Já nemám žádný strukturovaný projev, trochu jsem i poslouchal některé předřečníky, zejména z řad opozice, a překvapila mě jedna věc, a to je to, že mimo předvolební rétoriky toho, jak bude lépe, se prakticky vůbec neskloňovalo to, co by nastalo, kdyby se ta nedůvěra skutečně vyslovila.

Je pravda, a je naprosto legitimní, že se může diskutovat o vyslovení nedůvěry. To, že to je legitimní ale ještě neznamená, že to je logické. V dané chvíli je to velmi nelogické, a v dané chvíli by to zásadním způsobem uškodilo. A pokusím se vysvětlit, proč by těch několik měsíců všem dotčeným - a já si troufám tvrdit většiny obyvatel, skutečně uškodilo. Ono by to v zásadě nebylo nelogické, kdyby to nebylo na poslední chvíli, kdyby to bylo v první polovině vládnutí. To je celkem legitimní, je to v pořádku. Nicméně v té době k tomu buď nebyl dostatek hlasů, nebo k tomu nebyla odvaha, nebo k tomu nebylo obojí. Prostě se to nepodařilo.

No, a v té druhé části, kdy začal covid, tak to byla opozice skutečně zalezlá, nikdo neměl odvahu cokoliv učinit, maximálně se kritizovalo, maximálně se střídalo(?), což bylo nepříjemně pohodlné, zejména pokud se to dělá v poslaneckých kancelářích a pokud se to dělá v situaci, kdy nikdo nenese tu finální odpovědnost. A nyní, pár týdnů, nebo měsíců před volbami, se přijde s tím, že by se de facto mohla vytvořit úřednická vláda. Já vím, že mi můžete říct: nemusí být úřednická vláda, protože pan prezident může jmenovat tuto vládu opětovně, resp. může vládnout v demisi, což je pravda, ale spoléhat se na to nedá. A já nepředpokládám, a nechci vám podsouvat to, že jste tento den udělali jenom proto, abyste si zde udělali marketingovou show.

Předpokládám, že jste to udělali skutečně proto, že vašim cílem je, aby tato vláda dále nevládla. Jinými slovy, aby zde byla jmenovaná nějaká úřednická vláda. Úřednická vláda rovná se vláda, která nebude rozhodovat, ta bude úřadovat. Ne snad proto, že by nechtěla, ale protože na to nebude mít čas, nebude na to mít politický mandát, a popravdě řečeno, nebude na to mít ani odvahu. Proč nebude mít odvahu cokoliv rozhodnout? Proč by neměla odvahu cokoliv rozhodnout, protože podle toho, jak se vyvíjí dnešní diskuze, tak je velmi pravděpodobné, že se nestane skutečně vůbec nic, a zítra půjdeme normálně do práce.

Protože se musí doočkovat, musí se najet na lepší systém testování, s využíváním PCR testů, musí se zabezpečit covidpasy, musí se sekvenovat a tak dále. Můžete nepochybně říct: ano, to zvládnout i úředníci. Částečně máte pravdu. Ale ten úředník vám ve finále nerozhodne. Náměstci. Náměstci budou obezřetní, protože budou čekat na příští vládu. A poradci. Poradci ti radí, rádi radí. Jsou rádi ve všech médiích, ale ve finále poradce nepřijme už vůbec žádnou odpovědnost, což si myslím, že jsme se o tom přesvědčili všichni, a to ani nezazlívám opozici v tuhletu chvíli.

