nejdříve bych chtěl možná poznamenat to, že na to, jak je to extrémně důležitý zákon, možná nejdůležitější, který tady projednáváme v té poslední době, který se dotkne každé domácnosti a který se dotkne možná i firem, minimálně některých, tak zde prakticky není nikdo z vlády. Je zde samozřejmě pan ministr Síkela jako předkladatel, děkuji mockrát za to, že je zde paní ministryně Anna Hubáčková a že je zde i pan ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, ale ostatní to zjevně nezajímá. Stejně tak děkuji všem poslancům, kteří zde jsou, zejména tedy z řad opozice, vidím, že lavice jsou plné, a děkuji i té hrstce z koalice, která o tom je připravena diskutovat. Myslím si, že to vypovídá o lecčems a nedivme se potom, že se pětikoalici nebo této vládě přezdívá jako vláda elitářská. Já chápu, že vláda nechce poslouchat kritiku, já chápu, že je i velmi složitá situace, ale to ještě neznamená, že když se kritizuje, tak ta kritika není oprávněná. Proč se domnívám, že ta kritika je oprávněná?
Za prvé jsem přesvědčen, že vláda špatně vyhodnotila energetickou situaci už v minulosti. Můžeme se bavit o tom, proč tomu tak je. Zaměřila se hodně na minulost, na kritiku minulosti, nezaměřila se na to, co nastane, nezaměřila se na řešení a zejména, co mi chybí, je kompetence, která je nahrazována v lepším případě politikou, v horším případě přezíravostí. Zcela se vláda zaměřila na rozpočtovou mantru. Velká chyba za těch posledních několik měsíců. Nikoliv proto, že bych nechápal, že rozpočet je důležitý. Je velmi důležitý, ale vláda s citem velmi špatně odhadla situaci, kdy už se nehraje jenom o rozpočet České republiky, ale hraje se o domácnosti, o jejich chudobu, hraje se o firmy, a začala přenášet ten dluh na ostatní subjekty. To bylo někdy od června. Logicky z toho vyplývá i extrémně pozdní reakce, protože se potom šije všechno horkou jehlou, kupí se jedna chyba za druhou a podle toho ta řešení a ty návrhy vypadají. Pokud máme hledat rozumné řešení, tak musíme - a bez toho se nedá hnout - pochopit východiska. Velmi často to chytáme jako kočku za ocas až v úplném finále. A tato východiska musíme chápat jak v kontextu České republiky, tak v kontextu Evropy, dokonce je musíme chápat i v jakési dynamické podobě, nejenom ve smyslu toho, co bylo, ale i toho, co pravděpodobně bude. Já nemůžu začít jinak, mám-li najít společné řešení, i když si dovedu představit, že nás vláda a pětikoalice natvrdo přehlasuje, tak, abych tato východiska nepopsal a abych neodhadnul to, jak se budou vyvíjet.
Tak začněme Evropskou unií, protože bez toho to dohromady nedáme. Zásadním problémem a jedním z těch důvodů, proč jsme v té situaci, v jaké jsme, je německá energetická politika a její selhání energie wendy(?). Ale to, co je důležité, je, že se nemění. Ano, dobře slyšíme, odstavení jaderných elektráren bude pokračovat i nadále a s největší pravděpodobností skončí poslední tři v tomto roce, a odstavování uhlí je v Německu trvalý proces. Toto je jedním z hlavních důvodů toho, že je málo zdrojů v Evropské unii, že se Německo orientovalo hodně na plyn a že dneska jsou ty ceny tam, kde jsou. Samozřejmě vážným důvodem je válka, agrese na Ukrajině, nejistota z toho vyplývající na trzích a tak dále. Ale pozor, ani toto nekončí. To znamená nikdo dnes neodhadne, jak dlouho válka bude trvat a logicky ta nejistota se bude prohlubovat.
Za další, dlouhodobá zelená politika Evropské unie. Můžeme tady dlouze diskutovat, co se všechno podcenilo, jaké ambice byly, do jaké míry byly reálné nebo realistické, ale v každém případě naprosto selhala politika založená na emisních povolenkách. Ale pojďme dál. Útlum těžby plynu v Evropě z ekologických důvodů, odmítání těžby břidlicového plynu, zákaz frakování. Nechci chodit do detailů, ale všimněme si toho, že jednu z prvních věcí, kterou udělala nová britská premiérka, že zrušila zákaz frakování. Přeloženo do češtiny, zrušila zákaz těžby břidlicového plynu. To jsou velmi důležité věci, které samozřejmě mají vliv na to, že Evropa se stala závislou na dovozu plynu. Ano, pan ministr Síkela zde správně řekl, že jedním z důvodů je rovněž to, že se odstavují - ale to je krátkodobý proces - i jaderné elektrárny ve Francii, ale to je skutečně jenom z důvodu údržby a naskočí to v nejbližší době.
