Otrok for ever
Ministryně spravedlnosti Helena Válková chce zjistit možné nedostatky v insolvenčním zákoně a konečně tím zabránit insolvenci zdravých firem a hlavně zabránit takzvaným šikanozním návrhům. Je velmi zajímavé, až s podivem, že nejvíce takových podivných insolvenčních návrhů a konkurzů probíhá u Krajského soudu v Brně, který byl několikrát mediálně propíraný. Také dost konkurzů je spjatých se soudcem Berkou. Ústeckého konkurzního soudce Jiřího Berku plně amnestoval českobudějovický krajský soud, když byl odsouzen k devíti letům vězení za účast na zločinném spolčení se škodou velkého rozsahu. Deseti firmám, které soudce Berka na základě údajně zfalšovaných dokumentů poslal do konkurzu, podle obžaloby konkurzní gang způsobil škodu 264 miliónů.
V článku "Spravedlnost dle Krajského soudu v Brně, nebo korupce dle logiky věcí", jsem upozorňoval na to, jak firma za nákup části podniku zaplatila plnou výši a to 185 000 000,- Kč hrazenou přímo na účet IPB a.s., jako úhrada závazků prodávajícího. V následném konkurzu správkyně konkurzní podstaty prohlásila smlouvu o prodeji části podniku za neplatnou z důvodu údajné odporovatelnosti dobrým mravům a z důvodu nízké prodejní ceny podniku. Takový postup správkyni konkurzní podstaty schválil Krajský soud v Brně svým rozhodnutím. Následně správkyně konkurzní podstaty zahrnula předmětnou část prodané části podniku KOVEX zpět do konkurzní podstaty a prodala tento majetek za celkovou cenu cca 18 mil. Kč, to je ani ne za 10 % jeho původní prodejní ceny. Krajský soud v Brně tuto transakci bez mrknutí oka a skrupulí potvrdil.
Připadá mi to jako evergreen, celá justice jako by žila mimo realitu. Neměli bychom připustit podobné excesy v demokratické společnosti za možné. Dobrou snahu ministryni Válkové však neupírám. V tomto článku jsem se chtěl zabývat restruktulizací firem a osobním bankrotem. Statistická výnosnost konkurzů se pohybuje kolem 5-10% což si myslím je velmi málo a ukazuje to na naprostou diletanci soudů, a nekvalifikovanost správců konkurzních podstat, nebo jasný cíl urvi jak urvi.
Podmínky restrukturalizace by se měly změnit a vycházet z úvahy, že za stav společnosti mají odpovědnost jednak management a také stávající vlastníci. Při ztrátě společnosti, který převyšuje kmenové jmění, základní jmění, by nastupovali stávající věřitelé a tito by si zvolili nové statutární orgány. Podíl na společnosti by se stanovil dle pohledávky, kterou přihlašují. Krácení jejich pohledávky by bylo v poměru snížení stavu majetku společnosti, dle jednoduchého ekonomického auditu. Dnes je obvyklá praxe při restruktualizaci získat 30% z ceny pohledávky. Já myslím, že by to číslo mělo být až 80%, kdyby se postupovalo včas a důsledně. Po určité době, tak za půl roku by bývalí věřitelé mohli tyto podíly prodat. Tímto opatřením by se zachovala přiměřená zaměstnanost v jednotlivých firmách. Konečnou fatalitou právnických osob - firem, když selhají všechny ozdravné mechanizmy je konkurz a likvidace společnosti, a tím výmaz firem z obchodního rejstříku. K tomuto kroku by se mělo přikročit až stav aktiv společnosti dosahuje míň jak 30 % deklarovaných ve finančních bilancích.
Horší situace je u fyzických osob, tyto se jednoduše nedají vymazat z obchodního rejstříku, jsou to živé bytosti. Lidé se do problému často dostanou pro neřešení 50-100 tisíc Kč, když je věřitelé přes exekutory několikrát "vybílí" a exekutoři jim obestaví i příjem. Po tomto, lidé přestanou pracovat a jejich životní problémy narůstají. Je naprosto nemorální, že banky a věřitelé požadují ručení jako fyzické osoby za úvěry právnických osob za částky, které desetinásobně, stonásobně převyšují možnosti těchto osob. Soudy by měly takové chování bank a věřitelů prohlásit za absolutně neplatné při podpoře občanského zákoníku.
Nastává poslední záchrana a to v osobním bankrotu. Tuto možnost není schopen splnit každý, tak narůstá počet bezprizorných osob a postupem času i značný společenský problém při kumulaci těchto osob. Tito lidé nikde nepracují, i když by chtěli pracovat, neseženou zaměstnání a nejsou uspokojovány jejich nejzákladnější životní potřeby byt, jídlo ošacení atd. Společnost nevytváří podmínky pro levné ubytování do 5 000,-Kč a další částky nutné pro život představují min 150,- Kč denně, to je kolem 10.000,- Kč za měsíc. Aby splnili podmínky osobního bankrotu, musí být lidé schopni po dobu pěti let uhradit 30% svých dluhů. Lidé, kteří vydělávají 15 000,- Kč čistého jsou schopní tento režim splnit jenom když dluží okolo 900 000,-Kč. Myslím si, že soudy by měly využít svého moderačního práva a když překročí dluh tuto částku, tak by to mělo být maximální strop který je možné někomu přičíst. Částka dluhů by také vycházela s dosavadních příjmů v průběhů posledních pěti let. Větší dluhy jsou většinou způsobeny různými sankčními poplatky a provizí různých vymahačských organizací až po legální exekuce.
Ve zkratce lze poselství vyjádřit takto: „Nezadlužujte se“. Pokud se už ale zadlužíte, rozpoznejte včas, že Vás ničí krize a řítíte se do propasti platební neschopnosti. Pokud to včas víte, pokuste se správně zbankrotovat. Jinak se stanete bezdomovcem a Váš neúspěch se promění na tragédii celé Vaší rodiny.
Paní ministryně spravedlnosti Heleno Válková, zkuste se nad tím opravdu zamyslet, jinak bude přibývat zoufalých lidí - součastných otroků navždy.
JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD.
kandidát do Senátu číslo 2
Volební obvod 78 Zlín
