Podstatnou část kolosálních ztrát způsobených americkými finančníky však platí zbytek světa. Mezi prvními jsou to členské státy Evropské unie, protože právě evropským bankám a evropským investorům a penzijním fondům se dostalo často přednostně té pochybné cti nakupovat akcie a podíly americkými bankéři a spekulanty nadhodnocovaných a šikovně tunelovaných společností. Také Česká republika se dnes podílí mnoha miliardami z veřejných i soukromých zdrojů na úhradě těchto ztrát a vyloženého rozkrádání, zatímco ti, kdož vládnou bankami a fondy, si už zase znovu začínají vyplácet mnohamiliardové podíly a platy z prostředků, které do nich nalily jednotlivé vlády.

Občané České republiky ještě nesplatili všechny tunely a dluhy, které nadělaly v devadesátých letech pod záminkou privatizace pravicové vlády vedené ODS. Ani sociální demokraté se ale dnes nehlásí k odpovědnosti za bezuzdný výprodej bankovního sektoru, tedy za to, že desítkami a stovkami miliard ze zaměstnaneckých daní, z veřejných peněz zalepili modré tunely v bankách a kampeličkách a od dluhů očištěné české banky předali pod kontrolu zahraničních společností.

Dnes pravice v čele s ODS a sociální demokraté požadují pod záminkou reformy penzijního systému oslabit to jediné, co zatím nebyli schopni bankéři a spekulanti znehodnotit, tunelovat a vyrabovat. A to je systém průběžně vyplácených důchodů. Peníze na důchodové pojištění, aktuálně vybírané a bezprostředně vyplácené důchodcům, zkrátka vykrádat, znehodnocovat finančními spekulacemi nebo inflací nelze.

Dobře to pochopil i asociálně jednající Ústavní soud, když naznačil, že ani bohatší nejsou ochotni a schopni si na nadstandardní důchody spořit soukromě sami, a skandálně doporučil, aby se de facto bohatým zvýšily důchody z průběžného solidárního systému za cenu snížení důchodů vyplácených z tohoto systému slabším příjmovým skupinám.

Předražené a stále rostoucí ceny zboží a služeb, bydlení, infrastruktury, kdy zisky jdou do kapes horních vrstev a nadnárodních společností a bank, na straně jedné, a statisíce nezaměstnaných, kteří by chtěli, ale nemohou produkovat potřebné hodnoty a platit daně, na straně druhé. Za těchto okolností česká pravice, která za vlády M. Topolánka udělila rozsáhlé statisícové daňové úlevy příjmově nejsilnějším vrstvám, vydírá zaměstnance a odboráře, aby nežádali vyšší platy, tlačí na ně, aby se vzdali některých běžných zaměstnaneckých práv, sociálních benefitů, včetně stravenek a režijních jízdenek. V té souvislosti všechny pokusy omezit systém průběžného vyplácení penzí z veřejného sociálního pojištění jsou jen další cestou vedoucí k dalšímu tunelování výsledků práce, příjmů a penzí většiny občanů.

Tvrdím, že systém, který vyřazuje z plnohodnotného pracovního života statisíce práceschopných českých občanů a odkazuje je a jejich rodiny na podpory v nezaměstnanosti, chudinské dávky a existenční minimum, je zvrácený. Nutit zaměstnance za situace, kdy jsou banky a soukromé penzijní a investiční fondy legálně i nelegálně tunelovány, kdy jsou úspory drobných střadatelů znehodnocovány inflací a spekulacemi finančníků, aby souhlasili s pseudoreformou, se zvyšováním věkových hranic odchodu do důchodu, a vydírat je tím, že prý nebude na slušné důchody, je pokrytectví prvního řádu. Návrhy dál omezovat a snižovat penzijní solidaritu privilegovaných, příjmově silných horních vrstev se dvěma třetinami těch, co žijí z průměrných a nižších příjmů a na privilegia těch nahoře vydělávají, jsou pak v těchto poměrech nemravné a sociálně nepřijatelné.

A tak »přemluvit bábu a dědu« nebude pro nikoho snadné. Ani pro hereckou dvojici J. Mádla a M. Issovou. Ani pro režiséra P. Zelenku. Vždyť i jejich předvolební »umělecký výkon« jen znovu ukazuje, jak jalové, hloupé, sobecké a neobčanské jsou cíle těch, kdož pro omezený osobní a stranický prospěch už dávno přestali vnímat, čím žijí a jaké existenční starosti mají miliony poctivých občanů českého státu.

Miroslav Grebeníček, poslanec KSČM a kandidát KSČM pro mimořádné volby do PS PČR v Jihomoravském kraji