Jaký je důsledek? Důsledek je ten, že Evropa je závislá na dovozu plynu a bohužel Německo se zásadním způsobem orientovalo, ať už tomu budeme říkat pragmatismus nebo jakýkoli jiný důvod, na dovoz plynu z Ruska. Výsledkem je to, že zde máme extrémní cenové rozdíly na jednotlivých světových trzích. Těžko budeme našim firmám a obyvatelům Evropské unie vysvětlovat to, že ve Spojených státech mají v současné době osminásobně levnější plyn. Můžeme dokonce spekulovat, kolik se vydělá na jedné lodi zkapalněného plynu, který se posílá do Evropy. A dokonce někdo si dal tu práci, že to dopočítal. Tak údajně výdělek na jedné lodi toho plynu rovná se hodnota té lodi. Ale ten plyn je levnější i v Japonsku, které bylo vždycky extrémně drahé, je levnější v Austrálii, a to se vůbec nebavím o Asii a dalších zemích. Toto jsou fakta, která musíme brát pro naše rozhodování, ať už krátkodobá či dlouhodobá.
Pojďme se podívat do České republiky. Tady není situace špatná díky minulým vládám, a záměrně říkám minulým vládám. Naše vláda, předcházející, předpředcházející - ta minulost u nás není v energetické oblasti vůbec špatná, protože jsme si tady naštěstí vytvořili velmi rozumný energetický mix založený na jádře, založený na uhlí, byť se to postupně bude utlumovat, částečně už i na obnovitelných zdrojích, a ve finále zde máme velmi vyvážený energetický mix, který jsme v rámci naší vlády, abych si přihřál polívčičku, posílili, protože jsme připravili komplet Dukovany. Nová vláda dobře udělala to, že tendr poslala do finále. A stejně tak jsme navrhli uhlí ukončit nikoliv v roce 2030, jak nás přesvědčovaly ekologické organizace, dokonce i někteří členové současné koalice, v roce 2030. A i když tato vláda jednu z prvních věcí, kterou udělala, tak to navrhla na rok 2033. Tak nakonec to vypadá, že přišla k rozumu a že se to prodlouží. Dokonce si myslím, že by to mělo být ještě přes rok 2040, jsme v mimořádné situaci.
V zásadě ale musím říct, že ani plyn není u nás tou největší hrozbou, protože naštěstí Česká republika minimálně s ohledem na výrobu elektřiny není závislá na plynu tak, jako některé jiné země, jako je třeba Německo. Dokonce u nás je to pod 10 %. A kdybych to řekl úplně natvrdo a nevyráběli jsme elektřinu z plynu, tak to přežijeme. Což je dobrá zpráva. Jinými slovy jsme soběstační, co se týká výroby elektrické energie dokonce i potom, co bychom odečetli plyn.
Ta negativa, ze kterých musíme vycházet, ať se nám to líbí nebo ne, jsou rovněž dána. A jsou dána minulostí. Během let 1996 až 2004 jsme zde zprivatizovali všechno, co se energeticky hýblo. Od rafinerií, přeprava plynu, distribuce plynu, obchodování s plynem, zásobníky nám nepatří. A nešťastně se zprivatizoval ČEZ. To je realita, která ve finále nedává vládě prakticky žádný manévrovací prostor pro to, aby zásadním způsobem mohla ovlivňovat celou řadu věcí. To nevyčítám ani této vládě a logicky to nemohla dělat ani vláda předcházející.
Další věc, která je faktem, je daná, nic na ní nezměníme, je geografická poloha České republiky. A tím pádem vysoká závislost na Německu. Nemyslím tím teď průmyslová, ta je rovněž dána jasně, ale myslím tím energetická, zejména s ohledem na dovoz plynu. Minimálně ve smyslu toho odkud plyn jde do České republiky. Jde z Německa německými trubkami. A protože Německo posilovalo cíleně svoji závislost na Rusku a tím, že se vybudoval Nord Stream 1, tak to úplně přebilo, tak tím logicky se posilovala i závislost České republiky na ruském plynu. Prosím pěkně, nikoliv proto, že to naše nebo předcházející či předpředcházející vláda chtěla, ale čistě proto, že se plyn smíchá v německých trubkách a ten plyn z Nord Stream 1 případně z Jamalu přebil plyn norský nebo jakýkoliv jiný. Zjednodušeně řečeno toto nevyřeší ani kontrakt s Nory ani s kýmkoliv dalším, protože pokud bude fungovat Nord Stream 1, tak můžeme platit komu chceme, ale vždycky to bude v drtivé většině ruský plyn. To je fakt, který my neovlivníme. Jiná věc je, kdyby Nord Stream 1 nefungovala.
No a nezapomínejme ani na jednu věc, která je dost důležitá, a to je to, že jsme zde fatálním způsobem nabourali důvěru v obnovitelné zdroje tím solárním tunelem z let 2006 až 2010. Ten nás bude stát 600 miliard korun a výroba elektrické energie je na úrovni pod 3 %. Takže se nedivme, že je zde nechci říct takřka celospolečenský odpor, ale dost zásadní odpor vůči obnovitelným zdrojům, zejména tedy vůči fotovoltaice, což samozřejmě není dobře. Ale jestliže ročně stát, firmy a rodiny vynakládají devětadvacet miliard korun na fotovoltaiku, tak pochopitelně je zřejmé, že lidé toto úplně zcela, zcela neberou.
Toto jsou základní východiska, bez kterých nedáme dohromady žádné řešení. Řešení nicméně začala připravovat vláda. A proč to kritizujeme a kde se domníváme, že nastala chyba, se pokusím vysvětlit v následujících minutách.
