Český právní systém
Dobrý den pane doktore,považujete právní systém ČR za uspokojivý? Nakolik jsou v něm promítnuty zásady právní jistoty, když řada zákonů je zásadně odlišně interpretována různými právníky a soudci? Nepříjdou Vám zákony záměrně nejasné a komplikované jako úlitba právníkům? Tvořím návrh nové Ústavy jako mnohem pevnějšího vodítka pro podřízené právní předpisy.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Já osobně jsem proti častým změnám Ústavy, resp. ústavních zákonů. Právě ty musí být skutečným pilířem právního řádu a dávat občanům právní jistotu. Každá změna pak přináší rozsáhlé změny navazujících právních předpisů (nižší právní síly). Aktuálně se projednávají další návrhy na změny Ústavy ČR – a sám jsem zvědav, co z nich nakonec vzejde. Mně spíše vadí, že nám dlouhodobě chybí zásadní novely trestního a civilního procesu, které by zrychlily a zjednodušily trestní a občanskoprávní řízení. A pokud jde o výklad zákonů, ten by měl podle římského práva náležet tomu, kdo zákony vydává („EIUS EST LEGEM INTERPRETARI CUIUS EST CONDERE“). Na začátku se vychází z důvodových zpráv k zákonům a k jejich novelám, které připravuje vláda, resp. „garanční“ ministerstvo, avšak v rámci legislativního procesu (zejména v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR) jsou přijímány mnohdy i zásadní pozměňovací návrhy bez dalšího odůvodnění. A v poslední době jsou to i desítky změn u jednoho zákona. Právní systém se tak stává spíše nepřehledným (a tedy vlastně i „neuspokojivým“). Další výklad zákonů je pak na soudech – a posléze na nejvyšších soudech v rámci sjednocování rozhodovací praxe soudů. A to je samozřejmě správné… To, že soudci (a právníci vůbec) mají na stejnou věc rozdílné názory, je naprosto běžné v celém světě. Sám jsem to zažil i ve své praxi státního zástupce – a někdy jsem se velmi rozčiloval nad pro mne nepochopitelným výkladem ve prospěch zločinného darebáka, ale taková praxe prostě je (a bude). A v takových případech se mi nakonec podařilo dosáhnout nápravy (a tím i spravedlnosti) v odvolacím (a někdy i v mimořádném) řízení. Horší však je, když do výkladu zákonů zásadně zasahují laici a politici. Určitě si nemyslím, že by byly „zákony záměrně nejasné a komplikované jako úlitba právníkům…“. A ještě dodávám, že si vůbec nedovedu představit znění „nové Ústavy jako mnohem pevnějšího vodítka pro podřízené právní předpisy“. Přesto Vám i v tomto Vašem konání, resp. snažení, přeji úspěchy – a hlavně buďte zdráv…!
