Člověk přichází na svět, nabývá rozumu, dospívá, pracuje, zakouší radosti i utrpení a – odchází. Někdy dokonce v moudré vyrovnanosti a klidném smíru s osudem. Ne, nemůžeme ujít konci individuální lidské existence či přechodu do »temné říše noci«, jak básníci decentně změkčili představu o našem fyzickém zániku.
Jsou zde ovšem i jiné skutečnosti. Třeba to, že nejcennější pro každého z nás je čas. Zejména ten, kdy musíme jít i nad své možnosti. Ano, svět také ve druhém desetiletí 21. století čelí vážným hrozbám, které ohrožovaly lidskou civilizaci i v minulosti.
Ve Francii v lázeňském Nice se 14. července 2016 odehrála strašlivá tragédie. Mohamed Lahouaiej Bouhlel, Tunisan žijící ve Francii, dříve než byl zastřelen, zabil v den státního svátku dobytí Bastily přes osm desítek lidí, když do nich najížděl nákladním automobilem. To byly oběti v řádu desítek. V květnu roku 2016 ale OSN odhadovala počet utopených uprchlíků před bídou a válečnými konflikty od začátku roku 2016 ve Středozemním moři na 2600. Do července podle některých údajů přibylo dalších tisíc obětí. A to jde o tisíce jedinečných lidských životů. V nedávných dnech ale také v Británii zveřejnili vyšetřovací zprávu tzv. Chilcotovy komise, která někdejšího premiéra Velké Británie Tonyho Blaira viní ze zločinu rozpoutání války proti Iráku v roce 2003. Ten válečný zločin sice padá především na vrub Spojených států amerických, ale podle výsledků vyšetřování i Tony Blair a Velká Británie nesou přímou odpovědnost za agresi a její následky. Tedy za statisíce mrtvých a miliony uprchlíků, kteří v posledních letech častěji prchají i do Evropy. A když si připomeneme Libyi, Sýrii, jde opět o miliony uprchlíků a obrovské počty mrtvých, zmrzačených, lidí v zoufalé a bezvýchodné situaci.
Časté invaze potvrzují, že války, jako nejednou v minulosti, jsou pro velké korporace výnosným obchodem. Jedny ničí, druhé budují a zisky jim plynou z toho i onoho. Ted již jde nejen o vojenskoprůmyslový komplex zbrojařů napojený na naftařské a jiné energetické korporace, ale i o velké stavební koncerny. Po barbarském bombardování vzápětí následuje »humanitární pomoc«. Oboje v režii téhož agresora.
Svět ovládaný finančním kapitálem, ovládaný motivy zisku za každou cenu a agresivními a cynickými vládami a zájmovými lobby Spojených států, Velké Británie, Francie, Německa a dalších velmocí, je plný krve a násilí. Obětí toho, co se prohlašuje za »tržní ekonomiku« a »euroatlantickou demokracii«, nejsou tisíce ani statisíce, ale desítky milionů Iráčanů, Afghánců, Syřanů, Libyjců, Francouzů, Britů... Obětí krvelačné a ziskuchtivé politiky a zájmů nadnárodních společností kráčejících přes mrtvoly je většina lidské pospolitosti.
Svět ovládaný kapitálem a lidmi typu Bushe, Obamy, Blaira je nemocný. Zahání stamiliony do bídy a hladu. Z desítek milionů lidí dělá uprchlíky. Svým cynickým a násilným jednáním přímo i nepřímo stamiliony zbavuje práva na lidskou důstojnost, statisíce a miliony zbavuje pak i nejzákladnějšího lidského práva, práva na život.
Nemocný kapitalistický svět, plný násilí nenabízí žádná rozumná a přijatelná východiska ze současné situace. Většina těch, kdo žijí od Washingtonu přes Moskvu, Dillí, Peking až po Tokio, nepotřebuje k životu mnoho. Potřebují práci, několik základních životních potřeb a více sociální spravedlnosti. A všichni potřebují mír. Jeden člověk, který překročil hranice lidské sounáležitosti, zmaří ze zoufalství nebo z vyšinutí mysli desítky lidských životů. Politika velmocí, jako jsou Spojené státy, politika finančního kapitálu a paktů typu NATO zabíjí statisíce, z desítek milionů dělá uprchlíky a stamiliony odsuzuje k životu v neuvěřitelné bídě a strádání.
Nikdo nedokáže vypočítat a zastavit jednání všech šílených jednotlivců. Co ale možné je a co je životně, naléhavě nezbytné, to je klást odpor politice zločinných vlád, zločinné politice a šíleným, ziskuchtivým, agresivním politikům typu Bushe, Blaira či Obamy, kteří pod záminkou nejlepších možných úmyslů v zájmu svých finančních a politických lobby zatahují náš svět nejen do ekonomických a sociálních krizí, ale i do válečných hrůz plných lidských tragédií. A to je pádný důvod, proč bychom alespoň tu a tam se měli vzpřímit a jít třeba i nad své možnosti.
Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
publikováno dne 17.8.2016 v deníku Haló noviny
