Celý problém je spojen s tím, že na poslední chvíli se do něj vložily záležitosti spojené se starými závazky státu spojenými s obnovitelnými zdroji energií a to pochopitelně vyvolává obrovské emoce, obrovskou nejistotu a naprosto pochopitelné připomínky celého energetického sektoru, ale troufám si tvrdit, už je to za rámec i energetického sektoru, už je to dneska vůbec v oblasti zachování důvěryhodnosti investičního prostředí v České republice. Já se budu snažit být maximálně věcný a budu se snažit ukazovat fakta, ale není možné se nevrátit do minulosti, protože to s tím samozřejmě je velmi silně spojeno. A já v tuto chvíli budu apelovat zejména na poslance pětikoalice, protože troufám si tvrdit, že v rámci hnutí ANO máme jasno, je nám jasné, že budete hlasovat tak, že máte svoji většinu. Přesto i vím, že když se s vámi bavím, tak si nejste některými věcmi úplně jisti a já se budu snažit ukázat ty souvztažnosti a ukázat to, co je možné ještě v tuto chvíli uhrát, možná zachránit a posunout se dál a schválit celkem solidně připravený jinak zákon, a je to samozřejmě apel i na ministra průmyslu a obchodu.

Celý příběh obnovitelných zdrojů energie začal už v letech 2006 až 2010. Nechci teď zpochybňovat, jestli byl dříve záměr dobrý a později byl vystřídán záměrem špatným. V každém případě za asistence tradičních stran se zde v letech zejména 2009, 2010 vytvořil obrovský problém, a to celkový výdaj na úrovni 600 miliard korun. Hovořím pouze o fotovoltaice, kdybych vzal všechny obnovitelné zdroje, bylo by to přibližně 1 000 miliard korun, 1 bilion korun. Nicméně tam bych ten velký problém neviděl. Pochopitelně ta problematická záležitost se týkala naprosto nefér jednání Sněmovny v letech 2009, 2010, nepochopitelné schválení mimořádné provozní podpory, zdůrazňuji provozní podpory, z čehož vznikl tento povinný výdaj de facto státu na 20 let dopředu. Jedná se přibližně, je to zaokrouhlené, o 600 miliard korun. A je třeba férově říct, že pochopitelně, a vždycky jsem to připomínal, ten finální výkon, to znamená ta výroba elektrické energie z těch takto podpořených solárních zdrojů, zdaleka nedosahuje toho, co jsme si všichni představovali nebo co si tehdejší hráči představovali. Jsme někde pod 3 procenty.

Zjednodušeně řečeno, došlo k selhání státu, došlo k selhání stran, které u toho tehdy byly. Dneska si to přehazují ty strany, kdo za to nesl větší odpovědnost, menší odpovědnost, ale fakticky je třeba říct, že tehdy zde byla úřednická vláda a rozhodovala Poslanecká sněmovna. Lobbing to byl naprosto nevídaný. Bohužel si tím pádem z celé fotovoltaiky, a říkám bohužel, stal terč a do značné míry i symbol selhání tehdejších politických garnitur. Myslím si, nefér, protože je pravda, že fotovoltaika je důležitým zdrojem, a jestliže do budoucna zde chceme vytvořit, a na tom se snad shodneme, kvalitní energetické prostředí založené na záměrně říkám nízkoemisních, netvrdím bezemisních, to je nesmysl, zdrojích, tak to bude založeno na jádru, na tom se povětšinou shodneme, a na obnovitelných zdrojích. Můžeme samozřejmě diskutovat, jak se v tom mezidobí těch následujících patnácti, dvaceti let budou utlumovat fosilní zdroje na bázi uhlí, jak se budou postupně nahrazovat plynem a jakým způsobem vlastně bude vytvořen ten scénář tak, abychom zde udrželi stabilitu přenosové soustavy a hlavně energetickou soběstačnost. Ale to není samozřejmě součástí té dnešní diskuse.

