Ing. Bohuslav Chalupa

Úřad pro propagandu

1. Myslíte, že lidé, co o tom, co je pravda a co ne rozhodují, jsou k tomu kompetentní? Na základě čeho?
2. Když narazí na nějaké dezinformace nebo propagandu, jak zakročí? Zakáží stránky nebo je nějak označí? Jak to poznám jako uživatel internetu?
3. Fungujete stejný nebo podobný úřad i jinde? Kde?

Děkuji za možnou odpověď. Zumi

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

09.01.2017 18:40:07 - Ing. Bohuslav Chalupa

Dobrý večer.
Vezmeme to postupně (a prosím berte mou odpověď jako zkratku, nad Vámi předloženými otázkami (1) lze rozumovat řadu dlouhých zimních večerů):
1. Nejdříve si dovolím vyslovit přesvědčení, že náš národ je v porovnání se světem stále velmi přijatelně vzdělanostně vybaven, zejména pokud jde o všeobecnou vzdělanost...a má jisté zkušenosti, které svět na západ od nás postrádá.Asi bych „lidi“ rozdělil na dvě základní skupiny. První je obecně (odborná) občanská veřejnost, která je vybavena jak všeobecnými informacemi, kde hlavním zdrojem informací je vzdělání a různá media, a pak informacemi specializovanými, kde jejich hlavním zdrojem je práce v tom kterém specializovaném oboru, profesi ve kterých se s takovými informacemi pracuje. Tato skupina si své společenské, sociální a profesní postavení, a tedy i potřebný přístup k informacím různé kvality, museli vybudovat dlouhým působením v tom kterém oboru, v té které společnosti. Odpovědnost za jejich postavení a znalostní vybavení si nesou na jedné straně oni sami a na straně druhé ti, kteří je zaměstnávají - soukromé i státní subjekty, různá společenství atp., kde hlavní motivací pro všechny zúčastněné jsou peníze – nikdo dobrovolně nezaměstná hlupáka, proto že by prodělal kalhoty (ve státní správě to není tak striktní, ale i zde toto pravidlo platí/mělo by platit/bude platit?)Druhou skupinu tvoří osoby 1 skupiny, ale zároveň i politici, které se zúčastnili demokratické soutěže – voleb, a pokud uspěli a získali svěřený rozhodovací (mocenský) mandát k tomu, aby jako zástupci lidu tento lid zastupovali – jako zákonodárci (poslanci) nebo zástupci moci výkonné (ministři, náměstci, hejtmani starostové atp.). Odpovědnost za jejich volbu, za (ne)kompetentnost těchto zvolených osob nese tedy volič, společnost s tím, že zvolení spoluobčané jsou bezesporu vzorkem společnosti.Pravdu máme každý nějakou, „pravda“ je jedna věc, fakta je věc druhá. Pak zde máme cosi i jako vize, které jsou přímo úměrné ambici, intelektu a životním zkušenostem toho které vizionáře, politika. Vize nemusí být vyloženě pravdou ani faktem, ale jsou něčím velmi nutným pro trvalý rozvoj společnosti, pro její nasměrování někam. Argumentace je pak o tom, jak jsme schopni interpretovat naše pravdy. Úroveň legitimity k tomu, že se vyjadřujeme k té či oné problematice a to nejen sami za sebe, ale i za další velké skupiny osob určuje naše schopnost pracovat ne s pravdou, ale s fakty, s našimi analytickými schopnostmi, předvídavostí, intuicí atd. atd. Nezbytnou součástí legitimity je pak naše věrohodnost. Nechápu, jak může být politik legitimní v okamžiku, kdy byl přistižen při lhaní, při účelové manipulaci s fakty. Nemluvím o chybě, či omylu, všichni jsme z masa a kostí, omylní, mluvím o lži, nebo hůře - o lžích opakovaných.
