Ministerstvo zdravotnictví na nepříznivou situaci reagovalo již dříve příkazem k pozastavení odkladné péče a také intenzivním využíváním Národního dispečinku lůžkové péče k transportů pacientů mezi kraji. I přesto se ale vlivem vysokého počtu nově pozitivně diagnostikovaných pacientů vyžadujících hospitalizaci dostaly nemocnice ve většině krajů za hranici svých maximálních kapacitních možností. Řada nemocnic proto není schopna pacientům zajistit obvyklé standardy poskytované péče.
K dnešnímu dni je v České republice volných 14 % lůžek na jednotkách intenzivní péče a anesteziologicko resuscitačních oddělení, a to za cenu praktického pozastavení elektivní péče. Intenzivně probíhají také transporty pacientů mezi kraji, kdy Národní dispečinky lůžkové péče realizuje až desítky překladů denně. Pro posílení personálu se využívají také dobrovolníci Českého červeného kříže, studenti zdravotnických a lékařských oborů a také kapacity Armády ČR.
„I přes maximální možné navyšování lůžek, maximální využívání veškerého dostupného zdravotnického personálu a enormní snahu všech zdravotníků se nemocnice dostaly na samou hranici svých dostupných kapacit lůžkové intenzivní péče. Nemocnice v některých krajích své maximální kapacity již vyčerpaly a nejsou dále schopny bez pomoci jiných zařízení zajistit pacientům adekvátní péči, ani přijímat nové pacienty,“ popisuje situaci v nemocnicích ministr zdravotnictví Jan Blatný.
Česká republika proto v reakci na současnou situaci v nemocnicích a nedostatek lůžek intenzivní péče aktivovala zahraniční pomoc. S žádostí o pomoc s umístěním pacientů oslovila Německo, Švýcarsko a Polsko, a to minimálně v rozsahu řádu desítek pacientů. Pro umístění pacientů do zahraničí je nutné splnit formální podmínky. Zároveň je nutné proces koordinovat ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí.
„O samotném transportu do zahraničí rozhodne ošetřující lékař a odešle Ministerstvu zdravotnictví unijní formulář s žádostí o transport. Ministerstvo zdravotnictví následně formulář vloží do systému včasného varování a reakce EWRS. Nemocnice poté zajistí zdravotnickou dokumentaci pacienta v jazyku přijímací země a získá od pacienta souhlas s transportem do zahraničí. Pokud je nutné péči v zahraničí hradit, schválí ji zdravotní pojišťovna,“ popisuje administrativní proces náměstek ministra zdravotnictví a vedoucí Klinické skupiny COVID Vladimír Černý.
„Následně zahraniční zdravotnické zařízení stanoví termín přijetí pacienta. Vysílající nemocnice zajistí transport, resp. poskytovatele zdravotnických služeb, který disponuje věcným a technickým vybavením a oprávněním k převozu. Přepravu uhradí Ministerstvo zdravotnictví a požádá EU o refundaci těchto nákladu,“ doplňuje náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý. Celý proces transportu pacienta do zahraničí je zobrazen na přiloženém grafickém materiálu. Jedná se o univerzální model, který se v některých státech může v detailech lišit.
Rozhodnutí o poskytování intenzivní péče je nutné provádět výhradně na základě odborného posouzení přínosu a v souladu s profesními normami, existujícím platným právním rámcem a etickými principy medicíny. Zatím nebylo o převoz žádného konkrétního pacienta požádáno, ale systém je jasně nastaven.
„Dostali jsme se do situace, ve které nikdo z nás nechtěl být. Chtěl bych všechny požádat, aby se i oni podíleli na zlepšení situace v českých nemocnicích. A to tím, že budou důsledně dodržovat aktuálně platná protiepidemická opatření a omezí sociální kontakty na maximální možnou míru. Jen tak je možné pomoct zdravotníkům a zmenšit tlak kladený nemocnice,“ dodává ministr zdravotnictví Jan Blatný.
