Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, neměl jsem touhu vystoupit v této rozpravě. Ale protože již dvakrát tady zaznělo z úst pana poslance Baxi, vaším prostřednictvím pane předsedající, moje jméno a poprvé při obstrukčním jednání a navrhování nových bodů programu s dokonce nehoráznou poznámkou, že návrh rozpočtu, který je předložen vládou, je pomstou Antonína Staňka regionálním divadlům za to, že skončil ve funkci. Dnes opět nebylo opominuto zmínit, že rozpočet, který nemyslí na regionální kulturu, je z pera bývalého ministra kultury.
Tak kdybych dnes mlčel, musel bych připustit, že to, co pan poslanec Baxa, vaším prostřednictvím, pane předsedající, říká, je pravda. Vy víte, že zde nevystupuji často, tak vás ujišťuji, že i mé vystoupení bude opět jenom věcné a racionální.
Jednání o státním rozpočtu bývá buď věcnou kritikou, nebo vhodným bičem na vládní koalici, jakoukoli, protože od toho je opozice, aby kritizovala věcně a racionálně, ale může být i způsobem, jakým si můžeme vyřizovat nějaké osobní účty. A tady si myslím, že je to zbytečné. A přemýšlím o tom, kam zařadit vystoupení pana poslance Baxy, a v jednom mám jasno: S věcnou kritikou to nemá nic společného. První čtení státního rozpočtu není o kapitolních jednotlivostech, ale přesto mi dovolte, abych uvedl několik skutečností. V roce 2019, resp. 2018, když se připravoval státní rozpočet, tak stejně jako pan ministr Zaorálek i já jsem do vyjednávání o státním rozpočtu a rozpočtu pro resort kultury vstupoval v době, kdy jeho podoba byla již navržena mým předchůdcem. Rozhodně jsem však nikdy nekritizoval a dokonce ani tady z poslaneckých lavic nepadala kritika na toho, kdo ten rozpočet v té první podobě připravil. Je to většinou rozpočet připravený úředníky Ministerstva kultury, kteří vycházejí z dlouhodobých perspektiv, a tento rozpočet pak během celého projednávání dostává zcela jinou podobu než ve které je v té první fázi předložen.
Naprosto rozumím panu ministru Zaorálkovi a jeho situaci, protože on přišel do toho procesu ještě o něco později než já, a proto tu situaci měl mnohem komplikovanější. Na druhou stranu ale musím říci, že velice oceňuji spolupráci a vstřícnost Ministerstva financí a konkrétně paní ministryně financí. Její jméno tady zaznělo několikrát v souvislosti s přísliby a konstatováním, že věci je možné řešit určitou dohodou. Já potvrzuji vše, co zde bylo řečeno. Všechny dohody, které jsem s paní ministryní měl, byly zrealizovány ve prospěch rozpočtu resortu Ministerstva kultury. A musím říci a určitě se dají i zvukové záznamy z jednání výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, na kterých jsem prezentoval rozpočet, že ani tehdy pan předseda kulturního podvýboru Baxa - vaším prostřednictvím, pane předsedající - neměl v zásadě výhrady proti tomu rozpočtu, který byl navržen.
Největší část, kterou jsme vyjednali s paní ministryní, byl právě, byla částka, která navyšovala program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Ta částka, která šla do tohoto programu, byla ve výši 60 mil. korun, a program, který do té doby léta letoucí, léta letoucí byl dotován částkou 160 mil. korun, byl po dlouhé době skutečně významně navýšen na 219 mil. korun. Já teď nechci zabíhat do podrobností, ale obávám se, že tento program je pevně stanoven včetně jeho výše a i ta původní částka 220 mil. byla problematická, takže bylo třeba hledat částku, která by odpovídala tomu, aby tento program mohl fungovat. To znamená navýšení o 60 milionů. Devět milionů našlo Ministerstvo kultury z vlastních zdrojů a 51 mil. korun šlo právě z rozpočtu Ministerstva financí. Dalších 54 mil. bylo rozděleno do programu na podporu velkých festivalů. To byl program státní podpory festivalů a profesionálního umění, kam šlo 40 mil. korun. A dále do programu kulturních aktivit, kde největší část byla určena na program podpory vydávání české literatury v překladu.
Takto bych mohl pokračovat dalšími a dalšími příklady. Já chci jenom uvést jednu věc: Nikdy jsem neměl zájem, aby jakýmkoli způsobem byla minimalizována, omezována podpora regionální kultuře. Na druhou stranu je ale třeba říci, a on to tady pan poslanec Baxa zmínil, a tady samozřejmě za jeho slovy stojím a plně je podporuji - je nezbytně nutné začít vést debatu o tom, jakým způsobem má být regionální kultura podporována. Protože samozřejmě stát primárně se musí starat o své státní příspěvkové organizace, kterých má nespočet, má tam své zaměstnance, má tam své projekty, a samozřejmě potřeba a nárůst finančních prostředků na podporu regionální kultury je rok od roku vyšší. A je potřeba najít a vyváženě posoudit, kam finanční prostředky ze státního rozpočtu pustit a kam samozřejmě nepustit.
Takže omlouvám se, že jsem vás tímto svým příspěvkem zdržel. Já samozřejmě v rámci druhého čtení spolu s kolegy poslanci a s panem ministrem kultury budu hledat způsoby, kde navýšit, kde dát návrh na změny v rámci schválených pravidel rozpočtu pro rok 2020. Těch témat je celá řada, ať už je to obnova a rekonstrukce regionálních kulturních památek a další a další věci. Ale odmítám jakoukoliv zmínku, jakékoli směřování, jakékoli nařčení z toho, že by rozpočet, který byl připraven jako vůbec první výstřel a výkop, měl být rozpočtem, ve kterém bych chtěl záměrně omezovat podporu regionální kultury.
