Ne militantní ale demokratický diskurs v KSČM

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

To že v KSČM není umělá konformita, ale vnitřní pluralita bych neoznačil za nějaký nekompromisní či bratrovražedný boj či dvojtvářnost. Je to objektivním odrazem vývoje společnosti a to jakým způsobem je odrážen námi samotnými. Prostě jsou témata, která i přes poměrnou programovou stablitu KSČM jsou diskutována z různých pozic, tvoří jakési uzlové body v programové struktuře, které mohou být ohniskem inovace či naopak petrifikace obsahu naší politiky.  

Mezi takoví temata patří např. charakter kritické reflexe minuléo režimu,  alterantivy evropského a národního rozměru naší politiky,  postoj k našim potencionálním spojencům a konkurentům na levici, vztah státního centralismu, samosprávy a přímé demokracie a také řešení rozporu mezi ekonockými a ekologickými požadavky. Není proč zakrývat, že na tato (a jiná) témata existují odlišné názory. Ti, kteří mají problém s distancí do tzv. stalinismu jsou minoritou jdoucí za rámec programu KSČM, jiní se ale zase stávají "rebely" u jiných témat. Mně se tohoto "cejchu" dostalo např. při podpoře referenda o vstupu ČR do EU (v KSČM dosáhla jen asi 1/3 podpory)  A přesto k žádnému rozvalu nedochází.

V rámci politických stran, jsou-li skutečně demokratické, existuje pluralita názorů a různých myšlenkových proudů. Potřeba formulovat společné postoje za stranu pak vede k hledání toho, co je spojuje, popř. se v politickém hlasování rozhoduje, které názory jsou většinové (dominantní) a které minoritní. V tom smylsu nejde jen o formu vyjadřování a volbu slovíček, ale o názory, které se v jisté zdravé míře podřizují jednotnému stanovisku (učité míry  ideové a akční jednoty). Svorníkem těchto názorů je program - stranický jako poltická platforma a volební jako závazek voličům.

V ranném, transformačním  období existence KSČM (1990-1993)  byla pluralita těchto názorových proudů insititucionalizována v tzv. platformách (existovaly různé - ekologická, sociální, samosprávná, marx-leninská, za socialismus atp.).  Po té byly platformy ze stanov strany vyuštěny - to ale neznamená, že různé názory přestaly existovat. Média tyto názorové proudy označují mnohdy velmi různě (ne vždy výstižně), ale je třeba především rozlišovat kdy jde o přirozenou vnitrostranickou opozici na různé názory a kdy už by šlo o frakční aktivity přerůstající v nějaký rozkol. 

V demokracii  musí rozhodovat většina, ale při respektování práv menšiny. Proto i uvnitř demokratické strany by odlišné názory vůči aktuálnímu konsensu by neměly být mocensky a byrokraticky potlačovány, ale podrobeny politické konkurenci, v politickém dialogu.Potlačení tohoto prvku by docházelo k zabetonování partokratických struktur.  A  konformita s takovými strukturami vede ke stagnaci. Proto i když některé názory jdou za rámec programu i proti převažujícímu myšlenkovému trendu, snažíme se o nich v KSČM diskutovat a ne kvůli nim trestat.  Po zkušenostech z minulého období, kdy vládl mocenský monopol někdejší silně centralizované KSČ chápeme jak by to bylo nebezpečné.

KSČM její členově většinově chápou jako radikální a modernizační současně. A rozvinutí oné modernizační šnce já osobně chápu v tom jak se vypořádáme s přestárlostí organizační strktury (generační obměna), jak rpakticky naplníme naši otevřenost novým myšlenkám (schopnost kulturního leadershipu) a jak se propojíme do pohybů v občanské společnosti a sociální struktuře (nový neautoritářský typ avantgardy).