Zrušení hranic pro umožnění migrace?

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Velmi Vám děkuji za dotaz. Článek na který poukazujete, je minimálně řečeno velmi nepřesný, viz níže. Za velmi krátkou dobu jsem v něm našla 10 faktický chyb a pak jsem již přestala hledat dále. Chtěla jsem se zeptat autora, ale jeho jméno nebylo nikde uvedeno (což je velmi varovný signál, že článek se nemusí opírat o racio). Děkuji Vám, že jste se na tento článek zeptat a příště doporučuji nejdříve zkontrolovat, kdo článek napsal, zda je toto jméno povědomé a pokud autor není uveden, doporučuji článek vůbec nečíst.     

Ve strukturách Organizace spojených národů (OSN) se horečně pracuje na mezinárodní úmluvě, která má potenciál definitivně zničit EU. Jmenuje se Globální kompakt o migraci a v příštím roce by ji mělo projednávat Valné shromáždění OSN.

Podle tohoto dokumentu by se státy, které jej podepíší a ratifikují, měly zcela vzdát kontroly vlastních státních hranic. Na migraci má vzniknout právo z kategorie lidských práv. Organizování migrace by z rukou státních orgánů – a v případě ilegální migrace různých mafií – mělo přejít na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a na nevládní neziskové organizace.

Komentář č. 1: V rámci OSN se sice o paktu o bezpečné, řízené a legální migraci jedná, ale v úplně jiném kontextu. Pakt by se měl zasadit o mezinárodní spolupráci a sjednocení mezinárodních pravidel o migraci. Mluví se zde také o právech a povinnostech migrantů - migranti mají povinnost respektovat zákony země, ve které se nacházejí. Jednotlivé státy pak samozřejmě mají možnost určit, kdo může vstoupit a zůstat na jejich území. Bezpečnostní ustanovení daných států ovšem musí být přiměřené a dbát na lidská práva migrantů. V paktu se v žádném případě neuvažuje o automatickém právu na „migraci“, jak naznačuje autor článku. O přenesení kompetencí o migraci ze státní úrovně na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládní neziskové organizace se také neuvažuje. Je třeba si uvědomit, že jakékoli omezení národní suverenity ve prospěch nadnárodního uskupení (EU, OSN) musí proběhnout se souhlasem daného státu.

Více informací: http://www.osn.cz/summit-osn-pro-uprchliky-a-migranty/

Pro většinu zemí světa to bude další štos potištěného papíru. Právo, které je sice někde zakotvené, ale prakticky jej nelze vymáhat, protože neexistuje orgán, který by stát mohl postihovat za neplnění závazků z úmluvy. Výjimkou mají být státy EU. Evropská komise se chystá Kompakt podepsat jménem EU. Jako akt společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Tím by se Kompakt měl stát závazným pro členské státy EU a jeho neplnění by podle představ Evropské komise mělo být sankcionovatelné Evropským soudním dvorem.

Nesouhlas na úrovni Výboru stálých zástupců už deklarovaly Polsko a Maďarsko. Reálně však hrozí, že Komise jejich názor v Radě obejde a signování Kompaktu prohlásí za akt třeba v rámci celní unie, kde má nad členskými státy svrchovanou pravomoc. Tedy stejnou metodou jako použila při jednání o smlouvách CETA a TTIP.

Komentář č. 2: Evropská komise nemůže v ničem rozhodovat bez souhlasu Evropského parlamentu a Rady EU. Komise navrhuje legislativní akty a překládá je ke schválení parlamentu a Radě, popřípadě vede vyjednávání s třetími zeměmi, například o obchodních dohodách - to ovšem probíhá pouze na pověření parlamentu a Rady. Vyjednaná dohoda pak musí být schválena parlamenty všech členských států. Vzpomeňme na dohodu CETA s Kanadou, kdy osud celé dohody málem ztroskotal na blokaci ze strany valonského parlamentu (jeden z regionů v Belgii). Konkrétně v otázkách SZBP (společná zahraniční a bezpečnostní politika) je hlavním rozhodovacím orgánem Evropská rada, která udává její směr a strategii. Rozhodnutí v oblasti SZBP vyžaduje téměř vždy souhlas všech členských států. Komise pak nemůže v Radě nikoho „obejít“, neboť v Radě hlasují pouze zástupci jednotlivých členských států - Komise do tohoto nijak zasahovat nemůže.

