16.07.2017 21:13:29
Tak to si papež dovolil dost. Vyzval k federalizaci Evropy
V rozhovoru pro La Repubblica dne 8. 7. 2017 (zde) papež pravil: „Evropa se buď stane federálním společenstvím, nebo přestane hrát ve světě roli.“
Takřka všichni se shodnou na tom, že v současném nedotaženém stavu
projekt Evropské unie setrvat nemůže, že je mu třeba reformy. Ale jak
reformovat, na to se názory liší. Euroskeptici si nejsou ochotni
přiznat, že význam jednotlivých států Evropy v rámci globalizace upadá
(podle Bílé knihy Evropské komise o budoucnosti Evropy v r. 2050 ani
jeden evropský stát nebude patřit do G10) a že jednotlivé státy nejsou
samy schopny řešit výzvy kontinentálního rozsahu (změna klimatu,
migrace, terorismus). Exitohujeři by Unii nejraději zrušili, protože
zbožšťují národní státy, které sice mimo jiné zapříčinily dvě světové
války, ale jsou to NAŠE uzavřené (v jejich terminologii suverénní)
rybníčky, které nám cizáci přece nebudou okysličovat. Zastánci
nadnárodní spolupráce naopak nepřehlížejí globalizaci ani kontinentální
rozměr výzev současnosti. Nepovažují mír a svobodu za samozřejmost, ale
vnímají evropský blahobyt jako výsledek nadnárodní spolupráce. Shrnuto,
chce-li Evropa obstát v globalizovaném světě, potřeba těsnější
nadnárodní spolupráce evropských států je jediná logická cesta vpřed.
Nic jiného papež František neřekl.
Jenže. Jenže papež použil TO slovo. To slovo, které se v evropské
debatě označuje za „the ‚f‘ word“ (angličtináři dobře vědí, které slovo
se takto označuje v běžné angličtině). V Evropě totiž federalizaci
můžete provádět skutkem, ale nesmíte ji oním slovem označit. Společná
měna, schengenský systém bez hraničních kontrol, společná vízová
politika, zárodky společné zahraniční a obranné politiky se sice k tomu
pojmu vztahují, ale chraň vás ruka Páně o tom mluvit jako o
federalizaci. Takže buď papeži nikdo neřekl, že se to slovo nepoužívá,
anebo řekl, ale papeži je to jedno. Při jeho nátuře odhaduji, že b je
správně.
Je-li logické směřovat k evropské federaci (možná konfederaci), pak
papež do evropské debaty vpustil politicky nekorektní výrok a la „císař
je nahý“ jako ono dítě z Andersenovy pohádky. Můj oblíbenec G. K.
Chesterton pravil, že jsou doby, kdy říci, že dva plus dva se rovná
čtyři, může být dost nebezpečné. Doufejme ale, že – podobně jako v té
pohádce – papežova slova budou mít stejně hojivý a motivační účinek,
jako mnoho jeho dalších výroků. Pokud je totiž zjevné, že císař byl
podveden, že strkat hlavu do písku před globalizací a problémy
kontinentálních rozměrů je škodlivé, pak stát v davu a obdivovat
císařovy nové šaty – bývalý vliv jednotlivých států je vlastně poněkud
trapné.