Ještě jednou, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji mockrát za diskusi, rozumím tomu, že jsou názory různé. I když jsem chtěl na začátku rychle reagovat, protože jsem věděl, že kolem toho bude náročná diskuse.

Tak pak už jsem toho nechal, cítil jsem, že už je to možná spíš výměna názorů aktérů senátorů, do které jsem nechtěl úplně vstupovat, takže spíš se budu držet toho, co bylo směřováno na mě. Asi nezvládnu zodpovědět úplně všechno a relativně rychle vezmu to, co říkal pan senátor Čunek. Hodně se zde zmiňoval ohledně soláru. Bude o tom zajímavá diskuse určitě za pár týdnů, kdy se tady potkáme. Rozhodně jste měl pravdu v jedné věci, že není možné hodit do jednoho pytle teď všechny ty, kteří byli ve správnou dobu na správném místě a lobbovali. Konečně na tom není nic trestního, když někdo lobbuje, a nepochybně chyba tehdy byla na straně politiků. Popravdě řečeno, méně tedy ve vládě, tenkrát tady byla ta úřední vláda, ale tenkrát opravdu selhala zejména sněmovna, ale to je věc na jinou debatu. A jsem opravdu hodně, hodně zajímavý, jak bude ta diskuse probíhat, protože určitě jste viděli, co nastalo ve sněmovně, a byli jsme kousek od solárního tunelu č. 2. Takže uvidíme, jak kdo zde bude mít názor na všechna ta vnitřní výnosová procenta atd. Ale stále se tady prolínala ta cena, kterou jste vy, pane senátore, zmínil, myslím tím to zastropování té ceny. Principiálně na tom není nic úplně špatného chtít někde zastropovat cenu, i když není fakt to, že to bude doplácet stát. Doplácet to bude subjekt ČEZ, kde má sice stát majoritní podíl, a uvidíme, jak to bude v roce 2036, to dnes nikdo neví, ale nepůjde to na účet státního rozpočtu, v žádném případě, pokud by to bylo dražší, riziko nenese stát, nenese daňový poplatník, nese korporace, nese ČEZ, a tam by měl být logicky velký tlak na to, aby tak nenastalo stran akcionářů. Co je podstatnější je ale to, že když nemáme ani ne tu cenu investice, tady se shodneme asi všichni, že ji nemůžeme stoprocentně odhadnout, protože když nepřišly ty nabídky, tak je nemáme. Ale hlavně cena peněz. To opravdu bude velký rozdíl, jestli budou peníze stát 9 %, 3 % nebo 4 %. Jedna věc je, co chce stát a druhá věc je, co odsouhlasí Evropská komise. Podepsat bianco šek nad výkupní cenou, a to ještě beru, že tam skutečně může hrozit ten problém z notifikace, že nám to vrátí, nemluvě o tom, že je tam psychologický akt takový, že z mého pohledu to, co třeba navrhuje senátor Wagenknecht, je i docela vysoká částka. Myslím, že se můžeme dostat na částku klidně mezi 50, 55 euro. Jakmile tam psychologicky tato částka, myslím si, že už tam zůstane navždy. Takže myslím si, že je celá řada argumentů, proč se k tomuto neklonit a že s tím můžeme udělat víc škody, jak užitku, protože to může skutečně ohrozit tu výstavbu. Pan senátor Fischer zmínil opět tu diskusi nad bezpečnostními aspekty. Ministerstvo vnitra, ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo průmyslu, tady bych chtěl zmínit jednu věc. Stále si možná nechceme připustit to, co je kompetence každého z