Nicméně pojďme se na to podívat z úhlu pohledu hospodářského. Já teď tady nechci dělat epidemiologa, to už jsme tady viděli. Opět opozice si to sehrála pěkně, tu epidemiologickou situaci. Pojďme se na to podívat z úhlu pohledu hospodářského. Co by fakticky nastalo, kdyby začala vládnout na čtyři měsíce úřednická vláda. Tak předně bychom nezvládli energetické zákony. Energetické zákony jsou zcela zásadní proto, abychom zde příští rok měli levné vytápění teplem pro 1,6 milionu obyvatel, resp. 1,6 milionu domácností a 3,5 miliony obyvatel. Zaplať pánbůh, že se nám to podařilo dostat do třetího čtení - hovořím teď o zákonu POZE - k podpoře obnovitelných zdrojů. Ale to, že to ještě projde náročnou diskuzí. To, že u toho bude muset být ten ministr. To, že u toho nebude moci být úředník. To, že to ještě projde Senátem. To, že se to ještě vrátí na půdu Poslanecké sněmovny, notabene v situaci, kdy tam řešíme marži, nebo říkejme tedy správně vnitřní výnosové procento, a vypořádáváme se s tím zločinem padesátiletí, rokem 2009, 2010, kdy se tady udělal megatunel, díky Poslanecké sněmovně, ne díky úřednické vládě, to bych jí nepodsouval, protože ta to tenkrát chtěla ukončit v březnu 2010, ale Poslanecká sněmovna - a podívejte se, jak kdo hlasoval - si to posunula na konec roku 2010 a umožnila tady to, že zde vznikne díra, 572 miliard korun.

Toto je šance zrušit. Toto je šance zredukovat, eliminovat. A o tom je zákon o podpoře obnovitelných zdrojů. A dovedete si představit, že by tenhleten zákon tady prosazoval v příštích týdnech úředník? Já si to představit nedovedu. Utekl by od toho. Proč? No, protože je tady obrovský lobbing všech právních kanceláří, kteří si tady chodí po kuloárech a kteří se tady snaží všechny přesvědčit, aby to bylo 9,5 %, 10,6 % a tak dále. Tak o tom by tedy rozhodoval ten úředník, podle vás. A pokud by nerozhodl, tak bychom ten zákon neschválili, a s tím by se svezlo i teplo, a v příštím roce bychom ohrozili 3,5 milionu obyvatel v rámci zásobování levným teplem, protože by nebyla šance je podpořit.

S tím je svázán i energetický zákon, který je naštěstí také ve třetím čtení. A který opět nemůže rozhodovat úředník, jakkoli k tomu připraví gramotné podklady. Ten je o elektrošmejdech, ale je i o nových technologiích, je i o akumulaci. A tady si troufám tvrdit, že jsme se na tom i v zásadě shodli. A máme tady zákon o přechodu k bezemisní energetice, jinými slovy Dukovanský zákon. Přece nikdo nechce věřit tomu, že kdyby tady byl na čtyři měsíc úřední kabinet a v čele rezortu by byl úředník, že by byl schopen dohrát tento zákon, protože i to je o politické diskuzi. A už je to dneska pouze o politické diskuzi. A dokonce je šance, podle závěru z posledního výboru pro jádro, že se to dohraje, ta politická diskuze, za což bych poděkoval v tuto chvíli.

Nicméně ten zákon o Dukovanech je svázán ještě s jednou důležitou věcí, která má vazbu pochopitelně i na tendr, který by měla udělat příští vláda, pokud možno rychle. A to je to, že se musí uzavřít smlouva s ČEZ o výkupu elektrické energie. A já už vidím úředního ministra, který by podepsal smlouvu s ČEZ o výkupu elektrické energie na následující desítky, desítky let. Prostě není možné, aby toto dělal úřední kabinet. Toto musí dělat kabinet, který je z odpovědnosti, který si za tím stojí a který nese všechny plusy a minusy a rizika toho, když rozhodne špatně. Ano, můžete říct, tak by se to posunulo. Samozřejmě, všechno je možné, ale pak se posune celá výstavba, výstavba jádra.

A není to jenom o tomto. Je to o tom, že v následujících týdnech se musí dohrát s Evropskou komisí naprosto zásadní věc, a to je taxonomie. Musíme dohrát plyn. Ano, v těchto týdnech se rozhoduje o tom, jestli bude plyn podporován, nebo nepodporován, po roce 2025. Jestliže to prohrajeme, tuhletu bitvu, tak zde velmi těžko budeme transformovat české teplárenství, těžko budeme odstavovat od uhlí, anebo odstavíme od uhlí.

Ale co nastane? Vyskočí nám cena elektrické, respektive v tomto případě vytápění zásadním způsobem. No, protože nebudeme na to mít dostatečnou podporu. A o tom se nehraje za dva roky, za tři. O tom se hraje teď, v těchto týdnech. A dovedu si představit, jak to bude úřední ministr vyřizovat na půdě Evropské komise. Nikdo se tam s ním nebude bavit.

