale spíše bych řekl nedůvěry, to otočit ve prospěch toho, že i když spolu nemusíme souhlasit, tak se alespoň budeme poslouchat. Tak jsem si vytyčil tři hlavní věci, které bych v tom mém mandátu chtěl zvládnout.
To bylo za prvé zúžit z devíti lokalit na čtyři lokality a to proto, že se o tom diskutovalo předtím už několik let. Nikdo neměl tu odvahu to finálně udělat. A ta míra určité nejistoty devíti lokalit, přesně 52 obcí, byla skutečně pro mnohé z nich frustrující. Druhá věc je, aby se začaly narovnávat ekonomické vztahy, to znamená, aby jasně všichni věděli, co za co můžou dostat. Třetí věc je ten zmiňovaný zákon, který jste, pane poslanče, zmínil.
Co se týče lokalit, tak jsme je skutečně snížili. Řekli jsme jasně, že to bude do června roku 2020. A do června roku 2020 skutečně odborný panel, kde byli zástupci Akademie věd, Masarykovy univerzity, ČVUT a tak dále, vysoce odborný panel, nezaujatý panel, který to posuzoval nikoliv z úhlu socioekonomického, ale z úhlu geofyzikálního, jinými slovy z úhlu pohledu toho, jestli je možné tam ten jaderný odpad uložit - což jsme věděli, že na těch devíti lokalitách možné je prakticky všude, ale samozřejmě některé k tomu mají lepší předpoklady, některé horší předpoklady - tak tento panel skutečně rozhodl.
Já i přestože jsem považoval to rozhodnutí za odborně správné, tak jsem ještě nechal udělat přezkum toho rozhodnutí, protože jsem chtěl, aby byla jistota toho, že tam nedošlo k žádnému procesnímu pochybení, že tam nedošlo k žádnému ovlivňování a že se rozhodovalo skutečně na základě faktů a to faktů odborného charakteru, nikoliv politického charakteru, že se rozhodovalo na základě geofyzikálních požadavků, nikoliv na základě toho, kdo víc křičí a kdo méně křičí.
Takže nadnárodní společnost ještě dostala od nás zadání, aby prozkoumala toto, což udělala v tom následujícím půl roce. A přesně tak, jak jste říkal, pane poslanče, v prosinci jsme definitivně rozhodli o zúžení z těch devíti lokalit na čtyři lokality. Ano, je to tak, jak jste říkal, těch pět bylo spokojených, nebo spokojenějších, ty čtyři méně spokojené. Tak to prostě je a museli jsme s tímto počítat.
Druhá věc, kterou jsme dotáhli, byla ta, řekněme, vstupní, řekl bych, kompenzace - ani bych neřekl odměna, to bych si nedovolil takto říct - za tu dosavadní činnost, která byla, a to je částka jeden milion korun na obec, čili 52 milionů korun. To jsme prosadili. Dali jsme to do režimu toho, že se to proplatilo a bylo ukonáno.
Třetí věc je ten zákon. Co se týká toho zákona, tak je to věc, která se diskutuje mnoho a mnoho let s tím, že ten zákon byl v zásadě vždycky odmítnut. Odmítnut legislativní radou vlády, která v zásadě vždycky měla stanovisko negativní, neprošel nikdy za předchozích vlád. A teď to není o tom, že bych to chtěl na někoho svalovat, nebo ne. Do značné míry musím říct jednu důležitou věc a to je stále pozice Legislativní rady vlády, která v zásadě říká, že zákon není potřeba. Já si to nemyslím, jenom říkám - a nejsem právník - že Legislativní rada vlády říká, je možné využít stávající zákony, nepřidělávejte další, které do značné míry už neřeší nic nového.
My jsme přesto trvali na tom, aby tento zákon byl puštěn, to znamená, abychom se do něj pustili. Musím říct, že poprvé se nám podařilo přesvědčit Legislativní radu vlády a máme od ní pozitivní stanovisko k tomu závěru. Myslím, že to je průlom, že to je zásadní změna, protože ten zákon má charakter částečně i psychologický. Já rozumím těm obcím, které potřebují mít něco, o co se mohou opřít. Potřebují mít jakousi míru pravděpodobnosti, ne-li jistoty, že se na ně v rámci této diskuze nezapomnělo a že to jest ukotveno ve speciálním zákonu.
Takže teď už bude ten průběh v zásadě rychlejší, vláda schválila záměr. Je jasné, že to v tomto období nezvládneme, s tím souhlasím. Ale tady bych nepropadal nijak panice. To je věc, která je dlouhodobého charakteru. Konečně stavět se to bude - když se to bude stavět - někdy v roce 2050 - 2060. Nemyslím si, že by příští vláda na toto nahlížela tak, že by tento zákon shodila. Nemyslím tím vláda, ale myslím tím parlamentní sestava.
Takže se domnívám, že je potřeba si to docela poctivě odpracovat, v tomhle roce zahájit to legislativní kolečko, což je šance, že dopadne a příští vláda si to převezme, respektive příští Parlament, a bude to dokončeno. Takže si myslím, že o nic nepřijdeme. Samozřejmě si musíme uvědomit, že tam je jeden faktor, který je stále - neřekl bych nedořešený, on je dořešený - ale na kterém se prostě neshodneme.
A ten faktor je takzvaného práva veta. To znamená, ano, je pravda, že v současné době právo veto my nemůžeme akceptovat a je to i s ohledem na to, jak rozhodl Nejvyšší správní soud, to znamená, jasně stanovil to, že se jedná o veřejný zájem takzvané vysoké míry důležitosti. To znamená, v tomto případě tento soud považuje právo veta za nepřípustné. Ano, to je věc, ve které se nedokážeme shodnout s těmi zástupci těch jednotlivých lokalit, ale na druhou stranu my se musíme řídit skutečně zájmem vysoké míry důležitosti. Snažíme se současně nastavit trošku jiné parametry komunikace. Já všechna ta čtyři teritoria, ty lokality navštívím. Navštívím je osobně, s každým z nich se potkáváme. Shodou okolností včera jsme se potkali s lokalitou Březový potok, byť to bylo on line, a předtím ty lokality předcházející. Takže snažíme se vysvětlovat a budeme se snažit v těch krajích a v těch regionech dělat takzvanou pozitivní kampaň, která nebude založená na tom, že tam budou jezdit politici a přesvědčovat. Po pravdě řečeno na to ti lidé úplně tam zvědaví nejsou. Oni očekávají to, že tam přijedou odborní zástupci s osobnostmi vědeckého, akademického, jiného života a budou trochu lidsky vysvětlovat to, jaké to má výhody, jaké to má nevýhody, protože nepochybně to úložiště tak jako má svoje nevýhody, tak má i svoje benefity a je třeba o tom věcně diskutovat a hlavně začít eliminovat všechny poplašné zprávy a řekněme i informace, které se nezakládají na pravdě a jsou do značné míry někdy poplašné. Takže myslím si, že se změnil zcela zásadním způsobem přístup, ale co je to nejzásadnější, zákon je v režimu přípravy a je velká šance po mnoha letech, že ho dostaneme do finále.
Děkuji mockrát.