Více informací: https://europa.eu/european-union/eu-law/decision-making/procedures_cs

https://europa.eu/european-union/about-eu/institutions-bodies_cs

Neexistuje totiž žádnou soud nebo jiný mezinárodní orgán, který by takové sankce mohl státům ukládat. A úmluvy ILO nejsou součástí práva EU, takže ani před Evropským soudním dvorem se jich občan nemůže dovolávat. Evropská unie totiž není smluvní stranou těchto mnoho let platných úmluv. Ačkoliv v případě jiných se do toho „o překot hrne“ v rámci tzv. společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Pod kterou někdy zcela zahrnuje s tématem bezpečnosti a zahraniční politiky zcela nesouvisející věci. Jako je třeba Rámcová úmluva o kontrole tabáku, která byla sjednána na půdě Světové zdravotnické organizace (WHO).

Komentář č. 3: EU je signatářem Rámcové úmluvy o kontrole tabáku, to ale nemá nic společného se SZBP. Tato problematika spadá pod oblast veřejného zdraví, kde mají instituce EU pouze doplňující charakter. Zajišťování veřejného zdraví je plně v kompetenci vlád členských zemí EU. Úmluva funguje na vzájemné výměně informací mezi jednotlivými signatáři ohledně jejich postupu v oblasti regulace tabákových produktů, jednotlivé zákony v této oblasti ovšem vydává každá země dle svého uvážení.

Více informací (anglické znění úmluvy): http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32004D0513

S úmluvami – včetně těch v oblasti lidských práv – si většina států světa v praxi „hlavu příliš neláme“

Komentář č. 4: Mezinárodní vymahatelnost lidských práv může být vskutku problematická, ale jak autor uvádí - je úlohou především jednotlivých národních států, aby zajistily jejich dodržování na svém území.

EU si na vysokých standardech ochrany lidských práv svých občanů velmi zakládá a v tomto kontextu byla přijata také Charta základních práv EU, jejíž vymahatelnost je zajištěna Evropským soudním dvorem. Charta základních práv je komplexní dokument, který garantuje širokou škálu lidských práv pro občany EU, jako například právo na volný pohyb a pobyt, právo na spravedlivé pracovní podmínky, zákaz nucených prací, práva dětí, právo na ochranu osobních údajů apod.

Více informací: https://www.euroskop.cz/627/sekce/charta-zakladnich-prav-eu/

OSN si kromě ní zřídila ještě Mezinárodní soudní dvůr se sídlem v Haagu, který je příslušný řešit spory mezi státy. Při svém rozhodování vychází s mezinárodních smluv, jimiž jsou vázány státy, které jí předložily k posouzení spor. Takto byl posuzován např. spor mezi Československem a Maďarskem o vodní dílo Gabčíkovo–Nagymaros.

Komentář č. 5: Smluvní strany podaly celý spor k mezinárodnímu soudu v Haagu až v roce 1997, kdy už mělo tuto problematiku na starosti samostatné Slovensko, tudíž žádný spor mezi Československem (které zaniklo 31. 12. 1992), ale pouze mezi Slovenskem a Maďarskem.

Právě v síle pravomocí ESD se skrývá nebezpečí situace, kdyby Evropská komise jménem EU Kompakt podepsala. Jak bylo vysvětleno výše, tak ze samotného Kompaktu jakožto úmluvy OSN bychom si celkem nic nemuseli dělat. Stejně jako si USA dlouho nic nedělali ani z Všeobecné deklarace ani obou paktů, které zakazovaly rasovou diskriminaci. Žádný americký černoch se na ně u vnitrostátního ani federálního soudu nemohl odvolávat. Ústava USA, stejně jako třeba Švýcarska, totiž zakotvují nadřazenost domácího práva nad mezinárodními závazky. V jejich případě je možné mezinárodní smlouvu ratifikovat pouze v případě, kdy je v souladu s Ústavou. U nás a v členských státe EU to je obráceně. V naší Ústavě máme zakotvenu nadřazenost práva EU a ratifikovaných mezinárodních smluv nad domácími právními předpisy. Dovolávat se jich lze jak u našich soudů, tak i u ESD a ESLP.

Komentář č. 6: První věta je přinejmenším rozporuplná. ESD má sloužit především k tomu, aby se členské státy nesouhlasící s určitým vydaným právním aktem EU proti němu mohly ohradit (například žaloba proti migračním kvótám nebo zbraňové směrnici, do kterých se zapojila i Česká republika). Soudní dvůr také vykládá evropské právo a je složen z 28 soudců - z každého členského státu jeden.

Pokud vlády členských zemí Evropské komisi nezabrání podepsat Kompakt jménem EU, tak se z něj stane součást komunitárního práva. Pokutami by pak mohl být postihován členských stát, který by neumožnil volný příchod imigrantů do své země, který by neziskovým organizacím neumožnil libovolně dovážet na objednávku firem i statisíce či miliony „gastarbeitrů“ z Afriky nebo z Asie. Nebo, který by jakkoli bránil své hranice proti „migrační tsunami“.

