změna a vize
Dobrý den, Vážím si Vás a chtěl bych se zeptat na dvě otázky. V případě zvolení předsedou KSČM na sjezdu , rozhýbal by jste KSČM z opoziční pohodlnosti a letargie,zkostnatelosti,malé radikálnosti a viditelnosti? Jste velmi mediálně obratný, jak by jste změnil tzv. mediální marketing strany? Přeji Vám úspěch, autentická levice potřebuje rozhýbat. S pozdravem. Adam H.,Bruntálsko
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Za sympatie upřímné díky! Odpověď aspoň jakžtakž ucelená by vydala na několik stránek. Snad Vás neurazí aspoň pár letmých poznámek:
Je to o vlastní iniciativě. Schopnosti nelelkovat na cizím hřištěm. Lámat dvojí metr přes koleno. Místo čubičky, šlapané na hladině, to umět až ke kořenům. A právě na tom stavět i východiska. Nepřežvykovat, co lidé ví i bez nás – ale pomáhat jim vždy o kus dál. Ne jako prelát z farské bavlnky – ale navigátor z jejich středu. Ten, co nechybí nikde tam, kde už se sami brání. Kdo je umí dávat dohromady. Objevovat jim netušené spojence. Krok za krokem budovat aliance, které dnešní přesilovku nakonec přečíslí. Ne jako mesiáš za bukem - ale spolu s odbory, mimoparlamentní opozicí i skutečnou inteligencí, naladěnou kriticky. S každým, komu to leze krkem - a nepropadl násilnickému amoku, jímž by nás zkompromitoval.
A mediálně? Když už nás do televize či rozhlasu pozvou, pindat o parlamentní rutině je trestuhodná marnotratnost. Natož přihrbeně mlčet, když si ministr pustí na špacír, že za Husáka nebyly ani bonbóny. Náš prostor v masových médiích není čísi vanička - a v ní jeho privátní kachnička. Ta šance patří celé straně. Jen ta má právo demokraticky rozhodnout, kdo jí má využít jménem nás všech. Svěřit to těm, kdo nelezou ke křížku, aby je pozvali i příště. Lidem, co se za náš morální kredit – pravdu a plebejský zájem – umí poprat. Hrdě a důstojně.
Nástěnkou pár tváří nemohou být ani levicové noviny. Rozsahem ať jsou třeba poloviční – ale úderné i moderní. Hřiště tradičních deníků se zmenšuje. Prodávají se pod výrobní a distribuční cenou. Rozdíl vykrývá inzerce. Systémové opozice z ní dosáhne jen na drobky. Tím víc to chce využít „kyberprostor“, dostupný skoro zdarma. Nakládá se s ním lajdácky. Často hůř, než hloučky pár nadšenců. Chce to moderní infrastrukturu. Z portálů, webů i sociálních sítí, rozrážejících dezinformační bariéru. Ne „s bubnem na vrabce“, ale vahou fakt a zdrojů, oslovujících většinu. Stovky jich – den co den - nabízí už okolní svět. Úměrně sílícím krizím rostou jako houby po dešti. Tým profíků, znalý jazyků - a kostlivců v šifonéru doby - z nich pořídí za hubičku víc muziky, než všechny obstarožní letáky. Bude to skvělá škola pro ročníky, co v politice teprve startují. Jazyková i argumentační. Tím dřív obnoví kvalifikované zázemí i nám doma. Novou krev levicové politiky, zdatnou koncepčně a argumentačně. S oporou v ní budeme mít i na víc. Třeba na zavedenou rozhlasovou stanici, financovanou hlavně inzercí. I na moderní internetovou televizi.
Doba se mění. Dokonce i v Americe. Víte, co se tam teď čte nejvíc na ekonomických fakultách? Komunistický manifest! Bohatství národů od Adama Smithe je až za ním. Teprve pak následují dílka, z nichž zfanfrněl „mainstream“. Ten vlak si nechat ujet jen trouba – nebo politický živnostník.