těch resortů a kdo vlastně rozhoduje. Ministerstvo průmyslu je odpovědno za technologickou část a za ekonomickou část. Toto byl náš úhel pohledu, za toto jsme zodpovědní a toto my jsme jasně řekli. To znamená, vyhodnotili jsme to z těchto úhlů pohledu, a i proto jsme vyhodili tu Čínu, protože neměla reference z technologického pohledu to pro nás nebyl partner, se kterým by se to dalo stavět. Samozřejmě, že víme, že ministerstvo vnitra a zahraničních věcí za podpory bezpečnostních složek mělo názor takový, aby se něco vyřadilo, a tom nerozhoduje ale ministerstvo průmyslu a obchodu. O tom musí rozhodnout vláda. Ministerstvo průmyslu a obchodu tam přinese ekonomický a technologický pohled, ministerstvo vnitra tam přinese bezpečnostní, přijde vláda, vyhodnotí si všechno a řekne, z toho a z toho důvodu vyřazuji toho a toho a je to naprosto v pořádku. Takže prosím, nevyčítejte nám, že jako průmyslníci, teď to říkám trošku v uvozovkách, se na to díváme s tímto úhlem pohledu. Pokud se nechytneme za slovo a neřeknete mi, no, ale vy jste rovněž vicepremiér a měli byste se na to dívat i z určitého nadhledu. To už ale trošku slovíčkaříme, protože tady jsme to fakt řešili. Ale myslím, shodneme se na jedné věci, je to dnes vyřešená záležitost a myslím si, že je to zcela jednoznačné. Teď. Co se týká nákladů. Tady s vámi nesouhlasím v jedné věci, ale možná je to jenom výklad. Vy jste naznačil, pane senátore, že se deklarovalo, že náklady půjdou za ČEZem a najednou jdou za státem. Ne, nikoliv. Od začátku se říkalo, že náklad jde, ani to jinak nejde, a to ani nemůže být jinak, ten jde vždy za investorem, ten jde vždycky za tím ČEZem. Stát dává pouze půjčku, což je výdaj, pro ČEZ je to vždycky náklad, a ten náklad je takový, že ho musí splatit. To je jenom otázka, jestli ho bude splácet 20 let, 30 let nebo 40 let. Jediná diskuse, která byla od začátku, jestli ta půjčka, ale náklad je stoprocentně řízen ČEZem, bude na úrovni 70 %, což jsme si mysleli, nakonec jsme řekli až 100 %, to znamená, ano, ten důvod je jasný, srazit cenu peněz a postavit to výhodněji. To, jestli nám to Evropská komise povolí, je věc druhá, ale vždycky náklad byl a musí být, to ani jinak ekonomicky nejde. A za společností ČEZ, a pochopitelně, kdyby nastala situace, že to ČEZ nebude splácet, stát má dostatek nástrojů prostřednictvím různých instrumentů, že si tuto částku ošetří. Máte pravdu v jedné věci, neřekl jsem asi správně, že zákon je apolitický. Jsem naivní politik a začátečník politik a celá řada už aktérů v politice mi říkala, nikdy neříkejte to, že zákon má být apolitický. Každý zákon je politický. Žiji trošku v mylné představě, ale to je moje chyba, že počítám, že určité věci bychom se měli chovat lehce apoliticky a trošku odložit ty zbraně, které si můžeme v zásadě používat na běžné věci, ale takhle důležitá věc, která tady ovlivní ten život na 20, 30, 40 let, tak by mělo být podle mého názoru velmi apoliticky. Ale souhlasím s tím, že to je samo o sobě nesmysl, protože o tom rozhodují politici. Správně tady padla jedna věc, a to tady