Z jednání v Poslanecké sněmovně: Interpelace poslance Miroslava Grebeníčka na ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka ve věci dodržování a prosazování zákona na ochranu míru Charty OSN a haagských a ženevských konvencí o mezinárodním právu válečném a ochraně obětí války, civilního obyvatelstva a válečných zajatců ve válkách a okupacích, diplomaticky, materiálně a vojensky podporovaných vládou České republiky a prováděných členskými zeměmi NATO a paktem NATO.
Vážená paní předsedající, dámy a pánové, není to tak dávno, co papež František pronesl následující slova: "Také v dnešní době se sráží úsilí o mír se skutečností, že se ve světě odehrávají četné ozbrojené konflikty. Je to svým způsobem třetí světová válka, vedená po kouskách a v kontextu globální komunikace je zde cítit klima války." K tomu pak ještě dodal: "Je to ovzduší, které vyvolávají a podněcují ti, kteří si přejí střet mezi kulturami a civilizacemi, a ti, kteří s válkami spekulují, aby vydělali na prodeji zbraní."
Tolik tedy svatý otec. Co k tomu dodat? Snad jen to, že očividně opět zraje krizová situace ve světě a zasahuje i Evropu, která má sice za sebou řadu civilizačních zádrhelů, ale příliš se z nich nepoučila. Jistě, byla i období, kdy právě ze srdce Evropy pramenily ideje a činy, jež daleko překračovaly naše hranice. Je škoda, přeškoda, že se na hluboké zdroje našich humanitních tradic takřka bez zábran valí vlny globalizačního kosmopolitismu, v nichž se utápí vědomí nezbytnosti nové národní aktivity navazující na všechno plodné a pokrokové v našem i mezinárodním měřítku.
Jistě, řešení problémů a poměrů v Evropě není věcí jakékoli jednotlivé země či národa, nýbrž záležitostí integrovaného kontinentu.
Ano, moje kritika je vedena proti negativním průvodním jevům soudobého rozbujelého globálního kapitalismu, jako jsou lokální války, tisíce zničených lidských životů, zdevastované regiony a utečenecké tábory. Kritizuji i to, že Evropská unie se otrocky podřizuje americké agresivní politice a vadí mi i to, že Spojené státy americké vyžadují od vlády a občanů České republiky podporu a spoluúčast i při akcích, které jsou v rozporu s českým zákonem na ochranu míru, s Chartou Organizace spojených národů a haagskými a ženevskými konvencemi. Výsledkem pak není vyšší míra bezpečnosti ani českých občanů, ani občanů ostatních zemí Evropy a světa, ale již zmíněné války a okupace, humanitární katastrofy a další bezpečnostní rizika.
Ministr Zaorálek se v odpovědi na mou písemnou interpelaci přihlásil k dodržování zákona na ochranu míru i k Chartě OSN a závazkům, které pro naši republiky a tedy i pro vládu plynou z mezinárodního práva. A je potěšující číst, že se česká vláda na agresích a porušování mezinárodního práva nehodlá do budoucna podílet. V odpovědi ministra Zaorálka jsou ovšem i některá tvrzení, která vyžadují bližší vysvětlení. Opravdu si myslí, že okolnosti, kdy Spojené státy zaútočily na bývalou Jugoslávii nebo Irák a kdy v rozporu s mezinárodními konvencemi cíleně bombardovaly množství civilních cílů a doslova barbarsky porušovaly práva válečných zajatců, nejsou v rozporu s Chartou Organizace spojených národů?
Ministr Zaorálek také sdělil, že naše účast ve spojeneckých operacích Severoatlantické aliance předpokládá elementární důvěru v to, že spojenci vědí, co je předmětem mezinárodních závazků. Ne, nepochybuji o tom, že to spojenci skutečně věcí. Proto se ministra zahraničních věcí ptám, co udělá on osobně a vláda České republiky pro to, aby se vůči pachatelům agresí, válečných zločinů a zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, které spáchaly armády a vlády členských zemí Severoatlantické aliance, uplatnily - řečeno jeho slovy - příslušné postupy na mezinárodní úrovni. Dámy a pánové, zatím děkuji za pozornost.
------------
Vážená paní předsedající, dámy a pánové, s velkým zaujetím jsem vyslechl vystoupení ministra a dokonce si myslím, že šlo o vcelku seriózní přístup k dodatečné odpovědi k mé interpelaci. Přes to všechno považuji za přinejmenším vhodné připomenout, že jsou i jiné názory. Například symbolické hodiny soudného dne, tedy zkázy lidstva, se prý v letošním roce poprvé po 31 letech posunuly z pěti na pouhé tři minuty ke 12. hodině. Upozorňuje nebo informuje o tom Bulletin atomových vědců založený v roce 1941 v Chicagu experty, kteří pracovali na sestrojení první americké nukleární bomby.
S paralelou k dnešní situaci připomíná, že když před 31 lety, tedy v roce 1984, Spojené státy spustily obrovské zbrojení včetně destabilizující raketové obrany, zavládly mezi Spojenými státy a tehdejším Sovětským svazem ledové vztahy a veškerá komunikace mezi nimi ustala. Nekontrolovatelné klimatické změny, globální modernizace jaderných zbraní, konstatuje uvedený bulletin, a jejich obrovské arzenály představují v roce 2015 mimořádnou a nepopiratelnou hrozbu další existenci lidstva.