Máme zde Národní plán obnovy. Dvě stě miliard korun, které jsme v minulých dnech poslali v podobě Národního plánu obnovy do Bruselu, podobně jako většina evropských zemí. Několik měsíců nám trvalo to, abychom to připravili. Padesát asociací, svazů, platforem jsme museli oslovit, jednali jsme s nimi, dělali jsme kompromisy, 90 připomínkových míst. Je to nejambicioznější plán České republiky za posledních dvacet let. Čtyřicet procent jde do ekologických projektů, zejména spojených s klimatem, 24 procent do digitalizace, je tam prevence v ochraně zdraví, je tam oblast digitalizace průmyslu, je tam moderní způsob vzdělávání. Ale toto všechno není dohrané. Proč? No, protože čekáme na to, jak se vyjádří Evropská komise, a ta by se měla vyjádřit všem zemím někdy na přelomu června, července. A poté to půjde zpátky. A opět. Žijeme v iluzích v tom, že ten úředník, který to dostane na úrovni náměstka nebo úředního ministra v tuto chvíli napříč jednotlivými resorty toto dohraje? Nikoliv. Je tam politické rozhodování. Takže ohrozíme i čerpání Národního plánu obnovy, respektive posune se to. Takže peníze pro průmysl, peníze pro energetiku, peníze pro zdravotnictví nebudou v roce 2021, ale byly by v roce 2022.

Gigafactory. Během následujících týdnů máme rozhodnout o podpoře v řádu jednotek miliard korun, které půjdou do největší investice této vlády, a to je Gigafactory, factory nebo fabrika na výrobu baterií. Ano, pracují na tom úředníci a dobře na tom pracují a všechno se vyvíjí správným směrem a je velká šance, že budeme jednou z evropských zemí, která zde bude Gigafactory mít. Na tom se shodneme pravděpodobně všichni, že to je krok správným směrem. Ale aby se ten krok uhrál, tak to musíme uhrát s těmi investory. A ty musíme přesvědčit, mimo jiné i na bázi investiční nabídky a poptávky. To znamená, oni nabízí, my poptáváme a musíme dát pobídku. A ta pobídka bude v řádu jednotek miliard korun a někdo si za ni musí vzít zodpovědnost. A já se jenom opětovně ptám, když tady bude sedět na tři měsíce nějaký úřední ministr, jestli si vezme odpovědnost za to, že podepíše investiční pobídku v řádu jednotek miliard korun. Troufám si tvrdit, že nikoliv.

Podpora podnikatelů. Neskončila. Čtyři sta šedesát miliard korun šlo do ekonomiky v rámci covidu, z toho 330 miliard šlo v rámci podpory podnikatelů. Je pravda, že to je přímá podpora i nepřímá podpora. V té přímé podpoře nicméně stále ještě vyplácíme. A abychom si jenom rozuměli. Já tady chápu, proč opozice měla určitou obavu a proč opozice v době covidu byla zalezlá a proč opozice v době covidu nechtěla převzít odpovědnost. Já bych chtěl vidět ty ministry, kteří by podepisovali za desítky miliard rozhodnutí ve prospěch podnikatelů. Rádi je podporujeme, ale ta odpovědnost toho, co musíme činit, je gigantická a nikdy v historii tady nebyla. Tři sta třicet miliard korun. Na mně jako na ministrovi, ne na náměstcích, ne na úřednících, je to, že musím denně podepisovat stovky a stovky žádostí. A rád to podepisuji a rád přijmu tu odpovědnost vědom si toho, že možná v budoucnosti prostě se to otočí proti nám a proti mně. Ale v každém případě jenom na mně ještě je, a to nehovořím teď za kolegy z MPSV a z Ministerstva financí, je ještě podpis v řádu víc jak deset miliard korun, což jsou dobíhající podpory a podpory, které ještě pokračují a které se budou proplácet v červnu, v červenci a možná dokonce ještě v srpnu, například program Covid-kultura. A již vidím úředního ministra, který by si vzal tu odpovědnost za to, že tohle bude podepisovat, nota bene v situaci, kdy by ani nestačil projít podstatu těch programů. No a samozřejmě nebyl u toho, když se tvořily. Já bych se mu ani nedivil, že by do toho nešel. To je Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Na Ministerstvu dopravy začnu tím, co by se nezměnilo, kdyby tam přišel úřední ministr, a to je dobrá zpráva. Takže kdyby to dneska nedopadlo, tak zpráva dobrá je ta, že bez vlivu ministra v tuto chvíli už se dostaví D1, protože je tak rozjetá, že od toho roku 2014 do roku 2021, tak jak jsme slíbili, hotova bude. Stejně tak D11, kterou jsme urychlili. Kdo je z Hradce Králové nebo z okolí Hradce Králové, tak ví, že jsme spojili ty dva úseky, a nebude to v roce 2022, bude to v roce 2021. Urychlili jsme to, akcelerovali jsme to. A stejně tak můžeme být klidní, bez vlivu ministra v tuto chvíli se začne v pondělí stavět D4; největší dálniční úsek, který se naráz bude stavět v České republice. Dvacet let se o něm mluvilo, spojnice České Budějovice - Praha nebo opačně Praha - České Budějovice, směr Strakonice, 32 km, PPP projekt, první de facto živý projekt, který se takhle spouští. On už tady jeden byl, ale ten úplně nedopadl. Ano, nestane se ani nic v rámci vysokorychlostních tratí. To je pravda. Mnoho let se o nich mluví, jsou připraveny a nezávisle na tom, jestli tam bude či nebude sedět ten či onen ministr úřední, tak se příprava VRTek nijak nezbrzdí a je to dobrá zpráva. Stejně tak se nic nezmění v rámci investic v železnicích v následujících týdnech, kdyby tu náhodou ten ministr nebyl.