bylo z vícero stran, teď od paní senátorky Seitlové i od pana senátora Fischera, bavit se také o tom, co nás to bude stát někdy v budoucnu. Ano. Není o tom nejmenší pochyb. Deaktivace a ukončení činnosti bude stát přibližně, je to tak, mezi 20 až 25 miliardami. Každý areál, když beru ten areál temelínský nebo areál dukovanský, mimo jiné také proto se vytváří jaderný účet, kde je 30 mld. Kč a de facto už je to dnes v nákladech těch společností, třeba ČEZu, který do toho musí alokovat zdroje, a nejenom ČEZ, samozřejmě všechny ostatní. Ale pozor, to není samozřejmě jenom jádro. Všechno nás bude stát peníze. A také si musíme říct, a neříkám to teď ve zlém, protože podporujme obnovitelné zdroje, a je to správné, co tady padlo, myslím, že všichni vědí jednu věc, že směřujeme k vyváženému energetickému mixu. Jádro, obnovitelné zdroje, přechodně plyn, ukončování uhlí, v budoucnosti třeba vodík atd., to si myslím, že je správné a že dává všem logiku anebo alespoň většině, chci tomu věřit. Ale také si musíme říct, kolik nás budou stát ty soláry, protože jste tady do toho investovali neuvěřitelné peníze, a popravdě řečeno, dnes vůbec nikdo netuší ani tu uhlíkovou stopu, jak budeme měřit a co nás to všechno bude stát, až to jednou budeme likvidovat. Takže to je věc, která samozřejmě s tím souvisí. Ano, a je třeba v rámci investic vyčíslovat i toto. Ale potom tedy u všech zdrojů to musíme takto dělat. Ještě k panu senátoru Bekovi. Myslím, že jsme si to asi všechno celkem vysvětlili, ale ta podstata je přece jenom v jedné věci. Vy jste říkal, dnes je ta priorita plyn, na tom se shodneme, ale právě to, že ten plyn je stran Evropské komise poměrně tvrdě napadán a v zásadě vyargumentováván tím, tak my vás tady necháme chvíli na tom plynu, ale nebude to dlouho. Vždycky řeknou, když už, tak tranzitně, a ještě se budeme bavit o té podpoře, tak víme, že to bude, nevím, 15 let, 20 let, ale myslím si, že déle to asi nebude. Tak právě proto to jádro musíme řešit, protože ten plyn zde v následujících letech dokážeme vybudovat. Když se podíváme do modernizačního fondu, kolik do toho dáváme, a když se podíváme do ostatních zdrojů, kolik na to máme, v Národním plánu obnovy, tak jenom pro informaci třeba i vás ostatních, mezi 50 až 80 miliardami nás bude stát transformace českého teplárenství, která půjde zejména na plyn. To je extrémní částka a víme, že to není na věčné časy. To znamená, dejme tomu těch 15 let, a právě proto musíme dnes řešit to jádro a nemůžeme to přeskočit, i když je to priorita možná až číslo 2, protože když to dnes dělat nebudeme, tak kdy ho začneme řešit? Až nám skutečně ten plyn skutečně Evropa vypne? To znamená, pak budeme v roce 2030, možná 2035 a příprava toho jádra to je prostě realita, nás stojí obrovské úsilí a čas, a skutečně je to otázka dejme tomu 15, 20 let. Proto dnes nám zvoní hrana a je nejzazší termín. Správně jsme ho měli dělat v tom roce 2013, 2014. To se neschválilo tenkrát, bohužel, a tuto chybu už bychom neměli udělat. Pan senátor Kos, k těm cenám jenom. Ty ceny jsou skutečně různé.

