Ing. Antonín Seďa

  • SOCDEM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,08. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

09.11.2018 23:59:08 - laco

V komunistické Číně to jde, v USA a EU ne!

Libor Rouček: "Čína je dnes jediná velmoc na světě, která je schopná uvažovat strategicky, mít dlouhodobé plány a naplňovat je. Přál bych si, aby to byla Evropa jako celek nebo Spojené státy, aby to byl Západ, ale nejsme toho schopni." S podivem, že Čína vedená komunistickou stranou je , dle Libora Roučka, schopna uvažovat strategicky, EU a USA uvažují snad spíše v duchu amerického baseballu, bouchnou do míče a čekají, kam to poletí. Pokud souhlasíte s názorem Libora Roučka, proč tedy EU a USA nejsou schopny uvažovat strategicky? Že by měly ve svém vedení jen politiky a chybí jim státníci, nebo je v tom něco jiného?

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

12.11.2018 7:58:03 - Ing. Antonín Seďa
 Rozdíl tu je zejména v tom, že Čína je autoritářský stát, kde se rozhoduje docela jednoduše. Nicméně pokud tato rozhodnutí nebudou správná, pak také následuje nedemokratický trest. Většinou trest smrti. Ale jinak Číňané mají strategii v krvi a to již od dob středověku. Co se týká USA, tam je podobný problém jako v řadě jiných demokratických zemích. za prvé, strategická rozhodnutí jsou povětšinou časově dána pouze délkou mandátu zvolených reprezentantů a pana prezidenta. To samo o sobě znamená, že jedna věc je strategicky uvažovat a druhá věc je tuto strategii prosazovat. A pokud se týče Evropské unie, tak tam je ještě jeden problém navíc a to nesoulad národních zájmů jednotlivých členských zemí. Takže dohoda nad další evropskou integrací se bortí dle postojů jednotlivých politiků či státníků. Ti povětšinou mohou strategicky rozhodovat, pokud jsou u moci více jak jedno funkční období, v jednotlivých členských zemích EU. Ale nemohou rozhodovat za tyto země v rámci Evropské unie. Příkladem může být společná zahraniční a bezpečnostní politika. Ta se smrskla na společné projekty či na to, že zájmy EU prosazují tu Německo, tu Francie. A nikoliv představitelé EU. Mimochodem, pokud nebudou mít mandát ze svobodných a demokratických voleb, pak vždy budou mít menší autoritu a menší rozhodovací pravomoci.