Drancov&#225;n&#237; republiky krize nekrize

Léta všichni zasvěcení mlčeli. Až když se lidovci ocitli mimo prozatímní vládní velkou koalici ODS a ČSSD, zjišťujeme, že pod vedením prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Františka Dohnala se vrcholný státní úřad chová nehospodárně a v rozporu se zákony.  Zpráva skupiny poslanců ze dne 22. 5. 2009, každému ji doporučuji, věcně uvádí, jak NKÚ a jeho představitelé porušovali a obcházeli platný zákon o veřejných zakázkách, předpisy o hospodaření, nařízení vlády. Na světlo jdou fakta o extrémně vysokých výdajích za kanceláře, o stěhování úřadu z levnějších státních do drahých soukromých objektů. To, že samotný šéf úřadu, který měl vést k hospodárnosti jiné, odčerpává neuvěřitelně vysoké částky ze státních prostředků na nájem dvou extrémně drahých luxusních bytů, garáží a na automobily pro sebe a svou rodinu, pak jen potvrzuje, že NKÚ smrdí od hlavy. Na základě toho, co vyšlo najevo o NKÚ, je namístě se ptát. Jestliže tak ostudně zákony a předpisy obcházel, finanční prostředky marnotratně vyhazoval a selhával právě Nejvyšší kontrolní úřad, je to náhoda? Nebo je to jen další doklad založeného systému vládnutí stran, které drancují republiku krize nekrize?  Není žádným tajemstvím, že tak, jak se podle politické nomenklatury a často bez ohledu na odbornost či manažerské schopnosti obsazují ministerská křesla, podobně se dosazují nomenklaturní figury politických stran i do dalších vrcholných státních a státem kontrolovaných institucí a firem. Účinná kontrola je za takových okolností téměř nemožná. Ani střídání vládnoucích garnitur v korupčním systému nic neřeší. To prokázala už dohoda předsedů ODS a ČSSD o rozdělení moci a o vzájemném krytí v době, kdy v čele těchto dvou stran ještě stáli Václav Klaus a Miloš Zeman. Při bezmála dvanáct let trvající vzájemné toleranci a spolupráci občanských a sociálních demokratů se veškeré jejich předvolební a povolební deklarace o boji s korupcí, velkou hospodářskou kriminalitou, daňovými úniky a organizovaným zločinem opakovaně staly jen směšným pimprlovým divadlem. Špičky ODS ani ČSSD z řady důvodů účinně a důsledně kontrolovat a postihovat velkou hospodářskou kriminalitu, korupci a nelegální výnosy nechtěly. Proto tak silný odpor ODS a v konečném výsledku vždy i ČSSD proti zavedení institutu přiznávání velkých majetků a prokazování legálnosti jejich původu.  Jsou i další, už tradiční příklady drancování státního majetku a peněženek občanů. O tom, zda si má v době krize právo správní rada a management státem kontrolovaného ČEZ vyplácet mnohamilionové platy a miliardové odměny, podíly a bonusy, má občan jasno. Ne až tak od věci tvrdí zlé jazyky při permanentním zdražování elektřiny, že velký monopol vysává občany proto tak úspěšně, že k tomu má požehnání ODS a ČSSD. Byl to někdejší ministr financí za ČSSD B. Sobotka, kdo miliardové odměny a bonusy pro pár desítek lidí kolem ČEZ mohl korigovat a neudělal to. Lidovec Kalousek a ODS už pak jen vysvětlovali, že pokračují v tom, co sociální demokraté začali.  Dnes můžeme licitovat o tom, zda je pro stát horší, když NKÚ z peněz daňových poplatníků marnotratně rozhazuje miliony na kanceláře a byty svého prezidenta, nebo když monopol ČEZ dojí z domácností a firem pod záminkou "tržních cen" miliardy pro "zasloužilé" manažery a funkcionáře. A jsou desítky miliard ze státního rozpočtu utápěné v betonu široko daleko nejdražších dálnic v Evropě, tedy českých, vynakládány hospodárně, nehospodárně, či dokonce korupčně? Kdo to může s jistotou říci. Snad NKÚ, který nebyl schopen a ochoten kontrolovat a uchránit před porušováním zákonů a nehospodárností ani sebe sama? Lze čekat od výsledku podzimních voleb do Poslanecké sněmovny posun k lepšímu? Zasvěcení trousí, že to byl právě strach o nomenklaturní funkce a o společné obchodní zájmy, co svedlo ODS a ČSSD k vytvoření společné prozatímní předvolební vlády. Ani na pár měsíců nemohli nechat onen zaběhnutý systém vzájemného nomenklaturního ručení a politické korupce, kdy stát je dobývaná kořist a občané ovce ke stříhání, bez kontroly. A tento styl kontroly, ke škodě republiky a občanů, na rozdíl od NKÚ, funguje. Hrozí pokračovat i po volbách, pokud tomu ovšem sami občané rázně nezabrání.

doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.

Drancování republiky krize nekrize

Premiér

PS PČR

Vláda

Divoká karta

Rozhovory

doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.

Drancov&#225;n&#237; republiky krize nekrize

Divoká karta

Newsletter

Drancování republiky krize nekrize