Já chci ale důležitou věc zmínit. Nepovažuju tu zásadní chybu a to selhání u těch, kteří tehdy tu podporu získali. Popravdě řečeno, kdybych byl podnikatel, tak proč bych se bránil tomu, abych nevyužil dobré příležitosti státu? To je přece normální podnikatelský záměr, a dneska jaksi pranýřovat ty, kteří čerpali výhodnou podporu státu, no tak to se mi nezdá úplně fér. Problém byl pochopitelně u státu, ten způsobil tu - nebo způsobil - ten umožnil čerpat tyhlety velké výhody, no a pochopitelně ty firmy toho využily. Samozřejmě, že tam byl lobbing, o tom nepochybujeme ani na minutu, ale popravdě řečeno ti, kteří zalobbovali nejvíc, těm, kterým ten stát podlehl, no tak ti to obratem nebo v poměrně brzké době přeprolili dále, výsledkem čehož je to, že se ty nejzajímavější projekty, a dokonce tvrdím s účastí státu, vytrejdovaly, přeprodaly a v současné době zde už máme tisíce a tisíce nových investorů, kteří popravdě řečeno s tím, co se odehrálo v těch kritických letech 2009, 2010, kdy ten stát selhal, mají pramálo společného. To je docela zásadní věc. Je třeba ještě připomenout, že všichni ti, kteří to dále překoupili, a ti, kteří už dneska standardním způsobem podnikají, vycházeli pochopitelně z nějakých garancí toho státu. Ten stát řekl pojedeme v nějakém režimu, budete dostávat nějakou provozní podporu, jinými slovy výkupní cenu, a od toho si logicky oni odvodili splatnost svých úvěrů a na základě toho se zadlužili. Podotýkám jenom, že ty dluhy nebyly krátkodobé, obvykle se jednalo o patnáctileté úvěry. Ty banky na to tehdy slyšely a pochopitelně s garancí státu, kterou vnímaly jako určitou míru jistoty, celkem slušně zafinancovaly tenhleten typ byznysu. Podotýkám ještě jednou, byl to státem vyvolaný záměr, který měl umožnit rozvoj obnovitelných zdrojů. A můžeme se bavit, jestli ty obnovitelné zdroje se nepřecenily v nějaké době. To je věc ale úplně jiná. Ale stát chtěl, aby se investovalo do obnovitelných zdrojů a stát nastavil nějaké podmínky a ti podnikatelé to využili. Opakovaně říkám, přeprodali si to. To znamená rozjel se solární byznys ve smyslu toho, že se tady začalo solárně vyrábět a současně se pochopitelně musela začít vyplácet tahleta podpora, která byla v řádu, a teď to nechci specifikovat, v řádu nízkých desítek miliard korun ročně. Záleželo vždycky na ceně té energie elektrické. Deset let se na to nadávalo, deset let se to neřešilo, deset let se hovořilo o solárním tunelu, teď se to různě počastovávalo, kdo za to může, nemůže. Politické strany si na tom vybíjely svoje argumenty a vždycky to bylo u nějaké míry výhrůžek, nějakého polořešení, nějaké míry nejistoty s tím, že v roce 2020, a všichni to prosím musíte vědět, neříkám všichni, co tady dnes sedíte, jsme to na Ministerstvu průmyslu a obchodu uchopili tak, že tedy uděláme už definitivně tlustou čáru a že to začneme celé řešit. Rok a půl jsme hledali východisko, rok a půl probíhala mimořádně tvrdá jednání. Říkám tvrdá, ale v zásadě musím říct, že byla férová. Rok a půl jsem byl ostrakizován jako ministr průmyslu a obchodu, nejenom tím sektorem, do kterého jsme tady chtěli už nakonec řekněme s nějakým finálním řešením vstoupit a upravit ty podmínky, ale samozřejmě byl jsem, na což jsem musel být zvyklý, i pod tvrdou palbou tehdejší opozice. Určitě si na to vzpomínáte, potkávali jsme se na to a tak dále. A musím tedy objektivně říct, že investoři do obnovitelných zdrojů mě tedy fakt neměli rádi. Já jsem hájil zájem státu, respektoval jsem ale protiargumenty nebo argumenty té protistrany, v tomhle tom případě těch investorů, snažil jsem se hledat nějaký kompromis i s tehdejšími opozičními politiky. Nakonec jsme k určitému dospěli, investoři z toho nebyli nadšeni, ale opakuji, byl to kompromis, na který jsme si podali ruku a řekli jsme, že uděláme definitivní tlustou čáru.

V čem spočíval ten kompromis? V tom, že se za prvé stanovila maximální možná míra - teď tady nechci to příliš odborně vysvětlovat- toho vnitřního výnosového procenta, zjednodušeně řečeno jakési ziskovosti pro investory do fotovoltaiky. Samozřejmě řešili jsme i ty ostatní, ale ten největší problém byl v té fotovoltaice. A tam byla finální shoda, že to bude v rozpětí mezi 8,4 a 10,6 procenty. To bude řešeno na bázi takzvané plošné překompenzace, nebo říkejme sektorové kontroly. To znamená, že se vezme část firem, udělá se plošná kontrola a na základě těch výsledků se to nastaví pro všechny ostatní. To je zásadní věc. Na tom byla shoda s tím, že logicky to může nastat až poté, co toto bude schváleno. A k tomu jsme dali desetiprocentní solární daň. Je pravda, že jsme vždycky tvrdili, aspoň hnutí ANO, že se nebudou zvyšovat daně. Neměli jsme z toho úplnou radost, ale bral jsem to jakožto vypořádání se s minulostí.