Víme všichni, že ten problém začal už na konci minulého roku a eskalovat začal někdy v březnu tohoto roku poté, co byla zahájena agrese. Od té doby upozorňujeme jako opozice na celou řadu problémů, na rostoucí ceny a navrhujeme a neříkám, že geniálně, ale navrhujeme relativně velké množství řešení. Pochopitelně i naše návrhy se vyvíjejí v čase a tak, jak ta situace kulminuje a jak se zhoršuje, tak se musí ta řešení postupně měnit. To bych tolik možná vládě nevyčítal. To, že se situace mění a že musí reagovat na aktuální situaci. Problém je v tom, že vláda podcenila prakticky vše. Řekněme si tu rovnou. Nedělo se nic. Mluvilo se, to netvrdím, že ne. Slibovalo se. Čekalo se na signály. Vysvětlovalo se, co možná nastane. Hledaly se důvody. Neustále se dívalo dozadu. Ale ve finále nic, na co by si mohly domácnosti a samozřejmě ani firmy sáhnout, zde nebylo. S výjimkou toho, že se začal někdy v dubnu připravovat energetický úsporný tarif.
Já už jsem zde mnohokrát řekl, proč se mi nelíbí energetický úsporný tarif. Protože je dost komplikovaný ve smyslu té distribuce. Zdá se mi nízký nebo zdál se mi nízký. A ve finále to nejhorší na tom je, že přišel příliš pozdě. Ale dokázal bych se i nad tímhle povznést a řekl bych ano, je to nějaký nástroj, který dává svůj smysl. Jenomže on ten smysl dával na jaře a možná ještě někdy v červnu, v červenci. Ale od té doby už bylo zcela zjevné, že ty ceny eskalují takovým způsobem, že energetický úsporný tarif už bude za svým zenitem ještě v době, než bude uveden v život. Vláda na to nebrala zřetel. V červenci jsme se tady o tom hádali, vysmáli se nám všichni. A z energetického úsporného tarifu se udělala vlajková loď této vlády. Jak to dopadlo, všichni víme.
Ještě na konci srpna vláda kategoricky říkala, že jakékoliv zastropování nepřipadá v úvahu, že to je populistické a extremistické řešení. Aby čtrnáct dní poté přišla s tím, že se bude zastropovávat. Správně s tím přišla. Co tím deklaruji? Že vláda nebyla absolutně připravená na toto. Protože kdyby byla připravená, tak už má některá řešení v šuplíku. Má připravené různé scénáře. Ale tím, že vláda absolutně toto odmítala a teprve zmatečně začala někdy od 1. září přes různé nadnárodní společnosti dávat dohromady jakési scénáře a koncepty, svědčí o tom, že se všechno šilo horkou jehlou.
K tomu všemu vláda dost naivně vsadila na jednotné evropské řešení. Netvrdím, že se v Evropě nedá něco dojednat. Ani netvrdím, že by nebylo ideální, abychom nějaké řešení v rámci Evropy měli. Ale to, že se spoléhalo na to, že nastane nějaká revoluce, že se snad dokonce možná oddělí cenotvorba elektřiny od plynu nebo že se něco zásadního udělá s emisními povolenkami, při vším respektu to byla naivita. A taky to očekávání, které se vzbudilo, myslím si, že nemělo reálné základy. Jak to dopadlo, všichni víme.
Nastal zlom. Ten zlom nenastal tak, jak se nám vláda snaží podsouvat, v tom, že najednou vyskočily ceny nahoru. Ano, ceny vyskočily na pár desítek hodin do absolutního extrému. Ale kdybyste komunikovali s energetiky, tak jste věděli, že se to bude rychle vracet zpátky. Ty ceny, když se podíváme, například plynu, tak jsou červenec, srpen, září, dokonce teď jsou možná nižší, než byly ještě na konci července. A co se týká elektřiny, opět se to dostalo někde na tu úroveň toho srpna, dokonce začátku srpna. Takže nebylo to kvůli tomu, že eskalovaly ceny. Bylo to kvůli tomu a buďme v tomhletom objektivní, že se vám postavili na zadní hejtmani, že se vám postavili na zadní různí hráči z vašich pětikoalic, celé pětikoalice, různé frakce, že to začala kritizovat média velmi silně a samozřejmě i energetici, kteří pochopili, že tudy cesta nepovede. Tak jste zatáhli za ruční brzdu a začali jste měnit. Zaplať pán bůh za to, že se začalo měnit. To je krok správný. Ale jaký model jste připravili? Připravili jste model takový, že se zastropuje. Ale místo, abyste šli na zastropování výrobců, kteří dnes vyrábějí elektrickou energii v České republice za 500 korun za megawatthodinu, zaokrouhluji to, v průměru, tak jste šli na ceny obchodníků, čili na ceny, které jdou vůči zákazníkům. Místo abyste využili mimořádné tržní situace, do slova a do písmene říkám na trhu s plynem a elektřinou, což vám umožňuje zákon, abyste přenesli tu tíhu na výrobce elektrické energie, abyste stáhli jejich gigantické zisky, které jsou o řád vyšší než tak, jak bývaly, tak jste podlehli tlaku velkých energetických společností a ve finále se to doplácí ze státního rozpočtu a na tom rozdílu u toho obchodníka, za kolik nakoupí a na tom stropu. Toto nepochopí nikdo. Nikdo nepochopí, že Česká republika, která dovede vyrábět za 500 korun za megawatthodinu, která je exportérem, která má dostatek elektřiny, dokonce přebytek, tak ho prodává v České republice za vyšší ceny než země, které ho od nás kupují. Spotová cena minulý pátek byla v České republice 360 eur, v Polsku 130 eur. Polsko je importérem elektřiny, my jsme exportérem elektřiny. Toto nepochopí vůbec nikdo.
