Náš vztah k EU

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Dobrý den, 

já bych neřekl, že my Češi nejsme solidární, nebo že jsme nějací “vyžírkové” jak trošku naznačujete. Jsme jako historicky takoví dost ustrašení a bohužel sučasně toho řada lumpů využívá a v některých lidech ten pocit ještě prohlubuje a pokouší se jej maskovat falešným izolacionistickým národovectvím, místo aby podporovali skutečnou národní hrdost a touhu něco dokázat a mít se líp. To se pak generelně prolíná těmi tématy o kterých jste psal.   

Vždyť my nijak dobří v čerpání dotací nejsme, trvá nám to dlouho, vytváříme si administrativní bariéry které jiné země nemají, financujeme ptákoviny míto potřebných věcí. Hodně projektů se z dotací nefinancuje proto, že si lidé jednoduše netroufnou po měnězích sáhnout, a radši místo toho říkají jak je to těžké, jak je to složité, že dotace jsou špatně a podobné nesmysly. No a pak je občas vidět, že gauneři si troufnou a získají peníze lidi nebo podniky, kterým dotace vůbec nebyly určené a na věci, na které vůbec nebyly určené. Protože máme pořád nějaké obavy a komplexy, troufáme jen na kohezní finance, přitom v Evropském rozpočtu je dotačních programů daleko víc a na daleko širší spektrum věcí. Mnoho států využívá daleko víc financování vědy a výzkumu, průmyslu, podporu investičních projektů z Evropského fondu pro strategické investice atd. atd. My v podstatě ne. 

Pokud jde o integraci, je to totéž. Zjevně našemu hospodářství členství v EU prospívá, bez společného trhu bychom měli smůlu, ale současně se pořád nějak bojíme a nakonec jsme tak zakomplexovaní, že zaměňujeme spolupráci v rámci EU se ztrátou identity. Přitom paradoxně, jestli má naše národní identita nějakou naději na existenci, tak je to v sjednocené Evropě. To přece ukazuje historie.

Euro ja zase o tom samém. Přece by bylo daleko jednodušší být součástí eurozóny, mít společnou ochranu proti spekulativním útokům v podobě eurovalu, mít silnou měnu, zbavit se kurzových rizik, atd. atd. Lidi se Vám řeknou, že se bojí ztráty kontroly nad vlastní měnou, ale paradoxně jim vesměs nevadí, že ta “kontrola” je stála neuvěřitelné peníze, když vlastní banka po řadu let devalvovala uměle vlastní měnu. Pak Vám někdo na ulici vysvětlí, že to je dobře, protože se tak podporoval vývoz, jenže banka tím co udělala v zásadě přihrávala peníze vývozcům a brala lidem, to jsou přeci spojené nádoby. Jistěže se možnost beztrestného vexlování hodí velkopodnikatelům a bankám a tak udržují národ ve strachu ze zdražení a ve strachu ze zavedení Eura, protože logicky nemají zájem přijít o možnost kdykoli svoje ovce beztrestně oholit.

Takže neřekl bych, že neumíme být solidární, neřekl bych, že se snažíme utrhnout co největší kus pro sebe aby nás to nic nestálo, nemyslím že jsme v EU jen přísavky. Ale jsme ustrašení, zakomplexovaní a pár vyčůraných hajzlíků mezi politiky i velkopodnikateli v tom národ udržuje, protože se jim to hodí. Prvním proto, že omezení a ustrašení lidé se snáz ovládají, druhým proto, že takoví lidé se snáz obírají o peníze. V obojím EU překáží, proto je potřeba jí lidi strašit.