Zřejmě máte na mysli Zvláštní ustanovení o účinné lítosti
Dobrý denchtěl bych se zeptat jak se díváte na účinnou lítost u daňových deliktů. Probíhá to asi tak, že si např. vyčerpám DPH od státu na falešnou fakturu, kterou si sám vyrobím. Pak čekám 3 roky jestli přijde Finanční úřad na kontrolu, jestli nepřijde jsem v pohodě. Pokud finanční úřad na kontrolu přijde a tuto falešnou fakturu najde tak prostě doměrek finančního úřadu zaplatím a jsem taky v pohodě, policie případné trestní oznámení odloží, protože jsem zaplatil - účinná lítost. Je to podle Vás v pořádku???
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
To, co popisujete, by spíše mohlo být trestným činem podvodu podle § 209 trestního zákoníku, kde žádná účinná lítost (krom případné náhrady škody) neexistuje. Vy ale zřejmě máte na mysli Zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 242 trestního zákoníku, podle kterého „Trestní odpovědnost za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241) zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.“.
Ustanovení o účinné lítosti jsou zvláštním projevem vůle zákonodárce, kdy zájem státu na řádném zaplacení daně a dalších podobných plateb stojí nad zájmem potrestat každé, byť trestné, jednání. Obdobné je to například u Zvláštního ustanovení o účinné lítosti v § 197 trestního zákoníku, kdy „Trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196) zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.“.
I tady převyšuje zájem státu na řádném, byť dodatečném, splnění vyživovací povinnosti nad potrestáním pachatele, když mnohdy je to jediný reálný způsob, kdy je dlužné výživné splaceno. Ve výkonu trestu odnětí svobody se totiž odsouzení „neplatiči výživného“ vyhýbají práci – a oprávněným se tak žádných peněz nedostává.
Pokud jde o účinnou lítost u deliktu daňového, mohu dále odkázat i na argumentaci v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3093/08 ze dne 28.7.2009, kdy ÚS mj. konstatoval k tehdejšímu ustanovení § 66 trestního zákona (ještě před účinností nového trestního zákoníku), „… v němž deklaroval, že pro stát, proti němuž jsou namířené v citovaném ustanovení uvedené trestné činy, je jednoznačně výhodnější, dojde-li k nápravě, uvedení v původní či pokojný stav, než takové jednání trestat. Zákonodárce projevil snahu pomoci pachateli trestné činnosti opustit jinak bezvýchodnou situaci, do níž se dostane ten, kdo se sice dopustil trestného jednání, jehož důsledky však stát doposud nepocítil. V opačném případě by pachatele nic nemotivovalo k odstranění protiprávního stavu. Přitom důsledky a dopad trestného činu by měl nepochybně závažnější důsledky, než nepotrestání pachatele…“.
Vzhledem k tomu, že jde o Nález Ústavního soud, jde o rozhodnutí závazné – a je nutné ho respektovat. Osobně jsem přesvědčen, že je to správná „filozofie“… - a že naší státní pokladně více chybí peníze ze zvlášť závažných zločinů proti majetku, zejména krádeží, zpronevěr, různých podvodů (včetně těch dotačních) atd.
Miroslav Antl (senátor)