Důležité je říct, že toto všechno se velmi zkomplikovalo při finálním hlasování, protože ne všichni byli spokojeni s tím mým finálním návrhem - to uznávám, to je normální, to je politická diskuze. A vzpomínám si, že tehdejší lídři opozice, ať už to byl pan ministr, tehdy ještě ne ministr Jurečka, nebo ať už to byl šéf poslaneckého klubu ODS pan Stanjura a tak dál, silně tlačili na to, aby to rozpětí bylo buď upraveno na 9,5 procenta, jinými slovy, aby to neskončilo pro ně na 8,4, ale na 9,5 (procenta), prostě aby měli tu marži o něco vyšší, dokonce tam padaly návrhy i na zastropování na 10,6. To jsem neakceptoval, ta podpora by byla příliš velká a jasně jsme říkali - dáváme 8,4 až 10,6 a my jako vláda okamžitě v tom rozpětí nastavíme 8,4. Ano, říkal jsem, bude-li zde příští vláda a je nespokojena s naším minimalistickým benefitem, to je těch 8,4, může udělat klidně to, že jim to zvedne na 9,5 nebo 10,6. To už asi těžko ovlivníme. Samozřejmě říkali jsme - věříme, že tady budeme my jako vláda, ale nemůžeme vyloučit, že to bude opozice, a je na nich, aby si svým způsobem pohrávali s tím rozpětím, které tam je. Podle mě to je docela férové. Čímž jsem říkal i našim opozičním kolegům - schvalte tenhleten limit 8,4 až 10,6 (procenta), netlačte na pilu, aby to bylo 9,5 nebo 10,6 (procenta), protože budete mít možnost, budete-li ve vládě, si to navýšit. Já myslím, že to je fér.

No, co nastalo při tom hlasování, jsem dodneška úplně nepochopil, podle mě to bylo nejvíce zmatené hlasování, které já jsem kdy zažil, a možná to beru příliš osobně, protože jsem u toho byl a prožíval jsem opravdu každý bod. Ale tehdejší pětikoalice se zjevně špatně domluvila a nastal totální chaos. V tom totálním chaosu se mně z neznámých důvodů paradoxně schválila sice desetiprocentní solární daň, ale, dobře poslouchejme, ten původní, úplně nejnižší možný rozptyl rozpětí, a to je 6,3 až 8,4 (procenta), což samozřejmě by znamenalo, kdyby se potom v té vládě nastavilo 6,3 (procenta), totální, totální průšvih pro všechny investory - s jedinou výjimkou ČEZ, ten byl vysmátý v té době, protože pochopitelně ten má velké fixní náklady a tomu to jaksi nevadilo.

Což samozřejmě vyvolalo obrovské emoce. Jsem tady seděl u toho stolečku. Tři minuty poté za mnou přišel pan ministr Jurečka a řekl - je to průšvih, nezvládli jsme to - zjevně se nedomluvili - pojďme s tím něco dělat. A já jsem byl v docela, docela prekérní situaci, protože bylo jasné, že to půjde do Senátu, a ten Senát, pokud by to potvrdil, no, tak samozřejmě spadla klec pro všechny investory, a nebo by se tedy dohodlo to, že to vrátí zpátky, ale pak bylo nutné, protože samozřejmě se to musí přebouchnout stojedničkou, hlasy ODS a tehdejší opozice a tak dál, a stačilo takhle abych mrsknul rukou a nikdy se to neschválilo. A já jsem byl docela v klinči, protože v tu chvíli jsem mohl geniálně, populisticky využít jednu věc - zdrcnout úplně solární investory mimo naše dohody, měli by 6,3 procenta, desetiprocentní solární daň, lidi by mi určitě zatleskali, jak jsme se s tím vypořádali, řekl bych pár populistických výkřiků a totálně bych podrazil veškeré dohody, které byly. A já jsem šel do toho Senátu a tam jsem je přesvědčoval, aby to vrátili zpátky, pak jsem přesvědčil naše kolegy, že musíme dodržet jednu jedinou věc, a to je dohoda. Ne proto, že bych miloval solární investory, ty se mě fakt natrápili hodně, ale proto, že jsem chtěl dodržet slovo. A já jsem tohleto fakt nakonec uhrál, takže se to vrátilo do té Sněmovny a s naší podporou jsme to nakonec uhráli přesně na základě těch dohod. Co jsem vlastně udělal? Vyšel jsem vstříc Marianovi Jurečkovi. Není tady, velmi dobře to ví. Velmi dobře ví, že jsem ho nehodil přes palubu. Nehodil jsem přes palubu solární investory a dodržel jsem dohodu. Znovu opakuji, ne proto, že jsem miloval solární investory, ale proto, že jsme to rok a půl připravovali. Pro mě fakt zásadní věc. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Tak dobře, tak to se dohrálo. Paradoxně jsem se v tu chvíli stal, aniž bych tady chtěl, o to jsem jako úplně neusiloval, zachráncem těch investorů a v dané chvíli jsem to považoval za uzavřenou záležitost.

