vládní krize
Pane poslanče, co je podle vás lepší? úřednická vláda nebo předčasné volby? pravděpodobnost, že by dal prezident šanci pravici je podle mě minimální. nemyslíte?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
děkuji za váš dotaz a s dovolením bych si dovolil přeposlat vám svou odpověď, kdy jsem odpovídal na téměř totožnou otázku. Doufám, že se mi tím podaří odpovědět na vaše dotazy.
Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4 Předně – nemáme ani vládu úředníků, ani vládu odborníků, jak se nám to snaží marketingově podsouvat prezident Miloš Zeman a jeho tým (bohužel díky médiím zčásti úspěšně), ale máme vládu Miloše Zemana. Bylo by nesprávné označovat tuto vládu jinak, protože ona ničím jiným není – je politickým produktem, který vznikl na základě rozhodnutí, přání a vlivu jednoho konkrétního politika – Miloše Zemana. Úřednická vláda je taková, která vznikne na základě shody většiny v Parlamentu jako šance na řešení patové situace. To tato vláda není. Označení vláda odborníků pro tuto konkrétní vládu by evokovalo, že dosud nikdy vláda odborníků nebyla, což je nesmysl. Předpokládám, že pan Zeman si například myslí, že jeho vláda byla kdysi odborníků plná (bez ohledu na to, jaké kausy z její doby se dodnes řeší – a není to jen mediálně známá kauza MUS). Tato vláda je počátkem marketingové kampaně Miloše Zemana ve snaze v následných parlamentních volbách ovládnout také Poslaneckou sněmovnu – a to nejen prostřednictvím jeho Zemanovců, ale působením vlivu také prostřednictvím ČSSD. Tomuto nebezpečí nyní čelíme. A je vidět, že se výrazně nezastaví ani před ministrem financí, který občanům České republiky názorně ukazuje, jak porušit zákon o volbě prezidenta, jak se zadlužit a jak dluhy rychle vyřešit díky vlivné funkci, kterou dostane, snad za nahlas vyslovenou podporu Miloši Zemanovi v prezidentské volbě (jak se vyplatilo nemlčet!).
K otázce, zda takové vládě dám důvěru říkám NE. Není to vláda, která by vznikla na základě ústavních zvyklostí ČR, není to vláda, která by se opírala o demokraticky volené hlasy zastupitelského sboru (Parlamentu), ale je to vláda sestavená všem navzdory – koalici i opozici. Mou důvěru nedostane z důvodů principiálních – odmítám takový nedemokratický přístup a pak také z důvodů faktických – její členové nejsou zárukou dalšího pokračování v reformách a ozdravování státního rozpočtu, jako i dalších zásadních legislativ. Také samotný výběr ukazuje spíše na vládu „paběrků“ – tedy na vládu, kde funkci dostal každý, kdo si o ní řekl (aneb bonmotem – kde se ministrem nestal jen ten, kdo si neřekl). Je to nedůstojné postavení České republiky v rámci Evropy i světové politiky.
Návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny nepodpořím. Jednak proto, že k tomuto kroku není důvod. Jednak proto, že nelze podlehnout tlaku na demokraticky zvolený Parlament vzdorem prezidenta v podobě truc vlády. Proč k rozpuštění není důvod? K takovému kroku bych byl ochoten přistoupit jen tehdy, pokud by nebyla jiná možnost sestavit Vládu, tedy pokud by po vyčerpání všech ústavních možností bylo zřejmé, že nelze najít ústavní (tedy standardní) řešení. Tato situace zdaleka nenastala a nastat nemůže, protože současná koalice disponuje většinou. Ústava a v ní ukotvené mechanismy zde nejsou od toho, aby se měnily tehdy, pokud si prezident myslí, že je to tak dobře.
Ohledně dalšího vývoje – to by možná spíše věděli nějací věštci. Já jsem šel do Poslanecké sněmovny z pozice starosty a měl jsem své představy, co bych chtěl změnit, na čem bych se chtěl podílet a proti čemu bych chtěl bojovat. Ne vše se třeba podařilo, ale snažil jsem se pracovat na konkrétních projektech a zákonech a příliš se nezabývat plytkým politikařením, jehož důsledky dnes vidíme kolem sebe. Jaký bych si přál vývoj? Takový, který bude rozumný, opřený o základ naší demokratické společnosti a který by mi umožnil pokračovat v začaté práci. Mám třeba jedno velké přání – rozpustit všechny dotační peníze do RUDu, dát je rovnoměrně obcím, které nejlépe ví, kde je bolí pata. Zmenšilo by se riziko korupce, spojené s dotacemi, a peníze by se nedávaly plošně na blbosti, ale lidé by svou volbou rozhodli, na co budou využity. Na tomto pracuji a s tím půjdu dál. Prosazení tohoto záměru by bylo vývojem, který bych si přál…
