Do prezidentské kandidatury jsem vstupovala po zralé úvaze a s vědomím, že to bude pro mě i mé blízké velká životní zkouška. Byla jsem připravena na to, že k předvolebnímu boji nevyhnutelně patří ostrá kritika a vyvracení pochybností.
Počítala jsem i s tím, že mnoho z nich bude vyplývat z toho, že jsem jediná kandidující žena a bez předchozí politické zkušenosti. Věcnou kritiku přijímám, pochybnostem naslouchám a snažím se je vyvracet, za své činy dokážu nést odpovědnost.
Na co však nemohu a nechci přistoupit, jsou lži vykonstruované s jediným cílem: zpochybnit můj dosavadní profesní život a poškodit tak mou kampaň.
Mnoho let svého života jsem spojila s Mendelovou univerzitou. Napřed v roli studentky toužící získat co nejlepší vzdělání, později v roli pedagoga s potřebou předávat své znalosti dál a pomoct formovat mladou generaci se zájmem o krásný obor ekonomie.
Vždy jsem měla vysoké nároky na sebe sama, stejně tak ale na studenty a v roli rektorky i na své kolegy. Když jsem převzala vedení univerzity, mou hlavní motivací bylo přinést do akademického prostředí čerstvý vítr, který posune tuto tradiční vysokou školu s velkým potenciálem na úroveň světových univerzit. Díky týmu skvělých kolegů, kteří mě v mé vizi podporovali, se to v mnoha ohledech podařilo. Zavedli jsme transparentní rozpočet, posílili rovné příležitosti pro muže a ženy, za což jsme získali i ocenění HR Award, pohotově jsme reagovali na zcela nové výzvy během covidu a uzavírání škol.
To vše mě stálo značné úsilí, Mendelově univerzitě jsem obětovala pořádný kus pracovního i osobního života, s dávkou nadsázky mohu říct, že je to mé třetí dítě.
Prosadit v takto velké organizaci jakékoli změny nebylo snadné, zásahy do zaběhnutých struktur se nesetkávají zdaleka jen s přijetím a pochopením. Mendelovu univerzitu jsem ale letos opouštěla s pocitem, že jsem pro ni spolu se svými kolegy vykonala za dobu 4 let ve funkci rektorky mnoho smysluplné práce, kterou jsem dělala s nadšením, poctivě a v dobré víře, že tuto instituci předávám dál v lepším stavu, než v jakém jsem ji sama převzala.
Samozřejmě jsou také dílčí věci, které bych s dnešní zkušeností udělala lépe, určitě jsem se dopustila za dobu svého působení řady chyb. Nikoli však zásadních, rozhodně ne takových, které jsou mi nyní, v období horké fáze kampaně, připisovány.
Navzdory svému přesvědčení, že lži živí vůle o nich diskutovat, navzdory tomu, že považuji za nedůstojné obhajovat se ve věci, která je vykonstruovaná, jsem se rozhodla na jednom místě zveřejnit veškerá fakta o svém postupu při řešení celé záležitosti na Mendelově univerzitě.
Nejde o nové informace, na vše jsem už mnohokrát odpovídala v rozhovorech novinářům, v diskusích na sociálních sítích, ale také na náměstích a na besedách, kde víte, že jsem se nikdy nevyhnula žádné otázce. Informace o mé vědecké práci byly rovněž vždy veřejně přístupné. Mrzí mne, že jsem v několika jednotlivých případech neodpověděla včas na otázky novinářů. Šlo o jednorázovou situaci, kdy novináři dostali odpověď se zpožděním, jinak reaguji na otázky médií denně a byla jsem k nim vždy otevřená. Omluvila jsem se za to a vím, že musíme pracovat na tom, aby se to již neopakovalo.
Celá věc se totiž nedotýká zdaleka jen mé profesní cti a morální integrity, ale také samotné univerzity.
Univerzity, ke které mám hluboký vztah, a kde se tyto dny dýchá studentům i pedagogům kvůli ostrému volebnímu boji o poznání hůř.
Jsem na Mendelovu univerzitu, její pedagogy, více než osm tisíc současných studentů i její absolventy nesmírně hrdá. Jsou to právě skvělí a odpovědní studenti Mendelovy univerzity, kteří si zaslouží, aby se podařilo vše napravit.
Tento případ zcela jasně ilustruje, že jsem jako rektorka jednala správně, rázně, transparentně a bez ohledu na osobní vazby.
Jako prezidentka bych se stejně snažila posunout naši zemi. A stejně přistupovala k jakýmkoli nepravostem, o kterých bych se dozvěděla.
Otázky a odpovědi
O čem je kauza?
Okolo Mendelovy univerzity je poslední dobou rušno jako nikdy. Nestalo se nic nového, jen se v souvislosti s mou kandidaturou znovu tematizuje stejná kauza. Vysvětlila jsem ji už mockrát a ráda to udělám kdykoliv znovu, je to jednoduchý příběh.
Univerzita je tak trochu moje třetí dítě. Odvedli jsme na univerzitě s kolegy hodně práce, abychom z konzervativní instituce udělali moderní školu, která nabízí studentům to nejlepší pro získání vědomostí a kompetencí důležitých pro jejich budoucnost. Sáhli jsme k mnoha změnám a jako v každém takovém případě s nimi část lidí souhlasila a části vadilo, že jsme nenechali vše při starém. Postupovala jsem ale vždy v zájmu univerzity a jejích studentů, jejichž připravenost na život, spokojenost a úspěch pro mne byly vždy největší hodnotou.