Pak se otočily role, my jsme šli do opozice, přišla nová vláda. My jsme v rámci podpory obnovitelných zdrojů byli relativně střízliví, nová vláda o to hodně opřela svoji politiku, ale to respektuji, na to mají samozřejmě právo. Zdeklarovali zásadně vyšší podporu obnovitelným zdrojům energií, zejména tedy fotovoltaice, ať už přes přerozdělování, přes Modernizační fond, nebo další podpory v rámci Ministerstva průmyslu a obchodu a tak dále. Mezitím přišla energetická krize samozřejmě a vzrostl přirozeným způsobem zájem o fotovoltaiku. To je logické. Tady já jsem kritizoval pana ministra Síkelu, který toho zneužil, chodil po trhu a vykládal: Díky nám se dneska investuje do obnovitelných zdrojů. No tak kdybych tady chtěl být hodně tvrdý, tak ano, díky tomu, že se neuhlídaly ceny energií, a díky tomu, že byly extrémně vysoké, tak se skutečně investovalo do fotovoltaiky, ale to asi on říct nechtěl. On tím chtěl naznačit, že se dává mimořádná forma podpory pro fotovoltaiku. Ne. Všichni velmi dobře víme, kdo je z toho sektoru, že boom fotovoltaiky, který nezpochybňuji, nastal proto, protože lidé už nechtěli být závislí na silových složkách energií - a teď se bavme, do jaké míry na to má vliv stát, do jaké míry na to nemá vliv stát, co může udělat, zregulovat a tak dále, a rozhodli se, že budou investovat masivně do fotovoltaiky, ať už to jsou firmy, ať už to jsou soukromníci, spotřebitelé a tak dále. Naprosto respektuji. A pochopitelně tenhleten zájem vyvolal nezbytně nutné výdaje spojené s distribuční soustavou, s přenosovou soustavou a tak dále. A to samozřejmě zase roubuje nahoru cenu té regulované složky. Ale já chci říct něco jiného, že vlastně tahle vláda se docela zásadním způsobem přihlásila k podpoře obnovitelných zdrojů.

Aby toho nebylo málo, tak pokračuje příběh, který už se týká rozpočtu a už se do toho dostává hodně Ministerstvo financí, protože zatím to spíše bylo v té rovině Ministerstva průmyslu. A jsme v situaci, kdy po velkém tlaku trhu, opozice, nakonec se vláda rozhodla v rámci energetických opatření na konec roku 2022 a na celý rok 2023 odpustit platby za obnovitelné zdroje. Nechci to příliš komplikovat, ale ta situace je taková, že jestliže jsem zmiňoval, že stát v důsledku těch let 2009 až 2010, i s tou solární daní, kterou jsme pak dali, a s určitým omezením pro solární investory, pochopitelně musí vynakládat desítky miliard korun, které si určitým způsobem dělí mezi stát a mezi zákazníky čili spotřebitele a firmy. Nechci to komplikovat, ale v každém případě tato položka je velmi významná v rámci té takzvané regulované složky energií.

A stát, a to já jsem považoval za správný krok, i když to bylo tedy po velkém našem naléhání, nakonec upustil od toho, že se tahleta složka bude rozpočítávat mezi domácnosti a mezi firmy, nicméně na omezenou dobu, a to bylo do konce roku 2023. Takže v jednu chvíli na sebe stát převzal vlastně veškeré výdaje spojené s těmi obnovitelnými zdroji energie. Znovu říkám, v jednu chvíli se to nerozdělovalo mezi lidi, firmy a stát. To bylo v době energetické krize. Pak se to vrátilo zpátky od začátku roku 2024, to byl ten skok, kdy vlastně stát přehodil opět poplatky za obnovitelné zdroje, ale i za přenos a za distribuci na zákazníky, to bylo těch 60 miliard korun, což vlastně znamenalo nárůst té složky regulované od roku 2024 přibližně o 60 procent. Tehdy to byla velká diskuze ve Sněmovně. My jsme se pochopitelně proti tomu vymezili. Mimo jiné jsem argumentoval tím, že v jiných zemích, například v Německu, už si ten stát nechává náklady spojené s obnovitelnými zdroji pod sebou a nepřeklápí je dále na zákazníky. Ale ať jsem fér, různé země k tomu přistupují různě. Ale pochopitelně nám se nelíbilo to, jak roste ta regulovaná složka energií, a to je samozřejmě i v důsledku těch obnovitelných zdrojů energií.

Navíc stát, a to jsem považoval tehdy za nefér, přihodil byznys sektoru, čili podnikatelům, více, než bylo před tou energickou krizí. Abychom se rozuměli, on si to přetáhnul na sebe, a kdyby to vrátil do stejné podoby, budiž, ale on to vrátil tak, že sám o něco ušetřil více stát a o něco více zatížil firmy, protože jiná možnost už v zásadě nebyla, protože spotřebitelé byli na absolutním stropu, pak už to může přihazovat jedině firmám. Na poslední chvíli si firmy ještě vyjednaly přibližně 3 miliardy korun ústupek, ale i tak to bylo více. To považuju za nefér. Nicméně tím byla uzavřena záležitost energetické krize.