Všechny stavby za posledních 10 let, které jsme si zmonitorovali, které jsou přibližně toho charakteru toho produktu, který poptáváme my, tak na 1 KW vychází od 2500 euro až po 10.000 euro. To je docela velký rozdíl. Náš ideální odhad by byl, kdybychom se pohybovali někde mezi 4–5000 v té nabídce. Ale já tím jenom chci říct, že podobný produkt různě v Evropě a různě ve světě skutečně stojí různé peníze. A rozhoduje tam samozřejmě lokalita, rozhoduje tam ale i konkurence, je tam celá řada faktorů, které jsou. Nesouhlasím, nezlobte se, ale s tím, že se řeklo, že to je špinavá energie. To, že je jaderný odpad, neznamená, že je to špinavá energie.

Když už jsme u toho jaderného odpadu, který samozřejmě musíme zlikvidovat – a uvidíme ještě, jakými metodami se to bude likvidovat, tak v každém případě ten jaderný odpad není dán jenom jádrem. Jaderný odpad, když se na to podíváme, tak přibližně ze třetiny nebo z pětadvaceti procent je tvořen i jinými odpady, které musíme tímto způsobem zlikvidovat. Zejména z oblasti zdravotnictví, případně průmyslu.

Důležitá otázka, děkuji za ni, že zde padla, je, proč 1200? Určitě ne kvůli Rusku, to se opravdu takhle nepočítalo. Je to velmi jednoduché. Maximální kapacita chlazení, samozřejmě ona je tam vždycky rezerva, ale to, co doporučují energetici a odborníci, je 3200 MW. Máme tam 2000, tzn. strop je 1200. Nemůžeme jít na více než těch 1200, ale neznamená to, že musí být 1200, je to do 1200. Tak to vždycky bylo míněno. A je to o tom, že v tuto chvíli ten produkt mají Spojené státy, takže vždycky to bylo, že tam byl i další. Jak Francie, tak Jižní Korea deklarovali, že ten produkt do té doby budou mít. Oni mají třeba 1400, tzn., že ten produkt mají dneska v nějaké fázi certifikace atd. Není to pro ně bariéra, která by jim znemožnila zúčastnit se toho tendru. A hlavně je to po diskusi s nimi.

Ano, byla tady velká diskuse, nebo hodně otazníků nad tím, jak se to uhlí bude vlastně nahrazovat atd. Jestli na to máme scénáře. Nechci teď tady tím opravdu zdržovat, ale energetika je v podstatě poloviční agenda celého ministerstva průmyslu a obchodu. Zaobíráme se tím opravdu denně. A když na to někdy bude čas nebo když budete mít zájem, napište, rádi vám to zodpovíme. Ukážeme vám celou energetickou koncepci, ukážeme vám, jak se budou odstavovat uhelné bloky, respektive uhelné elektrárny. Ukážeme vám, čím se budou nahrazovat závěry z uhelné komise, ale i alternativy, které by mohly nastat, kdyby to třeba probíhalo rychleji atd. A vše, co je s tím spojeno.

To bylo k tomuto. A asi už jdu do finále. Pan senátor Wagenknecht, nechci už se opakovat tím zastropováním té ceny, ale já jsem vás nechtěl nijak urazit tím, že jsem řekl „megasocialismus“. Já to nevnímám, že slovo socialista nebo megasocialista je něco hanlivého. To je prostě životní filosofie. Konečně Roger Waters z Pink Floyd, jeden z mých nejoblíbenějších hudebníků, je taky socialista a netvářím se na to nijak hanlivě. Prostě je to nějaký názor.

A já jsem dospěl k názoru poté, co jste se to pokoušel vyargumentovávat, a část těch argumentů rovněž i beru, že jsem se nemýlil v tomto. Je to skutečně z mého pohledu zásadní smýšlení. A je tady víc těch věcí. Já vás teď nechci chytat za slovo, protože už na to není čas a není to jenom o tom, že si řekneme, že těžko můžeme dneska nahradit tu cenu, když nevíme ještě, jak je stanovená a nevíme, jaká bude tím, že stát do toho vstoupí, zastropuje to a odejme vlastně nástroj toho kapitalisty, toho akcionáře.

Ale já jsem to pochopil i na tom, jak jsme smíchali dohromady, nebo jak jste smíchal dohromady – nezlobte se – toho vlastníka současně s tou korporací. To je přesně ten socialismus, že vlastník přijde a řekne, stát a bude to takhle a tečka. Přece vy to sám víte, vždyť jste tam byl v těch orgánech, že se musí ten stát chovat v té korporaci toho ČEZu, i když ten ovládá 70 % podle určitých pravidel. A když se nebude chovat, tak je z toho velký problém, dokonce nemůže.

