cenzura
Jaké kroky hodláte podniknout v parlamentu k zamezení cenzury a omezování svobody slova na sociálních sítích a skrytě i v ČT a mediálních domech ?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
23.01.2021 22:20:52 - Ing. Jiří Dolejš
Shodněme se nejdříve v pojmu cenzura. Jde o byrokratické omezování kultury, médií ale i sdělování názorů, typické pro autoritářské režimy. Existovala za absolutismu v monarchii, za obou světových válek a také za minulého režimu (po roce 1948 to byla správa cenzorského dohledu, po roce 68 transformovaná do Úřadu pro tisk a informace). Cenzura skončila rokem 1990 a se svobodou slova byla přijata i značně liberální mediální legislativa. Buďme rádi že byrokratická cenzura je v naší zemi minulostí. .Tedy v současném období je v ČR jedno z nejsvobodnějších období pokud jde o vyjadřování názorů v historii. Automaticky to neznamená, že je po ruce nejvíc pravdy, samozřejmě je tu spousta dezinformací a bílého šumu. Např. blogosféra je plná informačního balastu. Kvanta informací zvyšuje i vznik internetu, nového média značně svobodného (zde je regulovány jen nevhodné obsahy, např. pedofilie) a ekonomicky i komerční obsahy . Samozřejmě že dostupnost informací lze ovlivňovat nepřímo , tedy filtrem významu informací s pomocí vyhledávačů (volba algoritmů).Pokud chceme rozšiřovat informační demokracii, tak to může souviset s počítačovou gramotností, transparencí informací z veřejného sektoru (e-government), rozsahem zdarma sdílených obsahů, infrastrukturou atp. Vy ale spíše myslíte situaci ve speciálních mediích. Mediální trh jistě není dokonalý, vliv mají inzerenti a silná média. Tady jsou důležitá média veřejné služby, jejich nezávislost, vyváženost a snaha po objektivitu (nikoliv účelové ovládnutí jinou mocenskou skupinou ani podřízenost exekutivě, tedy "postátnění"). .Objektivita těchto se nezajistí politikou kuratelou.Speciálním případem jsou tzv, sociální sítě, tedy platformy jako Twitter, Facebook, LinkedIn, Google, Youtube, Istagram atp. Jde o služby provozované privátními osobami (jako je Zuckerberg) Nejsou médiem veřejným a je otázka jakou mají nést odpovědnost za na nich zveřejňované obsahy. Řídí se vnitřní konvencí, kterou přijímá klient pokud si tuto službu vybere. A obsah těchto pravidel i praxe jejich uplatňování se liší. Klient si může samozřejmě vybrat jinou, konkurenční službu, jejich dosah je ale různý.Z toho je asi zřejmé v čem je problém se zasahováním do těchto služeb. Můžete si svobodně dát na internet co chcete, ale ne každý poskytovatel toleruje excesivní chování (u kriminálního chování snad není sporu). Otázkou je proč by zasahování politické mělo být lepší vůči soukromoprávním konvencím uzavíraných klienty. Byl bych tady opatrný, ale rozhodně by mohli poskytovatelé nabídnout klientům podíl na kontrole svých pravidel. Mohla by to pro ně být u určité klientely dokonce konkurenční výhoda.