Druhá věc je nastavení stropu. Devět tisíc korun za megawatthodinu. Vy říkáte sedm až devět tisíc korun. Dobře, ať jsem korektní, možná sedm až devět tisíc korun beru elektřinu stále. Stále chci zopakovat jenom jednu věc. Vyrábíme za 500 korun za megawatthodinu. V tom tkví ten ďábel. V tom je to, co se snažíme celou dobu sdělovat. Vy nám říkáte, že jste zachránili domácnosti před totální apokalypsou, aby neplatily dvanáct, třináct tisíc za megawatthodinu. V tom s vámi souhlasím. Ano, je to tak. Ale zachránili jste je tak, že to nebude tedy těch dvanáct, ale bude to sedm až devět tisíc. Ačkoliv velmi dobře víte, velmi dobře, za kolik nakupovaly v roce 2020 a v roce 2021. Dá se to dohledat. A víte, jaké jsou fixace. (Velký potlesk od poslanců zleva.)
A já rozumím panu ministru Síkelovi v jedné věci, v tom, že říká - no, ale když půjdeme, Havlíčku, ještě níže, tak to bude stát další stovky miliard korun. Ano, pane ministře. Pokud půjdete tím modelem, který jste zvolili, to znamená, že nesáhnete na ty marže a na ty zisky těch výrobců. Pokud půjdete přes ty obchodníky, kteří to budou draze od těch výrobců kupovat, tak samozřejmě, tomu rozumíme všichni, každá další kačka dolů nebo tisícovka na megawatthodinu bude stát desítky miliard korun. To je pravda. Ale znovu, my jsme měli jít opačně.
Třetí věc, která mi tam zásadní způsobem chybí, je motivace. Nechápu, proč jste tam nedali ten motivační prvek, nechci říkat rakouská cesta, ale vůbec se mi nezdá špatný, to znamená, nastavit určitou hranici, třeba 80 %, do které se budou platit lepší ceny, a nad těch 80 % by se platily třeba ty ceny aktuální tržní. Mimo jiné je to požadavek Evropské unie. A dokonce mám takový pocit, ale nejsem si tím jistý, že tam je i tahle částka, těch 20 %, ale tím si úplně jistý nejsem, to teď tady říkám jenom z vody.
Takže to je rovněž další věc, která dokresluje pouze to, že jste všechno dělali pod tlakem, narychlo, nepřipraveně a narychlo jste dávali dohromady dokonce s těmi, kterých se to bude týkat, to jsou energetické společnosti, výrobní, celý tento program. Čili proč my říkáme 1 500 korun? Vy se nám vysmíváte, ale není na tom co k smíchu. My totiž říkáme, těch 1 500 korun, ať se stále bavíme na té elektřině. My říkáme, tak je tam - to jedině můžeme ovlivnit, na tom plynu to fakt neovlivníme - 1 500 říkáme jakožto výstupní cena od výrobců elektrické energie.
A o co se opíráme? Že v mimořádné tržní situaci na trzích s plynem a s elektřinou můžeme toto přenést na ty výrobce, ale pozor, je to za předpokladu, že bereme ohled na jejich nákladovost a na přiměřený zisk. A já se ptám - když vyrobí za 500 a my chceme, aby měli 1 500, nikoliv osm, devět tisíc na té výstupní ceně, je ten trojnásobek přiměřený zisk? Já jsem toho názoru, že to je přiměřené, nemluvě o tom, že před dvěma roky se na této částce pohybovali a ČEZ vydělával bez problémů 20 miliard korun ročně. Letos vydělá 80, 90 možná 100 miliard korun, a to je to, co chceme změnit. Jinak jsme situaci, že ten ČEZ vydělá ty obrovské peníze a pak se to bude náročným způsobem vztahovat z dividendy a dost komplikovaně přerozdělovat.
Takže kdybychom byli na té částce 1 500 korun jakožto výstupní cena, tak je jasné, že pro toho zákazníka to není 1 500, protože k tomu musíme přinést DPH... (Poslankyně Schillerová hovoří mimo mikrofon.) Paní předsedkyně mi říká, ať jedu pomaleji. Já se omlouvám, jestli jedu příliš rychle, já jsem toho tak plnej, že to musím sázet, tak nezlobte se. (Potlesk v sále.) A nejsem toho jenom tak plnej, jsem hlavně strašně naštvanej. A fakt, teď to není o politice. Jsem naštvanej, protože to naprosto zbytečně dopadá na spotřebitele, dopadá to na firmy. Já jsem strávil teď týden tím, že jsem jezdil do sléváren, do průmyslu a je to, je to katastrofa. Tak nic, ale zpátky.
