26.02.2016 9:30:21
O „restitucích“, prelátech a obchodu s vírou
Pánové Bělobrádek a Kalousek spolu s kardinálem Dukou fakticky dělají zloděje především z T. G. Masaryka a vlád 1. republiky, nejen z vlád po roce 1948. A je to, znovu zdůrazňuji, křivé obvinění. Ti, kdo někoho obrali a obírají, jsou Dukovi preláti.
Patříte k velkým kritikům vydávání majetku státu katolické církvi. Jaký je váš vztah k náboženství a věřícím a proč mluvíte tak často s despektem o katolických prelátech?
Pocházím z míst, odkud je Velehrad jen coby kamenem dohodil. Respektu k poctivým věřícím, z nichž mnozí byli mými spolužáky, k tradicím jsem se učil právě tam. Moje životní zkušenost a studium historie mne přivedly k tomu, že když posuzuji lidi, držím se zásady „člověk je mé jméno, vše ostatní jen příjmení“. U těch, kdo si smysl světa, lidského života a skutečné lidské hodnoty odvozují od boha, není pro mne prvořadé, zda se modlí, ale jací lidé to jsou. S lidsky slušnými věřícími si mohu porozumět a ctím je. K těm, kdo ovládají církevní organizace, jsem však silně kritický. Ne paušálně. Když jste ale zmínila katolické preláty, musím to potvrdit. Není to historická zaujatost. Národní tradice Římem zatracovaných a pronásledovaných kacířů a svobodomyslných tvrdých palic, která se od dob Jana Husa a husitské revoluce po staletí střetávala s násilnou rekatolizací a prohabsburským slouhovstvím katolické reprezentace v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, má dnes živé pokračování. Máme nové rekatolizátory v takových figurách jako kardinál Vlk, Duka, páter Halík … Pro rozmařilé a mocichtivé katolické preláty minulosti nikdy neplatilo ono pověstné „co je císařovo, císaři, co je božího bohu“. Biblickým příkazem skromnosti pohrdali. A ti, kdo v současné České republice ovládají katolickou církev, jdou ve stopách svých předchůdců. Poctivým a lidsky slušným věřícím katolické, ale i kterékoli jiné církve patří můj respekt. Nenasytným prelátům, obchodníkům s náboženstvím a vírou ale nevěřím. Jejich lačnost po majetku, ekonomickém a politickém vlivu na věřící i nevěřící a nechutné politikaření odpuzuje.
Komunisté, někteří sociální demokraté, i další nazývají vydávání majetku státu a obcí katolické církvi a mnohamiliardový finanční dar ze státního rozpočtu loupeží století. Lidovci a TOP 09 Miroslava Kalouska naopak tvrdí, že se církvím jen vrací, co jim KSČ po únoru 1948 ukradla...
Troufám si tvrdit, že křivé svědectví lidovců a kšeftsmanů typu Miroslava Kalouska potvrzuje, že v biblického boha nevěří. Jinak by se přece báli lhát. Mají na své straně média, která nepřipouštějí možnost demokratické a věcné oponentury. A sociální demokraté sice vědí, jaká je historická i právní skutečnost, veřejně to přiznávají, ale jejich špičky v čele s předsedou Bohuslavem Sobotkou své voliče a české občany prodaly. Uzavřeli obchod s lidovci - B. Sobotka výměnou za funkci předsedy vlády drze popřel stranické, ale i osobní předvolební sliby dané voličům a všem občanům a dneska nehájí zájmy republiky a občanů. Ti, kdo někoho obrali a obírají, jsou Dukovi preláti, opati, pánové Kalousek, Bělobrádek a Sobotka.
To jsou hodně silná slova...
