Před měsícem jsem vám položil dotaz
Dobrý den, chtěl jsem to nechat být, ale když vás tu teď vidím, nedalo mi to. Proč se nechcete vyjadřovat k milosti Kájínka a činnosti ústavního soudu? Myslel jsem, že je to vaše parketa, že právu rozumíte. Vznesl jsem na vás dotaz, ale byl cenzurován. Ptám se proč? Víte podle mě je v případu řada pochybností, a když odpovědní (myslím odborníci) mlčí, pochybnosti se zvyšují. Podle vás je v pořádku, že když u nás je někomu vyměřen nějaký trest a pak doživotí, tak se mu tresty sečtou? Možná jste se jako odborník k případu už vyjádřil, ale nevím kde. Opravdu by mě zajímal váš názor. Vzhledem k tomu, jak jste se postavil k vlastním omylům, jste podle mě čestný chlap. Co si o celém případu Kájínek myslíte? Má dnes Kájínek šanci se očistit? Podle mě ne, protože by to rozložilo fungování soudu a co teprve odškodné, které by stát musel vyplatit. Děkuji
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Po pravomocném odsouzení je už tedy odsouzený považován za vinného, byť by to média (a v tomto případě sám prezident ČR) jakkoliv zpochybňovala. Pravomocné odsouzení mohou „narušit“ pouze úspěšné mimořádné opravné prostředky, když po zrušení pravomocného rozsudku (po stížnosti pro porušení zákona či nařízené obnově řízení) by opět platila presumpce neviny – a o případu by se rozhodovalo znovu před soudem. Milost prezidenta nemůže tyto mimořádné opravné prostředky nahradit. Ostatně i po zpochybňování soudních rozhodnutí prezident republiky podmínil svou milost sedmiletou zkušební dobou, tedy nejdelší možnou lhůtou pro případy podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, stanovenou trestním řádem (viz § 89 odst. 1 TŘ).
Osobně se mohu vyjadřovat pouze k trestním věcem, které jsem sám žaloval coby státní zástupce, protože tyto věci dobře znám, neb jsem na nich vždy pracoval od samého začátku. U trestních kauz, u nichž jsem ani nečetl trestní spis, musím (zejména coby trestní právník) věřit správnosti pravomocného soudního rozhodnutí. Připomínám, že odsouzený Jiří Kajínek opakovaně využil všech mimořádných opravných prostředků, které mu trestní řád poskytl – krom dovolání, jež podat (prostřednictvím advokáta) ani nemohl, neb v době rozhodování o odvolání tento mimořádný opravný prostředek neexistoval (od roku 2002 lze podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé). O jeho mimořádných opravných prostředcích opakovaně rozhodovaly soudy všech stupňů, tj. stížnosti pro porušení zákona podanými tehdejšími ministry spravedlnosti (2001, 2006) zamítl vždy Nejvyšší soud ČR, bezúspěšnými návrhy na povolení obnovy řízení se opakovaně zabýval krajský soud a v navazujícím „stížnostním“ řízení vždy Vrchní soud v Praze (2004, 2011). Ústavní stížnosti byly zatím podány dokonce čtyři (2 x v roce 2001, 2007, 2011), Ústavní soud ČR tyto stížnosti vždy odmítl, resp. zamítl… Jeho vinu tedy žádný ze soudů v rámci všech možných řízení nikdy nezpochybnil. Činili tak vždy pouze politici, média - a logicky i jeho obhájci. Nechci komentovat rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana, neb udílení milostí je jeho výsostně právo, o svém dalším životě rozhodne Jiří Kajínek sám, o jeho minulosti, respektive o posledním odsouzení, případně soud v rámci avizovaném řízení o návrhu na obnovu řízení.