Takže kdybychom to zastropovali na té částce 1 500 korun na tom výstupu, tak to samozřejmě ve finále je víc, protože musíme počítat DPH, musíme počítat distribuci, přepravu a tak dále a ve finále by to možná bylo někde kolem těch 3 000, ale to je pořád snesitelná cena za tu elektřinu, zatímco dneska to vláda stropuje na sedm až devět tisíc. Takže to (by?) bylo skoro za třetinu toho, co dneska vláda zastropovává, aniž by do toho dával ten státní rozpočet tyhle obrovské peníze. Ať jsem objektivní, on by je do toho stejně nějaké dát musel. Proč? Za prvé jsme prošvihli dobu a kdybychom se tomu věnovali už od března, tak bychom nenechali to, že se prodala elektřina na celý příští rok, ona část byla prodaná samozřejmě už začátkem tohohle roku, dokonce i na konci minulého, ať jsme objektivní, ale faktem je, že se dále vesele prodávalo, takže ČEZ má prodáno za 100 euro plus minut 70 % na příští rok.
To jsme prošvihli, tím pádem se to prodá dál a dál a je jasné, že když ti obchodníci to mají nakoupeno, byť virtuálně, no, tak se jim to musí doplatit. Tak to by ten stát doplatil, ale to je bohužel naše chyba, a druhá věc, která je s tím spojená, jsou povolenky. Ano, já jsem zde říkal 500 korun, že nás stojí megawatt výroba elektřiny, s jedinou výjimkou, a to jsou takzvané špinavé zdroje. U toho uhlí to nejde, tam je to samozřejmě víc. Ano, v tomhle případě by stát musel kompenzovat výrobcům elektrické energie z uhlí ty emisní povolenky. Garantuji vám, že když bychom to dopočítali, kolik jim musí dát, a možná by to byla i nějaká diskuse, že by nemusel kompenzovat úplně všechno, s tím, co tam bude sypat dneska, a věřte tomu, že to nebude těch 130 miliard, že to bude více, takže ten stát je na tom ve finále lépe. Tak to jsou domácnosti.
Když se podíváme na firmy, i když se to bezprostředně netýká tohoto zákona, tak i tam se o tom chvíli pobavme. Nejdříve ta zpráva dobrá. Je dobře, že se do toho zastropování zahrnuli živnostníci a malé střední firmy. Tady musím říct, že není možné toto vládě vytknout a tady ta snaha byla, myslím si, naprosto v pořádku a za to díky. Nicméně celá ta podpora firem je jak přes kopírák s tou podporou domácností. Od března na to upozorňujeme. Od března, pane ministře, to slibujete. Od března říkáte, že připravujete dočasný rámec. Já dokonce i vím, že jste ho měl připraven. Vím i to, že vás s tím vyhodili na Ministerstvu financí, ale měl jste bojovat. Vy nejste náměstek ministra financí, vy jste mimo jiné rovněž ten, který má bojovat za firmy, za živnostníky a za podnikatele.
A ještě na konci srpna jste s klidnou hlavou tvrdil, že do konce roku už nebude žádná přímá podpora pro podnikatele. Abychom byli tady přesní, nebyla žádná doposud, s výjimkou záruk, které nedopadly slavně, to víme, že bylo fiasko, mimo jiné i proto, že jsou extrémně vysoké úrokové sazby, ale to není chyba vlády, a s výjimkou tedy toho, že jste nakonec dali na naše doporučení, a to je odpuštění plateb za obnovitelné zdroje, což tedy nepatrně dopadne i na domácnosti. Bohužel ale už s velkým zpožděním, takže s ohledem na ceny těch energií ty dopady budou velmi nízké i na ty firmy.
Takže se neudělalo nic zásadního s výjimkou těchto drobností, které jsem říkal. V klidu jste řekl, že už nebude vůbec nic do konce roku, no a pak přišlo hromobití. Za prvé, postavily se na zadní svazy, asociace, komory, my jsme toho samozřejmě nenechali, média šla proti vám, hejtmani a tak dále. Samozřejmě šly i ty ceny nahoru, což jste taky viděli, takže jste tedy zatáhli za ruční brzdu podobně jako u těch domácností a začali jste rychle řešit. Začali jste narychlo tedy dávat dohromady nebo oživili jste, abych byl, abych byl přesnější, protože něco jste připraveno měli, to, čemu se říká dočasný rámec, ale všichni víme, že dočasný rámec to těm firmám nevyřeší.
Je lepší něco než nic, ale bavíme-li se o osmi tisících subjektech a o tom, že ty subjekty nebudou mít lepší ceny energií, budou je mít stále vysoké, a ti, co nakupují na spotu, tak aby se šli oběsit, tak co budou mít, to je pravda, v určité formě, ne úplně jednoduché, určitou formu krytí jejich nákladů. Znovu říkám, zaplať pánbůh aspoň za toto, je to lepší. Ale ten problém je někde jinde. Ten problém je v tom, že jste už několik měsíců neřešili na evropské úrovni, a dokonce jste nevyřešili (nevyužili?) našeho předsednictví k tomu, abyste se pokoušeli domluvit zastropování i pro firmy.