No, a příběh nekončí. Jsme v roce 2024 a připravuje se rozpočet na rok 2025. Příprava neprobíhá lehce. V každém případě ve finále nedošlo ke shodě mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem průmyslu a obchodu, protože naprosto logicky Ministerstvo průmyslu a obchodu jako každý rok požadovalo věcně správně, to ani jinak nemůže, aby se do rozpočtu začlenila částka na obnovitelné zdroje energie. Není to nikdy stoprocentní, jak se to odhadne, ale myslím si, že se to relativně hodně přibližuje.

Řeknu příklad. My jsme měli tu podporu někde na úrovni 25, 26 miliard. Když jsem chodil jako ministr průmyslu a obchodu za paní ministryní Schillerovou, tak jsme to třeba vždycky podsekli o jednu, o dvě miliardy a věděli jsme, že to riziko jedné dvou miliard v tom máme s tím, že to nakonec z rozpočtu někde stáhneme. To jsem bral jako, řekněme, takovou docela férovou dohodu.

Nicméně tentokrát už je to jinak a ministerstvo požadovalo částku, kterou odhadlo podle cen energií na 31,5 miliardy, a do rozpočtu se nakonec dalo 8,5 miliardy. Jinými slovy, hapruje nám tady, já to zaokrouhlím, 20 až 25 miliard korun zcela zjevně. To se nedá úplně jednoduše stáhnout. To všichni cítíme a víme. Přiznám se, že nechápu, proč k té dohodě nedošlo. Rozumím požadavku ministra financí. Tak konečně ministr financí vždycky chce prostě jako tlačit rozpočet dolů. Rozuměl jsem požadavku samozřejmě ministra průmyslu a obchodu. Ten nemůže nedělat nic jiného, notabene když je to zákonná záležitost. Ministr průmyslu nemůže přece udělat nic jiného, když to má v zákoně, než že s tím přijde.

A podle mého názoru, pane ministře financí, jste měli jednat. A ve finále nevím, jak jste jednali, nebo nevyjednali, já jsem u těch vyjednávání nebyl. V každém případě se nakonec schválil rozpočet tak, že se navzdory tomu, že to v tom zákoně je, schválilo 8,5 miliardy. Mimo jiné on nevychází ani rozpočet už letos. Myslím, že tam haprují nějaké 4 miliardy korun. I tam se to podseklo. Ale 4 miliardy se dají asi někde nějakým způsobem zvládnout, to si dovedu představit. 20 až 25 - to si úplně představit nedovedu. To jsou zásadní zásahy.

Mám-li správné informace, nemám to ověřené, tak ministr průmyslu a obchodu nakonec nehlasoval pro tenhleten rozpočet. Myslím, že se zdržel na vládě. Logicky. Já kdybych byl na jeho místě, chovám se tedy úplně stejně, protože jestliže tam není započítán naprosto klíčový požadavek celého rezortu, no tak logicky nemůže podpořit. To samo o sobě bych tady jako úplně klidný nebyl, protože jestliže ministr hospodářství nepodpoří rozpočet, podle mého názoru to dobře není. Jakkoliv jsem válčil s panem ministrem Síkelou a nenechal jsem na něm nit suchou, tak za tohleto musím říct, že z mého pohledu se choval věcně správně. Takže jsme se dostali do situace, že chybí v příštím roce toto.

A teď - já bych bral, pane ministře financí, kdybyste šli do vlády, anebo možná kdybyste ještě v době energetické krize zatáhli za ruční brzdu a řekli byste: všechno musíme změnit a nebudeme do toho už dále dávat tyhlety zdroje a budeme systémově řešit to, jak se to dotáhne. Ale ono se tři roky nedělo prakticky nic. Až teprve v době, kdy ten rozpočet nevychází, tak se do toho vstupuje, z mého pohledu docela zásadním systémovým krokem. A ten systémový krok je jasný. Vy jste navrhli - dohromady tedy, oba rezorty - jakási čtyři opatření. Já se k těm opatřením dostanu. Ale logicky si z toho nemůžu udělat jiný závěr, než že jste byli pod tlakem, a teprve v situaci, kdy byl průšvih, tak jste začali hledat. Vy jste říkali, máme šest sedm různých opatření. To jsem si říkal, nevím, jaká by byla šest sedm, podle mě jsou dvě nebo tři, ale dobře.