Nicméně změní se jiné věci. Změní se to, že bychom měli problém s rozpočtem. A já předtím, než k tomu rozpočtu dojdu, tak jenom musím vypíchnout jednu věc, a to je to, že je skutečně rekordní, a nejenom že je rekordní, ale hlavně se začínají nové stavby. A u těch dálnic je to úplně typické. Víte, kolik se zahájilo dálnic mezi roky 2011 až 2014 ročně v průměru? Dálnic, zahájilo - protože to je podstatné, jinak to někdo dědí už jenom - v průměru 200 metrů ročně, ne kilometrů. Dvě stě metrů ročně dálnic se zahájilo mezi lety 2011 až 2014. Celkově to bylo 800 metrů, abych tedy byl úplně přesný, v těch čtyřech letech. A víte, kolik se zahajuje letos? Devadesát jedna kilometrů, ne metrů, kilometrů. A kolik se letos zprovozňuje? Přibližně dalších sto kilometrů dálnic, z toho 46 kilometrů úplně nových a 48 kilometrů, to je ta zmiňovaná D1. Takže letos zahajujeme 500x více metráže dálnic než v těch slavných letech 2011 až 2014. Abych vám zase nebral, v té sestavě, která tady byla a nic neudělala v letech 2011 až 2014, vítr z plachet, tak objektivně řečeno, v letech 2007 až 2011 nebo 2006 až 2010, abych byl přesný, to byla ta sestava, která zde byla předtím, tak se stavělo a zahajovalo. Ale je dobré se podívat, kdo byl těmi zhotoviteli, jaké firmy to dostávaly, z jaké party byly ty firmy a za kolik stavěly. Už to zde dneska padlo, ale je dobré si to připomenout. Za 340 milionů v průměru kilometr dálnic. Dneska se staví za polovičku. Takže je pravda, že ta parta 2006 až 2010, ta byla nadšena do stavění, důvody jsou zřejmé. Parta, která přišla poté se lekla, a pro jistotu nedělala vůbec nic. Takže v průměru to možná nedopadlo špatně, ale výsledek je takový, že v následujících letech jsme tady nezkolaudovali vůbec nic.