Já vím, že mi řeknete, že to není jednoduché. S tím já souhlasím, vládnutí není jednoduchá věc, ale nikdo vás do toho nenutil, do toho vládnutí. My jsme v době vládnutí museli se prát s problémy covidovými. Při vším respektu, co musíte řešit dneska vy, a fakt to nemáte jednoduché, to vám vůbec nezávidím, tak to, co jsme museli řešit my, to bylo o řád horší. To bylo totálně nepredikovatelné, nevěděli jsme, co se zavře, nezavře, jak se bude chovat Evropa. A nebyl týden, abychom nejednali s Evropskou komisí nějakou výjimku, co jsme potřebovali, aby se udělalo.
A taky nám všichni říkali, nejde to, neudělají to, nezvládnou to. Nakonec se drtivá většina věcí podařila domluvit. Vy s tím, pravda, teď začínáte, to vám vytknout nemůžu. Problém je v tom, že jste to nechali spát od března, a teď už zase to budeme chytat a budeme na to potřebovat několik týdnů, ne-li měsíců. Takže opět ztráta, ztráta času. Mohli jste udělat alespoň to gesto, že jste ten dočasný rámec této podpory mohli dát o několik měsíců zpětně, to znamená, neproplácet jenom to, co je dnes a dále, ale hodit to třeba od toho dubna nebo od května a tak dále, třeba od té doby, co Svaz průmyslu se marně pokoušel s vámi domluvit. Takže to je k těm podnikům.
Samozřejmě si uvědomuji, že všechno to, co říkám, má svoje rizika. Nejsem padlý na hlavu a vím, že všechno, co člověk řekne, že by šlo, tak vždycky můžete říct, proto to nejde, proto to nejde, proto to nejde. Ale znovu říkám, od toho jste vláda, od toho máte obrovské aparáty, od toho máte odpovědnost, abyste toto řešili. Je to o politické odvaze, která mi u vás chybí! Vy místo, abyste do toho šli, abyste do toho šli odpovědně, abyste se nebáli, tak mám někdy pocit, že se bojíte i vlastního stínu! Je to o tom... (Potlesk v sále.) Je to o tom, že musíte řešit společnost ČEZ. Ano. A můžete říct - a proč jste ji neřešili vy? Protože nebyla válka. Protože nebyla takhle kritická situace.
I přesto jsme se pokoušeli už tehdy s ČEZem hledat různé modely rozdělení ČEZu a tak dále. Já vím, že to je pod Ministerstvem financí, ale já to beru jako odpovědnost vlády. Neviděl jsem žádný zásadní posun, jak by se ČEZ vyřešil, minoritní akcionáři a tak dál. Musí se jednat s předstihem! To je to, co jsem zde říkal, nenechávat to na poslední chvíli! (důrazně) Musíme lépe využívat předsednictví. Ale ne na bázi toho, že máme nějakou ambici a sen, který nám potom Evropská komise nebo ostatní aktéři v Evropské unii shodí ze stolu. Probuďme se. Buďme realisté, Česká republika nerozhodne o tom, co se děje v Evropské unii.
Česká republika, pokud dá dohromady solidní sestavu zemí, třeba na úrovni Vé čtyřky - a tady vidíte, že je velká škoda, že nefunguje. A prosím, nevykládejte mi - zejména pan ministr na zahraničních věcí, který tady vůbec není, toho jsem dlouho neviděl, taky proč, že ano, když řešíme takhle důležitou věc - nevykládejte mi to, jakou s nimi máte bezvadnou partu. To, že si s nimi dáte kafe, že se s nimi sníte zákusek, ještě neznamená, že spolupracuje Vé čtyřka. Vé čtyřka spolupracuje tehdy, pokud táhnete za jeden provaz a prosazujete ty věci společně. Takže řešení na té Evropské unii je o tom, že se šikovně musí využít naše předsednictví, dát dohromady sestavu států, které jsou schopny táhnout za jeden provaz, a šikovně se snažit prolobbovávat to, co potřebujeme. Že to je náročné, vím. Ale nikdy jsme neměli za poslední roky tak velkou výhodu, jako máme dneska právě v tom předsednictví.
Za další. Znamená to nepodléhat lobbingu. Abychom si rozuměli. Už se mi samozřejmě ozývají výrobci atd. elektřiny a říkají - uber trošku, my víme, že musíme taky přispět, ale trošku to přeháníš, my taky potřebujeme ty zisky. - Fajn, já vím, že potřebujete, pánové, všechny vás mám rád, ale ne desetinásobně vyšší než ty, které jsou. Ale po pravdě řečeno - a teď hovořím k vám, výrobci elektrické energie, známe se všichni velmi dobře a neříkám to vůbec ve zlém, já to nemám za zlé vám - vy lobbujete naprosto správně a logicky. Já kdybych byl na vašem místě a byl bych ředitelem elektrárny, no tak lobbuju úplně stejně, protože si chci ponechat svoje zisky, na tom není nic mimořádného. Chyba není v tom, kdo lobbuje, ale v tom, kdo se nechá zlobbovat.
