Tato informace se nám může zdát poměrně málo zajímavá ve srovnání s kauzou Čapí hnízdo. Řekneme si: "No a co, jde o další ságu soudní kauzy premiéra, každý má právo se hájit." Jenomže žaloba premiéra jednoho státu v soukromé věci na jiný stát, a to na stát nejbližší České republice, je mnohem závažnější záležitost. Premiér Babiš se totiž ocitl v dalším typově odlišném střetu zájmu, rozdílném od toho prvního, kdy, zcela jistě jen shodou okolností, došlo za období působení Babiše jako ministra financí Sobotkovy vlády ke zdvojnásobení jeho majetku, a to i s použitím metod, které vedly k jeho trestnímu stíhání i k vyšetřování unijního OLAFu.
V tomto případě však premiér kvůli své soukromé záležitosti dává všanc mezinárodní vztah České republiky k nejbližšímu sousedovi. Apatie z plíživých kroků, do které nás dostalo duo Babiš - Zeman, nám znemožňuje vidět další stupeň dekultivace naší politické kultury. Normální by bylo, že pokud premiér jednoho státu považuje soukromou záležitost za natolik závažnou, že si ji potřebuje vyřídit cestou žaloby na druhý stát, měl být tak činit jako čistě soukromá osoba. Ale politik, natož premiér, soukromou osobou prostě není. Normální politická kultura by měla vést k tomu, že si Babiš vybere. Buď dá přednost svým soukromým záležitostem, a v tom případě by se měl zbavit politických funkcí minimálně do doby, než si tuto záležitost vyřídí, anebo by měl obětovat tuto svoji beztak ztracenou kauzu na oltář dobra vlasti a nezatěžovat naše mezinárodní vztahy svými osobními problémy. Stranou ponechám ostudu, jakou nám všem před světem dělá, aby i tam, kde ještě o estébáctví českého premiéra nevěděli, si plně uvědomili, komu dali Češi ve volbách nejvíce hlasů. Můžeme tedy jen tiše doufat, že jsou Česko - slovenské vztahy natolik dobré a odolné, že ani tato žaloba je nemůže poškodit.