Děkuji, pane předsedající. Omlouvám se panu poslanci Kupkovi, vaším prostřednictvím, že jsem ho ještě odsunul o jedno místo. Možná po mém vystoupení to bude ještě o celou řadu dalších faktických poznámek.
Nicméně mi nezbývá než konstatovat několik málo skutečností.
Když jsem paní poslankyni a hejtmance Vildumetzové podepisoval návrh tohoto zákona, činil jsem tak v plném vědomí a svědomí, ale i ve svatém nadšení v okamžiku, kdy jsem byl médii bombardován za kumulaci funkcí, že jsem si dovolil být v daném okamžiku primátorem města Olomouc a současně poslancem a pak ještě k tomu všemu ministrem.
Já musím říci, že nikdy nikdo z novinářů se mě neptal na to, jak vykonávám svoji práci, neptal se na to ani mých kolegů. Pakliže jo, tak se ptali vždy jen způsobem - zvládá, nezvládá, co udělal, neudělal. Prostě evidentně tady nejde o to, jestli při kumulaci funkcí zvládáte svoji práci, ale jde tu pouze o jednu jedinou věc, a to o peníze.
Opravdu, celá tato debata není o ničem jiném než vyvolat gina z láhve, o závisti a závisti. Myslím si, že je tady spousta lidí, kteří kumulují funkce, a všichni velmi dobře vědí, že je to na úkor rodiny, na úkor celé řady dalších věcí, že to opravdu není o tom, že privátně (?) nám jde o peníze. I z toho důvodu musím říci, že k tomu, že řekněme nemohu stáhnout ten podpis pod zákon, ale že ho nepodpořím, to rozhodla podle mého názoru pro mne důležitá věc, a to opravdu nechutné debatování novinářů o tom, na co dám nebo nedám své finanční prostředky, které jsem řádně a objektivně získal.
Ano, řekl jsem, že to dám na charitu. Ale my všichni víme, že je řada charitativních projektů, které jsou perfektně marketingově zvládnuté, které dostávají poměrně finanční prostředky, a já jsem se chtěl skutečně objektivně rozhodovat o tom, kterému projektu, možná méně významnému, to dám. A nikde jsem neřekl, že to dám během jednoho roku. Mám tři, čtyři roky. Každý z nás podporuje celou řadu charitativních činností, ani si nebereme od toho dohodu, protože prostě tam dáte tisícikorunu, tam dáte dva tisíce, ani si to nepřiznávám do daňového přiznání, aby mi z toho vrátili ještě daň. Prostě dělám to přirozeně a normálně. Každý z vás může říci, že za vámi chodí lidé s tím, zda můžete podpořit, zda můžete přidat na ples, zda můžete dát tam... Ano, vědí, že ty peníze máme, tak tam ty peníze dáme.
Ale to, co se dělo s novináři, že jsem si dovolil uvést - a já jsem to uvedl objektivně, na co jsem ty peníze dal, a oni kádrovali, jestli je to správně nebo špatně, jestli jsem měl dát víc, měl dát méně, měl jsem to dát tento měsíc nebo příští měsíc - vždyť o co jde, jde jenom o dehonestaci nás politiků, jde o to, aby nás ukazovali před všemi lidmi ve světle, že jsme to my, kteří hromadíme ty peníze. To je jediný záměr. Je to prostě hra na závist. A tuhletu hru já odmítám hrát.
Takže omlouvám se, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, ale tento zákon nepodpořím.