A pro mě nebylo úplně příjemné, když jsem viděl, když jste najednou začali měnit svoji politiku na konci srpna, ačkoliv - znovu říkám - chvíli před tím jste tvrdili, že jsme populisté a extrémisté a že v žádném případě ne podle našich názorů, že jste je začali aplikovat, že jednu z prvních věcí, kterou jste udělali, že jste to začali řešit s těmi, kterých se to bezprostředně bude týkat. Že jste si zadali studie nadnárodním firmám, budiž. Měli jste je podle mě dávno mít. Proč jste nevyužili aparát na MPO, kde máte přes sto lidí v energetice? Proč jste nevyužili skvělých pracovníků v ČEPSu, kteří nám mimo jiné dávali v celé uhelné komisi velmi dobré scénáře útlumu uhlí a energetického vývoje? Mimo jiné kdybyste se těmi scénáři řídili, kdybyste aspoň jednou svolali uhelnou komisi, tak možná byste na to přišli. No ale řešili jste to s těmi, kterých se to bezprostředně bude týkat. A to už jsou zkušení rutinéři, zkušení manažeři, kteří si pohlídají, že to opatření, které nakonec vy jste vyplodili, se jich bude týkat tak, jak oni budou potřebovat. Takže to je výsledek vaší čtrnáctidenní práce nyní.
A ještě jedna věc. I když jste mi, pane ministře, říkal, ať vám neradím, ale já vám neradím, já to jenom konstatuju jako opoziční poslanec a musíte si zvyknout na to, že to říkat budeme, i když se vám to třeba nemusí líbit. Méně, prosím, podléhejte PR agenturám a ideologickým rádcům a nehledejte překážky tam, kde nejsou. Protože energetika je o technice a ve finále je to nakonec o nějakém pragmatickém řešení. I když chápu, že ta ideologie se do toho lehce nabourává. Typickým příkladem, co se snažíte národu vtlačit, je to, že když se budeme chovat nepředvídatelně v elektřině, abych řekl správně - když elektřinu, kterou vyrobíme za 500 korun, nebudeme prodávat za 9 - 10 - 11 - 12 tisíc, tak že Evropa s námi vyběhne a že nám to vrátí v dodávkách plynu či v dodávkách ropy. Tak dobré ráno. (Potlesk poslanců ANO.) Ropa. Prosím pěkně, o čem se bavíme o ropě? Komu tady patří ropa? To jsme si nevšimli, že se naše rafinérie zprivatizovaly během let 1996 až 2004? Komplet. Vždyť nám tady nepatří vůbec nic. Kralupy i Litvínov patří polskému PKM. To je realita. Kdo kupuje ropu? Český stát? České firmy? Ne. Ropu kupuje PKM. A kupuje si ji pro svoje závody v České republice, pro svoje závody v Polsku a pro ten třetí, ten je někde v baltských zemích, tuším Litva nebo Lotyšsko. Tam si kupují ropu. A vy se fakt domníváte, že nám Evropa bude vracet to, že dáme elektřinu za jinou než tu šílenou cenu tím, že PKM nedostane ropu? To snad nemyslíme vůbec vážně. PKM si tu ropu bez problémů opatří. A víte, kde si ji opatřuje? Víte, odkud ji zejména bere? Bere ji z Ruska. A víte, proč ji bere z Ruska? Pokud samozřejmě technologicky může. No protože mu to Rus dodává velmi levně dneska. Cíleně. Rus samozřejmě to tlačí pod cenou, protože se potřebuje ropy zbavit a protože ví, že budou nějaké sankce, a Polák dělá vesele to - myslím tím PKM, že tu ropu kupuje. A víte, jaká je rafinérská marže meziročně rozdíl? Desetinásobně větší. Takže ten Polák, PKM, na ropě vydělává desetinásobně víc, protože bere ropu z Ruska. To je ta solidarita, která tady v tomhletom je. (Velký potlesk poslanců ANO.)
Takže o tom fakt nerozhodujeme, jestli sem dostaneme, či nedostaneme ropu. Jediné, o čem rozhodujeme, je, kolik bude ropy v zásobnících. Kdybych si chtěl rýpnout, pane ministře, tak vám řeknu, že už tam máte 84 dní, ačkoliv za nás tam bylo 94 dní. Ale já vám to nevyčítám a nerýpám si, tak jako jste si rýpal vy do mě, protože i za nás tam ta ropa byla mezi 85 nebo 84 až 94 dny. Jenom vám chci říct, že když jsme vám to předávali, vy jste tak přesný, pintlich na to, kolik bylo čeho, když se předávalo, tak tam bylo 94 dní a dneska tam máte 84, ale vím ten důvod, vím, že to je kvůli správě hmotných rezerv. Ale píchnout si do vás můžu (potlesk poslanců ANO), když už jste říkal, že jsme občas zhulení. (?)