Ale pravdivá. Při skutečně demokratické diskusi a kvalifikovaném posuzování lze snadno prokázat, že valnou většinu majetku, který katolická církev za Habsburků a povětšinou až do roku 1948 užívala, nevlastnila. Pánové Bělobrádek a Kalousek spolu s kardinálem Dukou fakticky dělají zloděje především z T. G. Masaryka a vlád 1. republiky, nejen z vlád po roce 1948. Je to, znovu zdůrazňuji, křivé obvinění. Většinu pozemkového majetku, a právníci to vědí, měla katolická církev propůjčenu habsburským státem do užívání a správy. Nemohla jej bez souhlasu státu zcizit, volně s ním nakládat. Z výnosu musela zajišťovat náboženské, ale také sociální, zdravotní a školní služby. O většinu propůjčeného státního majetku přišla už prvorepublikovou pozemkovou reformou. Služby zdravotní, sociální a vzdělávací stále víc přebíral moderní stát a obce. Za pozemkovou reformou stál vahou své osobnosti Masaryk jako přesvědčený odpůrce kšeftaření římskokatolické církve s vírou. Jen korupce a klientelismus nebo nedbalost a nedůslednost při naplňování zákonů první republiky vedly k tomu, že reforma byla dokončována až po roce 1945. Co bylo odňato katolické církvi československým státem až na základě poúnorových rozhodnutí a legislativy byl pak pouhý zbytek. A stalo se tak za náhradu. Stát začal plně platit provoz katolické církve, financoval provoz a údržbu církevních staveb z prostředků státního rozpočtu přímo. Platy, cestovní náhrady, vzdělání duchovních, zdravotní péči a penze hradila Československá republika. Kdo byl okraden a je dnes okrádán, to jsou z rozhodnutí ODS, lidovců a účelového souručenství Miroslava Kalouska Češi, Moravané a Slezané, stát a obce.
Ví se už, o kolik si katolická církev nakonec řekla a kolik nyní dostává? Nabízí za to občanům nějakou protihodnotu?
Preláti vznášejí stále nové požadavky. Co nedostanou podle zákona schváleného pravicí a poslušně prováděného Sobotkovou vládou, o to se soudí. S nabytým majetkem chtějí podnikat. Občané se mají spokojit s řečněním a nestydatou prezentací kardinála Duky při každé možné příležitosti, kdy může stát mezi papaláši na tribunách nebo se blýsknout před kamerami televizí. Ti, kdo poukazovali na to, že hon za majetkem bude znamenat další mravní úpadek a pokles důvěryhodnosti církví a prelátů, měli nepochybně pravdu. Když do funkce nastupoval současný papež František, prohlásil, že si přeje „chudou církev, která by byla církví pro chudé“. Katoličtí hodnostáři u nás v čele s kardinálem Dukou jsou ovšem jiného názoru. Co vím, tak Státní pozemkový úřad a Lesy České republiky a úřady už uzavřely dohody o vydání asi 130 000 hektarů lesů a zemědělské půdy, vydány byly stovky staveb. Preláti se nestydí podávat i žaloby na vydání majetku obcí. Požadují i majetky konfiskované církevním organizacím a řádům po válce pro kolaboraci a zradu jejich představitelů na republice a pro germanizační, proněmecké a pronacistické postoje v době ohrožení republiky a okupace. Národní památkový ústav evidoval ke konci minulého roku na 50 výzev k vydání národního majetku z oblasti kulturního dědictví, 38 odmítl nebo vrátil. Preláti postupují jako příslovečná smrt, „berou vše“. Připomenu znovu, že ještě bezmála třicet let má stát katolické církvi platit miliardy na platy kněží atd a že navíc byli občané odsouzeni k zaplacení 59 miliard v hotovosti, které podle inflační doložky se mohou nafouknout v konečném součtu až na 90 miliard.
Neměla by katolická církev nabyté miliardy a výnosy z majetku vkládat, jak to bylo za Rakouska,-Uherska, do zdravotnictví, školství a do sociálních služeb? Proč ji k tomu parlament nezavázal?
Ano, zmínil jsem, že výnosy z majetku spravovaného katolickou církví šly za Rakouska-Uherska do katolickou církví provozovaných a zajišťovaných služeb. Dnes moderní veřejné služby a vzdělávání zajišťuje někdo jiný než církve. Ale i skutečně užitečné činnosti a služby, které provozují a poskytují organizace katolické charity, jsou financovány z veřejných zdrojů a z plateb od občanů. Katolická církev je platit z nově nabytých majetků nechce. Zato ráda je doplňuje „šířením víry“. Česká společnost je už jinde než pravicově profilovaná, prokapitalisticky orientovaná reprezentace katolické církve. Přičinili se o to svou nenasytností a asociální orientací preláti sami. Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 se ke katolické církvi hlásilo jen 1 083 899 osob, tedy asi 10 % obyvatel České republiky. V roce 2009 katolická církev zkoušela spočítat, kolik věřících jí chodí pravidelně na bohoslužby. Zjištěné počty byly tak nízké, že je dodnes nezveřejnila. Majetek si však nárokuje bez hranic.