Komentář č. 7.: Jak už bylo zmíněno výše, Komise nemůže bez mandátu Rady a Parlamentu podepsat nic. Ostatní tvrzení v tomto odstavci jsou pouhými dezinformacemi, viz komentář
č. 1.

Polsko a Maďarsko již na úrovni Výboru stálých zástupců oznámily, že nehodlají souhlasit s tím, aby Komise podepsala Kompakt jménem EU v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Vzhledem k tomu, že i podle Lisabonské smlouvy je v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky třeba jednomyslného souhlasu (platí právo veta kteréhokoli státu), tak by se mohlo zdát, že nic nehrozí. Zdaleka však není vyhráno. Jako již mnohokrát v minulosti se totiž může stát, že Komise si svévolně přeřadí toto téma „jakoby“ do jiné gesce. Může ji prohlásit za společnou celní politiku a nechat souhlas odhlasovat v radě ministrů pro zahraniční obchod, kde se hlasuje pouze kvalifikovanou většinou (neplatí zde právo veta). Nedávno se to stalo v případě směrnice o zbraních. Podle všech právních zásad jde o záležitost z oblasti vnitra a spravedlnosti, kde v Radě platí zásada jednomyslnosti. Komise však věděla, že tam by jí směrnice nikdy neprošla, a proto ji rovnou předložila ke schválení do Rady pro vnitřní trh, kde se hlasuje kvalifikovanou většinou.

Komentář č. 8: Portfolio jednotlivých politik je jasně stanoveno, problematika migrace se v žádném případě nemůže schvalovat na základě pravidel pro hlasování například společné obchodní politiky. Hlasování na základě jednomyslnosti se zavedlo právě pro to, aby v obzvlášť citlivých otázkách měl každý stát právo veta, jako je tomu například u SZBP.

V případě směrnice o zbraních se jedná o zákaz prodeje krátkých poloautomatických zbraní s kapacitou zásobníku větší než 20 nábojů a dlouhé poloautomatické zbraně s kapacitou zásobníku větší než 10 nábojů - tedy o problematiku volného pohybu zboží na vnitřním trhu.

Problémem je, že  Evropský parlament (EP) reálně ovládají proimigrační skupiny poslanců. Na něj tedy nelze spoléhat, že by ratifikaci Kompaktu zamítl. I když by tím půl miliardy občanů EU vydal všanc tomu, že budou ve svých zemích „přečísleni“ miliardou příchozích a Afriky a Asie. Že se tedy ve svých domovech stanou etnickými menšinami. A že časem komunitární právo bude nahrazeno islámským právem šaría.

Komentář č. 9: Jedná se o čistou fabulaci autora, která není podložena žádnými relevantními fakty ani informacemi.

O tom, že jak je toto nebezpečí je reálné se budeme moci přesvědčit už v listopadu. Na plénum Evropského parlamentu půjde návrh revize Dublinských dohod, který by podle návrhu Komise měl zakotvit trvalé přerozdělování imigrantů. I do zemí, které je nechtějí. A to dokonce pod finančními sankcemi strhávanými z evropských dotací. Komise ostatně plánuje, že v případě schválení této směrnice a následně i Kompaktu, by na imigranty měla jít větší část peněz, které jsou dnes v rámci strukturálních fondů využívány východoevropskými zeměmi na budování infrastruktury. Když vezmeme v úvahu, že se sníží množství peněz pro východní země, a nynější „odmítači“ imigrantů ze zemí V4 by za nepřijímání imigrantů mohli být pokutováni, tak se rychle může stát, že z dosavadních čistých příjemců evropských peněz se Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko mohou stát čistými plátci.

Komentář č. 10: Návrh sice předložen byl na listopadovém plenárním zasedání ve Štrasburku, ale tam se teprve odhlasoval vyjednávací mandát pro trialog mezi institucemi Evropské unie (Evropský parlament, Evropská komise a Rada Evropské unie). Finální verze bude tedy hotová a pak i možná odhlasovaná někdy v průběhu příštího roku.

V této úpravě se počítá s kvótami, NICMÉNĚ aby tyto kvóty platily ve všech zemích EU, MUSÍ být zcela JEDNOMYSLNĚ odsouhlaseny všemi členskými zeměmi. Což je rozdíl oproti poslední verzi kvót, které byly „odsouhlaseny“ kvalifikovanou většinou v Radě EU, nicméně stejně nebyly dodržovány a určité státy je napadly u Evropského soudního dvora. Řeči o finančních sankcích či strhávání peněz z evropských dotací tedy v žádném případě nejsou na místě.