To znamená, jedna věc je, co stát chce, a druhá věc je, jak se poté musí chovat v rámci té korporace. Socialismus je přesně to, že si řeknu, bude to takhle. Takhle kdybychom se chovali v Českých drahách, tak tady v podstatě zlikvidujeme jakoukoli konkurenci. A nebude tady ani RegioJet, nebude tady ani Leo, protože se budeme chovat jako stát, který si řekne, že v Českých drahách to bude přesně podle tohoto. A možná to bude pro České dráhy výhodné, ale ve finále tím zničíme to prostředí. A to je ten socialismus a to je ten kapitalismus, aspoň tak, jak já ho vnímám.

Ten vzor, ty soláry, nevím, jestli je to úplně nejlepší, co jste řekl. Možná i takové soláry byl takový polosocialismus, který byl, čímž ty soláry nijak nechci teď hanit, protože myšlenka dobrá, provedení špatné. Ale v každém případě jinak musíme přistupovat k tomu, když máme tisíce různých malých zdrojů a když tady budujeme jeden velký zdroj.

K té úrokové sazbě, tam mě to spíš překvapilo, pane senátore, ekonomicky, finančně. Myslím, že jste kandidátem na ministra financí, ale vy jste to smotal dohromady. Nemůžu přece říct, že když dávám někomu 5 let, v uvozovkách, prázdniny pro úrokovou sazbu, která se rovná nule, že nic neplatí. Přece se to počítá vždycky z toho celku. Tak jako když někdo staví jakýkoli průmyslový objekt, tak jakákoli komerční banka, která na tom vydělává nemalé peníze, mu dá první dva, tři, čtyři roky nulovou sazbu, kterou si logicky vybere později. To znamená, tam se vždycky musím dívat na ten celek a podívat se, kolik zaplatím celkem.

Ta druhá věc je riziko diskutovat, to ano, to beru, ale nemůžu říct, že tady někdo něco dotuje. Vždycky je to celý projekt a ten má nějaké ohraničení. Někde začíná, někde končí, a to, že někdo něco staví a má v určitou dobu nulovou sazbu, je naprosto běžná průmyslová věc. Myslím si, že i v hypotékách rodinného charakteru to jde.

A to, co jsem říkal, bohužel potvrzuje i ten váš finální přístup ohledně té vědy, kdy vlastně říkáte, ne, ten stát musí přijít a říct, tohle bude vědecký projekt, za něj dáme 250 milionů Kč, a je to to zadání. Tak to je jak v té Severní Koreji. Ještě ty notýsky nám k tomu chybí. Ne, musí to být tak, že přijde výzkumník, že přijde vědec a že přijde někdo, kdo má tu myšlenku a má tady platformu, thatcherovskou, já nevím, gutcherovskou, jakoukoli jinou. A s tou přijde a řekne, já tady mám projekt. A ten projekt za něco stojí, nebo za něco nestojí. A odborníci se k tomu vyjádří, jestli ano, nebo ne. Může přijít i podnikatel samozřejmě, nebo se dají dohromady, jsou tady možné konsorcionální projekty. Ale nedělejme z toho státu socialistický podnik, který zavelí – a teď tady budete všichni vymýšlet a dávat dohromady malý modulární reaktor, protože to je trend ve světě. Přeskočíme Spojené státy, které na tom pracují třicet let, které do toho dávaly miliardy korun, protože naše vláda chce, abychom toto vymysleli. A tady na to máte 250 milionů. Vy jste říkal, že máte partu lidí, která o tom bezvadně smýšlí, tak a teď vymýšlejte něco. Já vám garantuji, že už nevymyslí nic.

Ale když to bude opačně, že tady přijde někdo z vědy a řekne, tady je zajímavý projekt, podloží ho argumenty, dá do toho myšlenku, přijde k tomu nějaký podnikatelský subjekt, tak ten stát by naprosto správně, tady se shodneme, měl podpořit i takovéto typy projektů. Jestli 100 %, 80, 50, nevím, na to je celá řada projektů. Takže opět, neotáčejme to a nechtějme, aby stát v tom všechno dělal. Nechme tvořit ty, kteří jsou odborníci a kteří k tomu mají předpoklady. Mockrát děkuji.