I v silně katolických zemích se vedou spory o vyvěšování křížů ve školách. Mají církve s nabytým majetkem právo požadovat posílení svého vlivu ve školství, v sociální sféře a třeba i v policii a armádě? Slučuje se to s naším právním řádem?
Kladete pozoruhodnou otázku. Nejprve předesílám, že nikomu neupírám právo na přesvědčení, náboženské či jiné. A rozhodně nemíním obhajovat praxi nedemokratického potlačování společensky přijatelných nebo pozitivních projevů náboženského, ateistického či jiného přesvědčení či vyznání jednotlivců a jejich právo na sdružování a uspokojování potřeb spojených s vírou v soukromí. Ať už se taková netolerance a omezování projevily a uplatňovaly v české „předlistopadové“ společnosti, nebo dodnes v katolických, protestantských, muslimských státech a společnostech v Evropě i jinde. Jsem ale přesvědčen, že nelze jít zpět. Nelze si zvykat na to, že jen z titulu nabytého majetku a vyhandlovaného mediálního a politického vlivu nemravní preláti zahajují tažení za rekatolizaci českého veřejného prostoru a veřejných služeb. Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku republiky, stanoví, že „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. Už pokus katolických prelátů zaslíbit český národ a všechny občany, tedy i nekatolíky a ateisty „Panence Marii“ jsem vnímal s odporem. Vykropování hasičských stříkaček beru jako úsměvný folklór. Co už v pořádku není, je producírování kardinála Duky a dalších ve vojenských zařízeních a žehnání vojenskému materiálu. Po zkušenostech s žehnáním zbraním první či druhé světové války spolu s Haškem a jeho Švejkem už také neberu službu uniformovaných a státem placených feldkurátů v Armádě České republiky nebo další snahy o průnik do státních institucí.
Poslankyně Nina Nováková (TOP 09)nedávno navrhla zapracovat do školského zákona, že „mezi vzdělávací cíle patří pochopení a osvojení evropských kulturních hodnot a tradic humanismu vycházejícího z duchovního odkazu antiky a křesťanství“. Zajímá mě, jak budete hlasovat, jste pro, nebo proti?
Paní redaktorko, takové odlehčení vážného tématu vítám. Současná formule v zákoně mluví o „poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic“. Možná by, když se na to ptáte, mohl mít problém s novou formulí kolegyně Novákové občan, který chce, aby jeho děti poznávaly nejen evropské, ale i světové hodnoty, nebo ten, který bude právem namítat, že evropské tradice humanismu nevycházejí jen z odkazu antiky a křesťanství. Tím spíše, že antika a zejména středověké projevy křesťanství v mnohém humanismus i popíraly. Sněmovna se ale skutečně meritorně zabývá novelou školského zákona, kterou v úplně jiné souvislosti předložilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Někteří z kolegů a kolegyň se v podobných případech chápou příležitosti přidat do novel zákonů svůj vlastní „nápad“. Vždyť ještě „neoschl inkoust“ na návrhu kolegy, katolického komtura Augustina Karla Andrle Sylora (Úsvit), který si vytkl za cíl svatořečení Elišky Přemyslovny, na uzákonění nového významného dne – „sňatku Elišky s Janem Lucemburským. Umím si proto představit, že zápal kolegyně Novákové „inovovat“ cíle vzdělávání povede k živější diskusi. V ní by nepochybně někdo mohl přijít na to, že je třeba tu její jednostrannou formuli obohatit o přínos „judaismu“, o humanistické vlivy arabské nebo francouzského osvícenství či obecně evropské vědy a ateismu. V kacířských českých zemích jistě pak může někdo právem namítne, že v té formuli chybí tradice slovanského humanismu a Komenského všenápravy věcí lidských. Ale to jsme poněkud odbočili od svatého tažení českých prelátů za mamonem a světským leskem. A přitom české společnosti dnes tolik chybí střízlivost uvažování, sociální vnímavost elit k problémům většiny. O solidaritě se sociálně slabými českými občany, kterou kardinál Duka ve své honbě za restitucemi tak pansky odmítl, ani nemluvě. Ta propast mezi zájmy prelátů a opatů a českou společností, která žije množstvím vážných starostí a problémů, se stále zvětšuje.
Marie Kudrnovská
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
1 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
