Hrůzná Sýrie trochu jinak
Asadova rodina patří k tolerantnímu islámu Alawidské orientace.Syrské ženy mají stejná práva jako muži - na studium, zdravotnictví i vzdělávání ve všech oborech. Školství je na velmi vysoké úrovni. V Sýrii nejsou ženy nuceny nosit burku. Šaría (islámské právo) je protiústavní.Sýrie je jediná arabská země se sekulární ústavou a netoleruje islámská extremistická hnutí.Přes 10% syrského obyvatelstva patří k jedné z mnoha křesťanských denominací, ta je plně integrovaná v syrském politickém a společenském životě. V ostatních arabských zemích má křesťanská populace méně než 1% v důsledku trvalého nepřátelství a teroru ze strany islámu.Sýrie zakázala geneticky modifikované (GMO) plodiny, s uvedením, že toto rozhodnutí bylo učiněno za účelem "zachování lidského zdraví". Sýrie je otevřena západní společnosti a kulturně jako žádná jiná arabská země. V médiích a na vysokých školách se otevřeně diskutuje, jak ovlivnit globální mocenské elity. Co Vy na to, pane poslanče ? Je to tak, nebo není ?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Poslanec nejsem. Plně s Vámi souhlasím. Sýrii znám od 80. let i osobně. Měl jsem tu čest i s otcem dnešního prezidenta. Byl to moudrý a nanejvýš kultivovaný státník. Sýrii změnil ve velice civilizovanou zemi. O celé třídy výš, než všechny okolní režimy, čněla z hlediska všech parametrů kvality života – likvidace bídy a existenčního stresu, dostupnosti zdravotní péče a vzdělání i náboženské a etnické tolerance. Já po celé Sýrii – tehdy i roku 2009, kdy jsem tam byl naposled – neviděl ani tolik žebráků, jako před dnešním Hlavním nádražím v Praze. Dokázala to právě díky své suverenitě – státní i civilizační. Právě za tu ji “trestá” bestiální masakr, podporovaný středověkými monarchiemi Zálivu i liberálními svatoušky.
Mocenské “elity”, které se neštítí ani takových zvěrstev, zkrotí a jednou i porazí jen dvě síly: moc a příklad zemí, které drží predátora na uzdě už teď – a tlak veřejnosti, která se vzepře politice vlastních vlád, sloužících cizáckému zájmu. Dosáhnout toho druhého je úkol levice, která není na prodej ani “na baterky”. Klíčovým bojištěm, kde se to už prohrát nesmí, je právě Sýrie.
