Děkuji moc za dotaz. Já myslím, že to nebylo úplně správně pochopeno, protože Ministerstvo průmyslu a obchodu, když se podíváte, tak je ministerstvo ad jedna pro podnikatele, ale současně máme pod sebou gesci spotřebitelů. A my jsme na to nahlíželi ze všech úhlů pohledu. První, co je třeba říct, rozhodně akt toho, že chceme zvýšit počet terminálů, není a nesmí a nebude směřovat k tomu, že bychom chtěli vymýtit hotovost. To s tím vůbec nemá co do činění. Každý zákazník má právo si vybrat a já dokonce jsem toho názoru, že pokud chce platit hotovostí, nechť platí v hotovosti. Je to čistě na jeho zvážení. Ale současně musíme vnímat i to, že celá řada zákazníků není spokojena s tím, že na místech, kde by chtěli platit kartou, a musíme to nějakým způsobem prostě umět exaktně vyjádřit, platit nemůžou. A když exaktně, tak se držme prostě řekněme nějakého všeobecného průměru. Ten průměr v Evropské unii je takový, že je v Evropě 23 terminálů na tisíc obyvatel.
V České republice jsme pod tímto průměrem. A my jsme nešli úplně jinou cestou, než jako šlo třeba Polsko. Před pár lety měli 15 terminálů na tisíc obyvatel a začala polská vláda nikoliv podporovat, protože my nepodporujeme, že bychom někoho podporovali, dávali jsme mu nějaké peníze. My jsme pouze vytvořili prostředí pro to, aby ty firmy, které nabízejí ty terminály, tak opak, ne že podporujeme, my jsme je dotlačili k tomu, že je nabídli po dobu jednoho roku podnikatelům zdarma, zcela. Zatímco jinak jim je nabízí maximálně na jeden měsíc. A podnikatel nechť si vybere, jestli je to pro něj zajímavé nebo není zajímavé. My jsme chtěli udělat službu pro menší a střední firmy a živnostníky, aby pokud se rozhodnou, že přejdou zcela dobrovolně a budou chtít využívat terminály, tak aby ty terminály měli v maximální možné době zdarma a za minimálních poplatků, protože ti podnikatelé, ti živnostníci tvrdí, že jednou z bariér je právě vyšší poplatek.
Takže jsme jako Ministerstvo průmyslu a obchodu dali dohromady karetní společnosti, dali jsme dohromady všechny svazy, to znamená, svaz, který hájí velké firmy, Svaz průmyslu, malé firmy, Asociace malých a středních podniků, dali jsme dohromady pochopitelně ty klíčové instituce finanční a poměrně dost zásadním tlakem si myslím, že se nám podařilo vybojovat minimálně lepší podmínky, než které udělali v Polsku. A díky tomu tedy dneska je šance rozdat de facto třicet tisíc terminálů mezi podnikatele. Ti nechť se rozhodnou, jestli to chtějí nebo nechtějí. Třeba to nebude třicet, třeba to bude deset, třeba to bude dvacet, to je věc úplně jiná. Ale v každém případě podnikatel v tuhletu chvíli ušetří, pokud se k tomu dobrovolně přihlásí. Pokud ne, tak samozřejmě jede ve svém vlastním režimu a má k tomu svůj důvod a nechť se rozhodne sám. No a spotřebitel, ten by na tom měl jedině benefitovat, protože pokud bude mít služby toho charakteru, že bude moci platit kartou v širší síti, no tak bude jedině spokojen. A my jenom chceme, aby ten spotřebitel měl řekněme servis, tak jako je v průměru Evropské unie. Čili netlačíme na pilu, je to dobrovolné, každý nechť se rozhodne.
A jsou země, jako severské, kde je ten podíl výrazně větší, než je třeba ve střední Evropě. V tom Rakousku o tom vím, ten podíl je přibližně na úrovni České republiky. V Polsku už jsou na tom o něco lépe v počtu terminálů, takže je to čistě na tom trhu, ať ten si rozhodne. My nikoho nepodporujeme ve smyslu toho, že bychom dávali nějakou dotaci nebo že bychom nějakým způsobem ty firmy speciálně podporovali. Naopak dotlačili jsme je do toho, aby pokud chtějí na tom trhu být, tak aby dali těm nejmenším pokud možno dobré podmínky. A to si myslím, že se podařilo.
Děkuji.
