Zákon o rozpočtové odpovědnosti je v rozporu s ústavními právy obcí na správu majetku a hospodaření podle vlastního rozpočtu. Práva obcí nemůže stát takto zbytečně omezovat.
Uvedu následující příklad, který jsem si vypůjčil od kolegy Miloše Vystrčila: „Představme si situaci, že čtyřčlenná rodina vydělávající dohromady přes půl miliónu korun ročně, se rozhodne koupit rodinný dům. Banka rodině na nákup domu po jednání cca milión korun půjčí. Rodina má totiž stabilní příjem, ručí koupeným domem a navíc ještě vlastní a pronajímá malý byt. Rodina má hypotéku rozloženou na deset let a bez problémů ji splácí. Její životní úroveň nijak významně neutrpěla.
Přesto na dveře zakoupeného domu jednoho dne zazvoní státní úředník a s přísnou tváří sdělí, že rodina naprosto flagrantním způsobem porušila pravidla rozpočtové odpovědnosti, neboť maximální výše rodinného dluhu je podle zákona v jejím případě 300 tisíc korun. Dále úředník rodině oznámí, že je zapsána na černou listinu ministerstva financí, že rodině hrozí zadržení části jejích příjmů a že musí ihned začít své zadlužení významně snižovat.
Argumentace matky, že při možnosti si půjčit maximálně 300 tisíc korun (nejvýše 60% celkových ročních příjmů) by si rodina dům ještě dlouho nekoupila a že všechny závazky jsou v pořádku plněny, úředníka nezajímá. Úředník důrazně trvá na svém, opakovaně upozorňuje rodinu na porušení zákona a na matku křičí, že měli zůstat bydlet v bytě 1+1 a žádnou hypotéku si nebrat.
Že Vám připadá uvedený případ absurdní? Bohužel není. Od 1. 1. 2018 začnou totiž platit všechny paragrafy zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a do výše popsané situace se ve skutečnosti nedostanou rodiny, ale obce. Že například rekonstrukce kanalizace v malé obci běžně stojí více než je její roční rozpočet a že se akce nedá včas jinak realizovat než tak, že si obec půjčí podstatně více než 60% svých průměrných ročních příjmů, ministerstvo financí a bohužel i více než 100 poslanců, kteří přehlasovali nesouhlas Senátu, nezajímá.“
Poukazovali jsme s kolegy na to, že jde o běžný, nikoli ústavní zákon, kterým se zasahuje do ústavního práva obcí ohledně jejich hospodaření. Zákon počítá s tím, že pokud zadlužení veřejných rozpočtů překročí 60 %t hrubého domácího produktu, vláda a další úřady budou muset předložit návrhy státního rozpočtu tak, aby pouze vedly k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí, obce a další instituce by musely mít rozpočty přinejmenším vyrovnané.
Při hlasování v Senátu loni v listopadu podpořilo zamítnutí 63 ze 67 senátorů. Pro zamítnutí hlasovali tehdy dokonce senátoři ANO, tedy hnutí ministra financí Andreje Babiše.
Věřím, že Ústavní soud alespoň některá nesmyslná ustanovení zákona zruší.
