Jenže. Jenže papež použil TO slovo. To slovo, které se v evropské debatě označuje za „the ‚f‘ word“ (angličtináři dobře vědí, které slovo se takto označuje v běžné angličtině). V Evropě totiž federalizaci můžete provádět skutkem, ale nesmíte ji oním slovem označit. Společná měna, schengenský systém bez hraničních kontrol, společná vízová politika, zárodky společné zahraniční a obranné politiky se sice k tomu pojmu vztahují, ale chraň vás ruka Páně o tom mluvit jako o federalizaci. Takže buď papeži nikdo neřekl, že se to slovo nepoužívá, anebo řekl, ale papeži je to jedno. Při jeho nátuře odhaduji, že b je správně.

Je-li logické směřovat k evropské federaci (možná konfederaci), pak papež do evropské debaty vpustil politicky nekorektní výrok a la „císař je nahý“ jako ono dítě z Andersenovy pohádky. Můj oblíbenec G. K. Chesterton pravil, že jsou doby, kdy říci, že dva plus dva se rovná čtyři, může být dost nebezpečné. Doufejme ale, že – podobně jako v té pohádce – papežova slova budou mít stejně hojivý a motivační účinek, jako mnoho jeho dalších výroků. Pokud je totiž zjevné, že císař byl podveden, že strkat hlavu do písku před globalizací a problémy kontinentálních rozměrů je škodlivé, pak stát v davu a obdivovat císařovy nové šaty – bývalý vliv jednotlivých států je vlastně poněkud trapné.