Ano, já souhlasím s ministrem Zaorálkem, že debata o tom, co je dnes v zahraniční politice rozumné, a co představuje naopak cestu do pekel, by byla nepochybně dlouhá a komplikovaná. Je ovšem skutečností, že s bezpečností Evropy či dokonce celého světa hazardují především ti, kdo si neuvědomují, že nebezpečná eskalace napětí, jíž jsme v poslední době svědky, může nakonec vyústit do dvou scénářů. Tím prvním - a upozorňují na to mnozí odborníci - je cesta k horkému konfliktu, kdy ta strana, která v něm bude prohrávat, sáhne ke zbraním hromadného ničení. Druhý scénář prý může být ještě kratší. Jedna strana sáhne k těmto zbraním pro jistotu preventivně.
Nejtragičtějším důsledkem hesla "jsme vítězové studené války a musíme se jako takoví i chovat" je, že se tu prý dělá z nepředstavitelného představitelné, jako by současné oslabení dnes už kapitalistického Ruska dělalo nukleární válku myslitelnou. Jako by bylo možné dokonce vyhrát.
Mocenské elity supervelmoci, která zvítězila ve studené válce, vládnoucí vrstvy Spojených států amerických, zjevně pochopily zánik bipolarity jako uvolněný prostor pro vlastní politickou, ekonomickou a vojenskou expanzi. Doktrína preventivního užívání síly a hrozby silou je pak flagrantním porušováním mezinárodních úmluv. Na tom skutečně musím stát. A samozřejmě i základních principů mezinárodního práva. Tedy o tématu jste mluvil a já k tomu znovu zaujímám stanovisko.
Proklamované právo preventivní agrese, alespoň podle mého názoru, podlamuje vše, čeho bylo při vytváření mezinárodního systému právních záruk míru a bezpečnosti dosaženo. Česká vláda by se neměla nechat zatlačit do kouta nesmyslnými argumenty typu - kdo nesklapne podpatky a nedrží hubu a krok, je pro Putina, proti Spojeným státům a Severoatlantické alianci, a dokonce i proti svobodě a demokracii.
Jistě, kdyby měla česká vláda v ruce trumf, mám na mysli výsledek referenda o vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, nemusela by mnohdy až trapně kličkovat. Rozhodně by nemohlo dojít k tak výrazné kolizi mezi názory občanů a českou zahraniční politikou. Globalizovaný svět současnosti - to bohužel není svět vzájemné výhodné spolupráce, výměny zkušeností, solidarity a pomoci. Reálná politika americké vlády a jejích příznivců je totiž založena na útočnosti, vojenské převaze a efektivních silových akcích.
Spojené státy by si měly konečně uvědomit, že doba vševládných velmocí a her na světového četníka, stejně jako éra budovatelů jediné správné společnosti a kultury sice pomalu, ale přece jenom odchází. Aktuální výzvu Evropského parlamentu členským státům Evropské unie, aby tlačily vládu Spojených států amerických k uvolnění mezinárodního napětí, bych považoval za malé světlo na konci tunelu. Snad se jednou i Evropě podaří vytvořit rozumnou společnou zahraniční politiku a možná i vlastní obranyschopnost. Pokud k tomu dojde, bude Severoatlantická aliance konečně následovat Varšavskou smlouvu a Evropa se stane rovnoprávným partnerem Spojených států amerických.
A ještě drobnou poznámku. Václav Havel na sklonku své politické kariéry nám stačil prozradit, že cílem Severoatlantické aliance má být vytlačení Ruska z Evropy do Asie. Po svých někdejších výzvách, asi si vzpomínáte, k humanitárnímu bombardování, po vyloženě militaristických postojích k řešení problémů Afghánistánu a Iráku, přiřkl Severoatlantické alianci možná jen jednu roli - prosazovat americké zájmy ve světě. Ano, i díky Václavu Havlovi je zcela zřejmé, proč trvalý mír a demokratická bezpečnostní architektura Evropy a světa nemohou být založeny na existenci agresivní aliance či cizinecké legie Spojených států amerických.
Podotýkám, že zcela jiného názoru než ministr Lubomír Zaorálek co se týče záměrů vlády Spojených států a průběhu a výsledku jejich jednání je například Doug Bandow, vědecký pracovník CATO Institutu, bývalý zvláštní asistent administrativy prezidenta Ronalda Reagana a respektovaný politický analytik, ten hodnotí dosavadní zahraniční politiku vlád republikánů a demokratů následovně - to cituji: Konsenzem obou hlavních politických stran je konstantní intervence. Podle Douga Bandowa se zástupci obou politických stran snaží předčit toho druhého jen bezohledností zásahu. Někdejší asistent Reaganovi administrativy kriticky přiznává, že každý zásah Spojených států amerických ve skutečnosti jen komplikuje a zhoršuje situaci a každá nová intervence vyvolává nové problémy, krize a katastrofy, které zase následně - a cituji opět jeho slova - "přerostou do nového kola války, okupace, bombardování, humanitárních programů, invaze, diplomatického tlaku a jiné formy intervence".
Dámy a pánové, k nynějšímu krizovému vývoji vztahů s Ruskem kolem Ukrajiny se opakovaně vyjádřil i Henry Kissinger, uznávaný veterán americké politiky a exšéf americké diplomacie. Právě on důrazně upozornil, že Ukrajina by v kontextu svých složitých dějin i problémové současnosti neměla být soupeřením Spojených států s Ruskem, ale mostem. Spojené státy americké, jak uvádí Kissinger, se ale naplno pustily do klasické politické hry, což doložily i odposlechem náměstkyně diplomacie Nulandové, která po převratu v Kyjevě domlouvala s ambasadorem, kdo má stát v čele země.
Ano, naznačil jsem, že stále ještě vidím věci trochu jinak, než ministr. Uvidíme, co bude následovat.