A co se týká plynu, tak ani u toho plynu to není žádná hitparáda ve smyslu toho, že bychom si my jako Česká republika rozhodovali o tom, od koho budeme ten plyn brát. To jsme si nevšimli, že nám tady v tom plynu nepatří nic? Vždyť nám nepatří, prosím vás, ani fusekle toho, kdo tam opravuje ty trubky. Nemáme nic v tom plynu! (Potlesk poslanců ANO.) Distribuce zprivatizovaná, obchod zprivatizovaný, příprava zprivatizovaná, zásobník nám nepatří a my si budeme říkat, že si budeme rozhodovat o tom, kdo nám ten plyn dodá? To se musíte bavit s Rakušanem, s Maďarem nebo s Němcem. Ano, ti rozhodují. A na druhé straně jsou komerční společnosti, které rozhodně, pane ministře, nepodporují českou energetiku, na to zapomeňme, oni podporují svůj byznys. A velmi dobrý byznys. Protože se podívejte, za kolik nám ten plyn prodávají. To nevyčítám, to je realita. Vy na to nemáte ten vliv. Není to vaše chyba, protože to je fakt vztah mezi komerčními společnostmi. Ale nestrašme se tím, že nám přestanou dávat plyn. Protože ve finále, věřte, že k tomu dojde, nebude nedostatek plynu. A to je dobrá zpráva. Evropa začala velmi intenzivně pracovat, doplnily se zásobníky, dobudovaly se terminály. A ta závislost na tom ruském plynu už není taková, jaká byla ještě před půlrokem nebo třeba před rokem. A s největší pravděpodobností nedojde k tomu, že bychom měli nedostatek plynu z té Evropy. Navíc se ještě bude o něco více šetřit. Ale co zde hrozí naprosto zásadní způsobem, je cena, ta poroste nahoru - z důvodů, které jsem zde říkal a které jsem se pokoušel nějakým způsobem představit, zanalyzovat a o kterých všichni velmi dobře víme. A my se domníváme, že na téhle té ceně, na které se vydělávají gigantické zisky, že nám to sem nedají proto, že jsme srazili trochu cenu na elektřině? V žádném případě, to je naivita, toto nemůže nastat ani... Ani... Ani technicky.
Já už nebudu mluvit, já jsem se trošku rozjel, protože jsem toho plný. A jenom řeknu jedinou věc. Připravili jsme tři pozměňovací návrhy. A ty pozměňovací návrhy, pokud nepřijmeme, tak opravdu to nebudu zcela chápat. Jeden je týkající se úspor. Ať už je nakonec budete, nebo nebudete aplikovat, tak v poslaneckém návrhu, který tam budu dávat a pak ho načtu, se jedná o to, že vám dáváme prostor k tomu, abyste si určili hranici, dokud bude ta cena nižší, a kde bude vyšší tak, abychom motivovali k těm úsporám. Když to budete aplikovat, supr, když ne, tak ne. Takže proto si myslím, že to je bezkonfliktní pozměňovací návrh, v zásadě doplňuji to, na co jste zapomněli.
Druhá věc, kterou jsme tam dali, je pozměňovací návrh týkající se právě přenesení těch nákladů na výrobce, a to není o ničem jiném, než že využíváme té mimořádné tržní situace na trzích s plynem a s energiemi a nařizujeme výrobcům takovou či onakou cenu. Je na vás, jakou nařídíte. A zase - můžete jet ten váš šílený model, že zaplatí státní rozpočet, zaplatí domácnosti a firmy, anebo si zvolíte ten model, kdy půjdete na ty marže a na ceny těch výrobců, a je na vás, kolik si nastavíte. Náš názor byl 1 500 korun a znovu říkám - při pětistovkových nákladech na výrobu je to dostatečná marže a splňujeme tím to, že bereme ohled na nákladovost a na přiměřený zisk.
A třetí věc, kterou tam dáváme, ta je samozřejmě politická, tu tam můžete i nemusíte dát, ale je to ta, že vy jste si udělali bianko šek a de facto si dáváte ceny, které chcete zastropovat, to znamená ty 3 koruny respektive 6 korun pouze do vládního nařízení. Jinými slovy dostáváte bianko šek na to, abyste si udělali, jak chcete, ale už naznačujete, že ta koncová cena skutečně bude těch 6 korun pro elektřinu a 3 koruny na plyn. Tak my tam dáváme možnost zastropovat to už v tuto chvíli, a to do výše 3 korun respektive 1,50 koruny. A když řeknete, že ty 3 koruny se vám zdají příliš málo a že by se to muselo doplácet, tak my k tomu říkáme to za b. Vy jste řekli 6, my říkáme 3, zrušte energeticky úsporný tarif, zrušte v tuto chvíli už odpuštění obnovitelných zdrojů, který už je za zenitem, i když my jsme ho taky doporučovali, zrušte veškeré ostatní podpory, které chystáte, a dejte to na ten nižší strop a v tu chvíli ušetříte. Jenom si vemte na tom tarifu, kolik ušetříte, podle mého názoru možná 30 miliard korun a možná dokonce ještě víc to bude. A dejte to do té ceny. Bude to přehlednější, pro každého jasné. Vždyť, prosím pěkně, už v současné době se v tom normální smrtelník, který se nás teď dívá, nemůže vyznat. My se v tom pohybujeme, ale představte si, o čem se zde bavíme. Jednou říkáme kilowatthodiny marketingově, pak říkáme megawatthodiny, jednou to dáváme v eurech, jednou to dáváme v korunách, jednou to dáváme z úhlu pohledu tzv. base loadu, pak to dáváme podle jiné jednotky, pak dokonce podle metrů kubických.
Normální smrtelník už vůbec neví, o čem je řeč. V tom se nemůže nikdo vyznat. Zjednodušme tu podporu. Nastavme to pouze přes to zastropování, když už jste se k tomu odhodlali, a za což děkujeme, ale nasekněme to ještě níže, protože ve finále na to nedoplatí nízkopříjmové a středněpříjmové rodiny a ocení to i firmy.
Děkuju mockrát.