Nakonec jste řekli - z mého pohledu správně - že nemůžete už dál brát byznysu, jinými slovy, že to nemůžete přehodit na průmysl. To by tady byla pak už revoluce, to by bylo fakt šílené. To bychom byli totálně nekonkurenceschopní, za což děkuju. To si myslím, že byl správný krok. Ale pak už nezbývá nic jiného, než buďto vzít tedy někde z rozpočtu - chápu, máte brzdu a tak dále, pak jsou samozřejmě jiné kapitoly, uznávám, že to není jednoduchá věc, to já si jako uvědomuju - anebo musíte sáhnout do těch investorů. Vy jste tedy šli tou cestou B a začali jste hledat způsob, jak omezit ty investory. Podle mého názoru to, co přišlo na přetřes, čili to, co se tady načetlo v rámci těch čtyřech různých bodů, tak bylo nepřipravené. Zjevně tam některé věci prostě byly šity narychlo horkou jehlou. To, co je ale na tom to úplně nejhorší, je to, že to nebylo projednáno nikde. Pro boha svatého.

Včera jste viděli rozhodnutí Ústavního soudu. Já se k tomu nechci vracet. Ale jsou přece nějaké věci, které když jsou systémové a zásadní, tak mají probíhat na bázi nějakého připomínkového řízení. Od toho to tady máme. Od toho tady jsou různé organizace. Od toho je nějaká diskuse. Samozřejmě že máte tu možnost nakonec v rámci své majority ve Sněmovně si to protlačit. Ale kdyby se to připravovalo s nějakým třeba několikaměsíčním předstihem a teď to šlo všemi připomínkami, my bychom byli samozřejmě proti, hádali bychom se asi, normální diskuse. Nelíbilo by se mi to, ale svým způsobem řeknu: Co můžeme dělat? Ale vy jste v podstatě bez jakéhokoliv varování, jediné bylo, že s tím něco musíte dělat, tomu jsem rozuměl, tak jste v podstatě předhodili tyhlety čtyři pozměňovací návrhy s tím, že se tím řeší vlastně problém, který je.

Já nemůžu souhlasit s tímhletím způsobem. Samozřejmě že na to svým způsobem máte právo. Máte majoritu. Ale já nemůžu vycházet z toho, my jsme stát a my si budeme dělat to, co dneska nám umožňuje Poslanecká sněmovna. To bych bral, kdyby se nešlo retroaktivně. Ale jestliže vy měníte nějaké podmínky, které se už kdysi schválily, ať už zákonně, anebo se schválily na bázi nějaké férové dohody s celým sektorem, notabene, když jste u toho byli, notabene, když jste u toho byli, a vy jste tlačili, což je pro mě úplně to nejšílenější, vy jste tlačili pro ně ty podmínky lepší, já jsem byl ten zlý, ale nakonec jsme to tedy nějak uhráli, jak už jsem tady zmiňoval, tak se to začíná zase měnit. Jako fakt si s tímhletím nezahrávejme, protože vytvoříme z Česka opravdu nedůvěryhodnou zemi. To není obrana proboha nějakého solárního byznysu.

Já jsem válčil se solárníky. Já jsem válčil s minoritními akcionáři ČEZu. Ale na druhou stranu ctil jsem nějaká pravidla. A i když jsme proti sobě tvrdě šli, tak to mělo nějaké parametry. A ty parametry jsem se snažil dodržovat. Snažil jsem se je dodržovat. Toto logicky bude dáváno dohromady, ať už s lex ČEZem. Vzpomínáte si na to, když zase teklo do bot, jak jste tady připravili ten šílený zákon lex ČEZ? Prostě já nakonec musím poděkovat za to, že jste naštěstí dostali rozum a že jste neumožnili ten systém, určitě si to pamatujete, výkupu v ovládnutí té společnosti, ani ne ovládnutí, ale vlastně rozhodování v rámci počtu procent lidí na valné hromadě a tak dále. V podstatě vytvořeno jenom proto, že máte tu moc a že v dané chvíli prostě si to můžete dovolit. Tečka. Nemůžete! Nezlobte se na mě. Ten stát vám nepatří v tomhletom! Vy máte krátkodobě tu moc, ne dlouhodobě. A jestliže tady začneme zavádět systémové změny, které to prostředí ohrozí, anebo nějakým způsobem pokroutí, tak poté na to vy budete doplácet, my na to budeme doplácet, všechny vlády další. Podívejte se, jak jsme na tom dneska s investicemi. A bez marketingu. Nemusíte mi to tady vysvětlovat.

Velmi dobře víte, jak vypadají investice v privátním sektoru. Velmi dobře víte, že to doháníte na úrovni státu. To není zdravé. To není normální. Potřebujeme tady naopak vybudit investory malé, střední, velké, zahraniční, české, aby se investovalo. A když se bude investovat, za pár let z toho všichni sklidíme pšenku. Možná my v příští vládě, možná vy v té přespříští, já nevím, v další. A to si snad nemusíme říkat. Tohleto vyvolá akorát nedůvěru vůči tomu státu, nepredikovatelnost, nepochybně budou nějaké soudní pře. Bůh suď, jak dopadnou ty soudní pře, ústavní žaloby a tak dále. A nepochybně mezinárodní ostuda. Přece nemůžeme mít, pane ministře, dobrý pocit z toho, když si čteme Financial Times, kde nás za to natírají. A opravdu o tom píšou.