A na to se váže rozpočet. Protože já si nedovedu představit, že by úřední ministr v dané chvíli byl schopen protlačit rozpočet, který potřebujeme uhrát na Ministerstvu dopravy, a to je rozpočet, který bude na úrovni téměř 130 miliard korun. Ještě před rokem byl na úrovni 83 miliard korun a ještě před několika lety byl na úrovni 50 miliard korun. Jsme v situaci, kdy máme téměř 130 miliard. Ale není to jednoduché a tady otevřeně říkám, že ještě nejsme shodlí ani s Ministerstvem financí, protože chápeme, jak je náročné ten rozpočet dávat dohromady. Takže máme dneska trošku pod tím, co bychom chtěli, ale věřím tomu, že se k tomu ještě vrátíme a že nakonec ještě i ten rozpočet na dopravní infrastrukturu z těch 122 miliard, což máme dneska, dostaneme na těch řádově 130 miliard korun. Jenom podotýkám, je to trojnásobek, než jak tady chtěli stavět; oni nakonec nestavěli, ty sestavy předtím.

Co je ještě možná dobré připomenout, je to, že máme připraveno na Ministerstvu dopravy komplexní bezpečnostní řešení pro železnice. To není otázka jednoho roku, to je otázka dalších deseti, patnácti let. Ale mojí ambicí bylo, aby tato vláda toto odsouhlasila, aby tato vláda dala jasný jízdní řád ETCS. A opět, o čem to je? Je to o tom, že rozhodujeme o desítkách miliard korun. A opět, jenom chci podotknout, že si nedovedu představit, že o tom rozhodne ministr, který je úředním ministrem. On by to posunul v dobré víře dál. Takže příští vláda by tady neměla připravený systém ETCS, neměla by tady systém zabezpečení železnic, na čemž jsme pracovali rok, rok a půl. Můžete říct, to už jste měli mít hotové. Já zde nehovořím záměrně o tom, co všechno se nám podařilo a co jsme zvládli. Za prvé to víte a za další já prostě nechci tady být ten, kdo bude jenom říkat, co všechno se geniálně podařilo. Já jenom říkám, co nám ještě zbývá udělat. A zbývá nám na to několik měsíců. Částečně proto, že byl covid, částečně proto, že prostě je to regulérní doba a s tou se počítá prostě s tou dobou.

A všechny tyhle věci, které zde říkám, jsou bez problémů zvládnutelné. Můžeme se ještě bavit o tom, že chceme rozjet plavební stupeň Děčín a v nejbližších týdnech půjde na vládu, ale už nechci unavovat a zdržovat. Pouze jenom zmíním jednu věc. Za zcela nechutné považuji to, co zde říkali někteří poslanci ve smyslu - podívejte se, kolik je mrtvých. Nechutné to není vůči vládě. Vláda musí počítat s tím, že bude pod tlakem. Vláda musí počítat s tím, že bude kritizována a vláda musí počítat s tím, že i takovéhle útoky budou přicházet. Nechutné je to vůči rodinám těch pozůstalých. Berete si je jako rukojmí, nemáte jiný argument vůči vládě, tak argumentujete tímhle.

A máte velmi krátkou paměť, protože v době, kdy zde krize byla v největším rozpuku, v době, kdy zde bylo patnáct tisíc lidí, kteří byli infikováni denně, v té době jsme tady s čepicí v ruce stáli a pokorně jsme prosili o to, aby se prodloužil nouzový stav. Tehdy jste to zbojkotovali, neumožnili jste prodloužit nouzový stav a kdyby tenkrát nebylo státotvornosti vašich kolegů z krajů, kteří vás prohodili oknem a postavili se za racionální řešení, a to řešení takové, že se prodloužil ten nouzový stav a umožnilo se přijmout pandemický zákon, tak dneska by tady byla totální apokalypsa. Na to, prosím, rovněž nezapomínejte.

No a pan Bartoš v závěru řekl, že se mu to jeví jako ztracená budoucnost a že dokonce tuhne krev v žilách, když si představí to, že by tady tahle vláda ještě měla být. Nebo dokonce nějaká zájmová skupina, že to tvrdila. Já potvrzuji, že tuhne krev v žilách - zejména průmyslníkům, protože když vaše tykadlo, které jste nominovali krátkodobě na pozici ministra financí, pan Wagenknecht o průmyslu prohlásil to, že to jsou škaredé krabice za městem, které zdaníme, pak zdigitalizujeme a pak je natřeme na zeleno, tak jim skutečně krev v žilách tuhla. Máme několik měsíců na to, abychom to nedopustili.

Děkuji.