Dotaz

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Pohled do její historie i právních dokumentů prozradí, že to není spolek zaměřený na “posílání peněz od bohatých k chudým”, je to společenství, které stojí na hodnotách a pravidlech, které jeho členové uplatňuji a které ovlivňují podobu celé společnosti. Jde o hodnoty, jako je fungující právní stát, svobodná media, fungování občanské společnosti a mnoho dalších kamenů, které tvoří mozaiku  naší společnosti.

Pokud na tento samotný základ společné Evropy začneme zapomínat a budeme ho nahrazovat “handrkovaním” o peníze či jednotlivá rozhodnutí, bude toto pro budoucnost našeho kontinentu důležité společenství směřovat se svému konci.

Znamená to tedy, že pokud se některá ze zemí i pod vedením své, demokraticky zvolené vlády začne od těchto hodnot vzdalovat, představuje to vážné ohrožení tohoto společného díla. A proto se členské země rozhodly tuto situaci zakotvit do smluv. Poslanci, představitelé vlád a Komise  mají proto v rámci pravidel určitou stanovenou roli, a tedy i  povinnost na takovouto situaci reagovat a pokusit se tento vývoj ovlivnit směrem k dodržování uvedených hodnot. 

Role EP není kdovíjak velká, neb může Radu ke spuštění sankčního postupu pouze vyzvat. Jde tedy spíše o symbolické a politické gesto. Soudím, že velká většina poslanců se k němu odhodlala proto, že argumenty uvedené ve zprávě EP nečerpaly ani z “dojmologie” ani údajů “neziskovek”, ale z publikovaných soudních výroků, zpráv OSN nebo Rady Evropy, a z tohoto důvodu tedy byly dosti přesvědčivé. To platí i v případě, kdyby jen část z nich měla být považována za relevantní (bodů v textu zprávy je více než 70).

Mnoho poslanců k tomu navíc připočítává snahy některých maďarských vládních politiků šířit strach a nenávist, někdy i s rasovým podtextem. Jiné zase znepokojují miliardy korun, které směřují k osobám z blízkého okruhu premiéra Orbána, z nichž jeden uvedl, že za jeho neuvěřitelné zbohatnutí (v řádu miliard) může “Bůh a Viktor Orbán”.

Takže, položme si otázku, zda takováto správa členské země EU odpovídá hodnotám, na kterých Unie stojí. A zda to, že se o tom bude jednat, není náhodou v našem zájmu. Nejde totiž o krok proti “Maďarsku a jeho lidem”, ale o vyjádření znepokojení nad tím, jak si tamní vláda, ke škodě tamních lidí počíná. Z mého pohledu rozhodně není v našem zájmu před  situací v Maďarsku zavírat oči. Naopak, hodnoty, na kterých Unie stojí (a které nám mimochodem umožnily do ní vstoupit a po vstupu do EU se rozvíjet), bychom měli považovat za nejméně tak důležité, jako je společný trh či kohezní miliardy. 

Ve skutečnosti je diskuse o tom, zda si “toto Unie smí dovolit” diskusí o tom, zda chceme, akceptujeme a podporujeme Unii tak, jak byla desítky let budována a jak sice ne ideálně, ale docela dobře funguje. Anebo zda chceme Unii jinou, která bude “obchodním sdružením”, kde si jinak bude každý dělat, co chce. 

Takže to jsou mé důvody, které mě doprovázely i během hlasování. Co se kolegů z KDU-ČSL týče, zaznamenal jsem, že roli hrála například úzká definice rodiny, pro kterou je maďarská vláda ostře kritizována zleva a naopak nalézá zastání u části konzervativců. Ta v zásadě skutečně náleží do národní sféry rozhodování, a do zprávy EP proto nepatří. Není to však vada, která by diskvalifikovala zprávu jako celek, vždyť body nějakým způsobem se dotýkající maďarského silně konzervativního pojetí rodiny jsou pouhé 4 z celkových 77. A i v těchto 4 bodech nezaznívá nějaká ostrá či vyhraněná kritika, ale spíše je v nich vyjádřena určitá obava vztahující se k riziku diskriminace jiných druhů rodinného uspořádání, včetně párů stejného pohlaví, či nerovnováze s právy žen a posilování jejich postavení (hovoříme zde o velmi měkkých formulacích). Někoho pak přesvědčil i projev pana Orbána na plénu...  

Ještě jednou díky, pokud jste dočetl až sem. 

S pozdravem a přáním všeho dobrého 

Luděk Niedermayer