Proč jsem principiálně proti těmhletěm čtyřem pozměňovacím návrhům? A prosím činovníky z pětikoalice, aby to zvážili alespoň. První věc je retroaktivita. Je to pravda, pane ministře. A hned vám vysvětlím proč. Druhá věc je, je to na hraně se zákony a s legislativou Evropské unie. A třetí, a to mě na tom štve úplně nejvíc, i kdybyste mě umlátili prvními dvěma, tak je to porušení slibu státu. Ten stát dal jasný slib. Já vím, že můžete říct, to jste dávali vy, protože jste tam byl ten ministr. Ano, máte pravdu. Ale ta Sněmovna to tehdy odsouhlasila. A já jsem vás vytáhl z totální bryndy! Za tím si stojím. Stojím si za tím. A to bylo to stvrzení toho, že jsme tady nastavili nějaká pravidla.

Takže když rozeberu ty čtyři body. Záporné ceny, konec podpory, nebudu teď chodit dlouho k náležitostem. Kdyby se jelo systémem záporných cen, dopočítáno, je to samozřejmě od ruky, by to bylo tak, že se vlastně zvyšuje ta solární daň z nějakých 10 procent přibližně na 30, dokonce někdo tvrdí i na 40 procent. Za další. Asi nejskloňovanější jsou individuální kontroly. Ano, vy říkáte: Proč se bráníte, pane Havlíčku, individuálním kontrolám? Vždyť je to vlastně kontrola toho daného byznysu. On nechť si to vyhodnotí a poté prostě si musí přiznat v uvozovkách ten výsledek a podle toho dostane či nedostane kontrolu. Pomíjím to, že to hapruje s notifikací ve smyslu toho, že individuální kontrola může nastat pouze tehdy, pokud je souběh provozní a investiční podpory.

To je věc, která z mého pohledu bude pravděpodobně, pokud tak nastane, a vy to schválíte, tak bude velkým nástrojem pro ty dotčené investory a budou se pravděpodobně tímhletím bránit a zpochybňovat to. Ale hlavně my jsme tehdy v tom roce 2021 udělali tu finální dohodu, která byla jednoduchá a jasná. V momentě, kdy se odsouhlasí pravidla, udělá se sektorové šetření, to sektorové šetření jste udělali vy, vaše vláda, to jsme nedělali už my, na základě toho sektorového šetření vyšla nějaká čísla a z těch čísel se vychází, to se pak samozřejmě přepočte tím pádem na všechny.

No, jinými slovy, neudělali jsme nic jiného, naprosto správně jste to udělali. Popravdě, ani to asi jinak nešlo než tak, jaká byla dohoda. To znamená, sektorové šetření, to proběhlo a je finále. Nechápu, proč se to dneska má měnit? Já rozumím, proč ho chcete měnit. Samozřejmě v tomhletom mi je to naprosto jasný, protože vy vlastně říkáte, já si v těch individuálních kontrolách dokážu najít ty, kteří jsou takzvaně dneska výdělečnější, a těm to zaberu, to je jednoduchý, to jinak nemůže dopadnout, jako já finančně tomu rozumím. A teď si představte, pane ministře, že oni, a teď nehledám v tom, kdo vydělá víc nebo míň, to mi nepřísluší, jo? To prostě jako buď se shodneme, že je tady nějaký tržní prostředí, nebo ne. A už se nechci znovu vracet k tomu roku 2009, 2010. Tam je ten problém, a dokonce i vím, že vy jste u něj nebyl tenkrát, to vám nevyčítám.

Ale teď si představme, že někdo si na to natáhne úvěry a ty úvěry má třeba na úrovni stovek milionů korun a ty úvěry má nastavený na ten režim tohohle a vy tím, že mu uděláte tu individuální překompenzaci, a on do toho tedy spadne, což může nastat, to já beru, může do toho spadnout. No, tak v tu chvíli je v situaci, že mu to nezaplatí, ty úvěry. Jak jim to vysvětlíme?

Nezaplatí, pane ministře. Jednejte s tím sektorem. Já je neobhajuju, chraňbůh, ale jenom chci, aby bylo nějaké předvídatelné prostředí. Proč mu jim to proboha budeme měnit? Vy je můžete kontrovat na bázi normální finanční kontroly, tomu rozumím, když někdo švindluje a tak dále, to je úkol samozřejmě finančních úřadů a nikoho se nezastávám, ale pokud tyto firmy nebudou schopny ty úvěry splácet, tak mi řekněte, co s tím budeme, co s tím budeme dělat? Mimo jiné velmi dobře víte jednu věc, banky jsou proti tomu, samozřejmě snaží se chovat nějak seriózně, snaží se prostě nějak z toho vyklouznout, aby prostě vás úplně nenaštvaly a tak dále, ale pravdou, pravdou, pravdou to je.