Mohu a mám i právo a možnost ostatní přesvědčovat o svých pravdách, měl bych tu svou pravdu mít vyargumentovanou fakty, měl bych být schopen jí srozumitelně interpretovat a získat pro ni tolik podpory, abych ji byl schopen i prosadit. Intelekt, vzdělanost, odbornost, transparentnost, poctivost a věrohodnost je podmínkou nutnou kompetence a získání legitimity k zastupování dalších spoluobčanů. Zkratkovitě - lid, spoluobčané, buď mou kompetentnost a legitimitu uznají, neuznají nebo „sednou na lep“ falešné legitimitě = nekompetentnímu politikovi – a pak musí nést i důsledky této své špatné volby jako součást své vlastní odpovědnosti.
Dovolím si ještě jednu osobní poznámku – my, lidé moderního světa, máme stále menší příležitost si ověřovat více či méně složité „pravdy“ v praxi. Troufám si tvrdit, že přes 90% pravd a tvrzení se k nám dostává zprostředkovaně – výchovou v rodinách, ve vzdělávacím systému. V tomto smyslu mají velkou výhodu naši senioři – ta výhoda spočívá v jejich životních zkušenostech, kdy jen dlouholetým ověřování „pravd“ je podrobili jistým objektivním testem. Mladá generace nemá v tomto smyslu žádnou šanci těmto zkušenostem konkurovat a musí se spolehnout na zprostředkované znalosti a zkušenosti. Je chyba naší civilizace, že s tímto fenoménem neumí lépe nakládat. Stejnou chybu děláme, tzv. v dobrém úmyslu i v tom, že v rámci bezpečnost a péče o „správný vývoj“ nastupujících generací odstraňujeme sebemenší stébla na cestě k jejich budoucímu uplatnění. Obrazně řečeno – než abychom dovolili dětem, aby v dílně stříhali plech, raději jim v zájmu jejich bezpečí a našeho alibismu (nebezpečí zranění) vymyslíme 3D virtuální simulaci stříhání plechu tak, aby se s tímto řemeslným úkonem seznámili na tabletech, eventuálně jim rovnou zatajíme skutečnost, že plech někdo někde skutečně stříhá J. Vzpomínám si, že na střední vojenské škole mne, oblečeného v maskáčích, natřel můj učitel napalmem a se stopkami v ruce jsme zjišťovali jak dlouho takový voják zasažený napalmem vydrží. Pracoval jsem s yperitem, mám praktický výcvik v používání trhavin. Termitem jsem propálil kolejnici, atd. atd….a ….jsem tu stále a neměl jsem žádné vážné zranění. Mám tedy jistou osobní, nenahraditelnou zkušenost a nikdo mne nemůže přesvědčovat o tom, že je něco jinak, funguje jinak, než jsem si sám ověřil…..
Bohužel svět se stal natolik složitým, rychlým a měnícím se, že nemáme šanci si vše nastudovat, vyzkoušet, ověřovat. Pravdu Vám nikdo na světe nezaručí a máte vlastně jedinou možnost - buď máte důvěru k tomu zdroji, kterému jste svěřil svůj mandát, svou důvěru, ke kterému se obracíte o pomoc, radu, řešení, nebo ji nemáte, a to je celé, jako u doktora.
Úřad pro propagandu, nějaký směšně malý sbor úředníků (ani tisíce úředníků se nemohou efektivně vyjadřovat ke všemu co nás obklopuje a čím jsme denně mediálně "masírováni") s jakýmsi patentem na „pravdu“ je z mého pohledu a v tomto pojetí nesmysl, ničemu nepomůže (a budeme rádi, když nebude škodit) a už vůbec nenahradí vzdělání, sečtělost, schopnost kritického myšlení a zdravý rozum oslovované populace
2. Nevím, budu se ptát na Výboru pro bezpečnost. Podle všeho to, že „centrála“ stránku (informaci) posoudila a negativně vyhodnotila, poznáte podle virtuálního razítka „DEZINFORMACE“. Možná že to bude vlastně super reklama pro to, aby se taková stránky, respektive sdělené „(ne)pravdy“, staly v rozporu s ambicí hlavním zájmem veřejnosti.
3. Nevím, i na toto se budu ptát na Výboru pro bezpečnost.
S pozdravem