Pak je tam třetí oblast, a to jsou ty takzvané budoucí výnosy. To podle mého názoru byl úplně nesmyslný návrh, který vlastně říká, že se bude to jaksi současně podporovat či nepodporovat s ohledem na to, jak to bude po skončené podpoře. No, to, když tam necháte, tak se asi nic zásadního nestane, protože to je v podstatě nevymahatelná věc, nikdo neví, jaký bude budoucí výnos. Přiznám se, že vůbec nevím, kdo to tam dával. Na tom je spíš vidět, že to bylo šito opravdu horkou jehlou. No, a pak máme samozřejmě to vnitřní výnosové procento. Já stále vycházím z toho, že to je v tom návrhu to vnitřní přínosové procento. Nevím, jestli to stáhnete, nestáhnete. Já jsem k tomu svůj názor řekl, ale jestliže navrhujete ho snížit, to znamená vrátit se na tu úplně, ani ne vrátit, ale vlastně nastavit tu nejnižší možnou sazbu nebo to povolené rozpětí 6,3 až 8,4 procenta, pak je to teda úplné popření toho, o co jste tady bojovali v roce 2021, a to pak už mi fakt hlava nebere. Vy jste chtěli 9,5, vy jste chtěl 10,6, já jsem chtěl 8,4. Když jsme to odsouhlasili, tak jsme vám pomohli, nedávali jsme tam to 6,3 až 8,4. Vy jste žádali, abych na tom Senátu to tehdy získal, aby tam bylo to vyšší, a když se to celé udělalo, tak vlastně přijít s tím, že to má být 6,3 až 8,4, no, to je úplně šílený. Fakt vůbec nevím, jak tohleto můžete dneska vůbec vypustit a říct, a absolutně tím popřít to, co jste tady tvrdili v roce 2021. No, znovu říkám, jako ten, kdo tady má stoosmičku nebo stočtyřku, já nevím, kolik dneska, tak samozřejmě na to máte právo to udělat, ale to ještě neznamená, že na máte to právo morální.

Z mého pohledu, ať už to ukončím, všechny ty čtyři body jsou pro mě nepřijatelné, budeme samozřejmě hlasovat proti nim. Opakovaně říkám, my tím nechceme zničit ten zákon, který chápu, že musí být v nějaké době i strany fraementu a tak dále, přijat. Je mně hrozně líto, že se do relativně dobrého zákona dostalo všechno tohleto a teď se tady prostě o tomhletom handrkujeme. Neřeší to stejně tu situaci roku 2025, pane ministře financí, já jsem přesvědčen, že ten rozpočet už je stejně stran těchto dvaceti až 25  miliard korun ztracen, že se to nedá vyzískat. Možná byste s tím ještě nějakou částku získal, ale v zásadě se mi zdálo věcný to, co jste tvrdil vy, nebo myslím pan premiér Fiala, že stejně nezbyde nic jiného, když na to ty peníze nebudou a nevyberou se, že to doplní ze státního rozpočtu. Pak logicky se jenom ptám, proč jste to nedali jako do toho? Ano, řeknete mi no protože tady máme dluhovou brzdu a tak dále. No dobře, tak jako, ale tohle je zákonný požadavek, jo? To jako fakt nechápu.

Dobře. Je to samozřejmě na vás, máte dneska tady sto... já nevím kolikátku, můžete si to schválit. Já samozřejmě budu proti tomu trvale vystupovat ve všech médiích, budu se snažit to vysvětlovat, nenechám se, pane ministře, dostat do situace, že z nás budete dělat obhájce solárních baronů. Je to nefér a budu připomínat každé vaše slovo, každé slovo pana Jurečky z roku 2021. Vy jste byli ti, kteří jim chtěli dát větší podporu, my jsme byli ti, kteří dali menší. Tak prosím pěkně, nesnažte se hrát ten nechutný politický marketing tím, že nás budete natírat, že tady podporujeme nějaký solární barony. Já jediný, koho podporuju, jsou normální investoři, kteří dostali od nás a i od vás nějaký slovo, pane ministře. Takže nevytahujte to, protože jestli chcete ten boj, tak já se toho boje nebojím, a vytáhnu tady úplně všechno od toho roku 2010. Víte, že jsem byl korektní i dneska, a neostrakuzuji vás za rok 2010, nechci se do toho vracet, nechci se v tom rejpat, chci hrát docela férově. A velmi dobře víte, i vaši poslanci z pětikoalice, že tohle je nefér postup. Rozumím tomu, že je převálcujete, řeknete, musíte tak hlasovat, jasně, to je prostě politika. Ale prosím pěkně, přemýšlejme u toho a zvažme, a říkám to korektně, alespoň některé z těch argumentů, které jsem říkal. Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)