Na Provozně-ekonomické fakultě Mendelovy univerzity studovali doktorandi z Rakouska, kterým studium zprostředkovávaly zahraniční agentury. Někteří z těchto studentů vystudovali rychleji a s menším úsilím, než je obvyklé. Konkrétně se jedná o jednotky z celkových 8 tisíc studentů v jediném z 231 studijních programů.
Kdy jste se o podezření poprvé dozvěděla?
Na problém okolo spolupráce s rakouskými agenturami mě upozornil pan Foltýnek a paní Dlabolová, tehdejší proděkanka pro akreditace na Provozně-ekonomické fakultě, v lednu 2021. Upozornění na možný plagiát jedné disertační práce jsem pak dostala v březnu 2021.
O jaký plagiát šlo?
Šlo o tzv. překladový plagiát, který žádný dostupný software zatím není schopen odhalit, nedetekoval ho ani antiplagiátorský systém Plagscan, jehož pořízení jsem v roce 2019 iniciovala. Obě možná pochybení se týkala pouze jednoho studijního programu ze 231 (179 v českém jazyce, 52 v cizím jazyce), které jsme na univerzitě uskutečňovali, a to doktorského studijního programu Economics and Management.
Jak se na plagiát přišlo?
Šlo o tzv. překladový plagiát, kdy pisatel velkou část práce přeloží zcela nebo z velké části doslovně ze zdroje v jednom jazyce do jiného jazyka, ve kterém následně práci obhajuje jako vlastní. Podnět v našem případě přišel od mezinárodní platformy VroniPlag, která vznikla v roce 2011 po skandálu někdejšího německého spolkového ministra obrany Karla-Theodora Guttenberga usvědčeného z plagiátorství. Platforma VroniPlag odhalila plagiáty u několika německých politiků nebo u rakouské ministryně práce Christine Aschbacher a v síti jí uvízla i jedna z prací zahraničního studenta na Mendelově univerzitě.
Jak jste reagovala?
Pan Foltýnek říká, že překvapeně, to je pravda, opravdu mě to zaskočilo. Okamžitě jsem ale podezření začala prověřovat. Svolala jsem kontrolní komisi, pověřila jsem prověřením prorektora, věc jsem 13. dubna 2021 přinesla na Radu pro vnitřní hodnocení. Děkan pak na moji žádost vypověděl smlouvu s agenturou, která zprostředkovala studium. Odebrali jsme několik titulů a přijali další opatření. V dubnu jsem také zadala děkanovi Provozně-ekonomické fakulty vypracovat zprávy o zajišťování kvality při uskutečňování doktorského studijního programu Economics and Management. Připravila jsem velice podrobné zadání, součástí zprávy mělo být vyjádření k více než devíti tématům souvisejících s řadou fází vybraného studia. Na vypracování zprávy byl stanoven termín jeden měsíc. V červnu Rada pro vnitřní hodnocení znovu zprávu řešila a rozhodla, že studijní program Economics and Management bude zařazen do plánu kontroly a vnitřního hodnocení kvality studijních programů v době platnosti akreditace. Současně zahájil kontrolu Národní akreditační úřad a jako univerzita jsme se soustředili na poskytování součinnosti Národnímu akreditačnímu úřadu a na nastavování kontrolních mechanismů.
V případě překladového plagiátu jsem sestavila speciální přezkumnou komisi, která měla podezření na možný plagiát prošetřit, a současně jsem podala podnět na Radu pro vnitřní hodnocení ke kontrole anglických doktorských studijních programů na Provozně-ekonomické fakultě, kde se možný plagiát objevil. Na základě kontroly jsem pak rozhodla o zahájení řízení o vyslovení neplatnosti obhajoby disertační práce podle § 47 (c) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Požádala jsem profesora Faranu, aby kontaktoval kolegu, který mne na možný plagiát upozornil, a požádal ho o všechny materiály a zároveň mu nabídl členství ve speciální přezkumné komisi, kterou jsem se rozhodla zřídit. Toto členství odmítl, poděkoval mi ale v osobním e-mailu za mou rozhodnou reakci a snahu řešit nejen tento jeden případ, ale přenastavit i kontrolní a systémová opatření.
Nemohla jste jednat rychleji?
Postupovala jsem tak, jak jsem jako rektorka měla a podle zákona mohla. Možná jsem některé věci mohli řešit o pár týdnů rychleji, například nečekat na řádný termín Rady, ale svolat mimořádné jednání o tři týdny dříve. Setkala jsem se ale s něčím takovým poprvé a na podstatě věci by to bohužel nic nezměnilo.
Proč jste děkana ihned nevyhodila?
Rektor nemůže děkana fakulty vyhodit. Děkan je volen fakultním akademickým senátem, je to volená funkce. Považovala bych za neprofesionální kohokoliv vyzývat k rezignaci jen kvůli podezření. Já jsem v ruce víc než podezření neměla. Děkan na mé naléhání vypověděl spornou smlouvu s agenturou a nakonec sám rezignoval, a to jsem ocenila. Přijal svou odpovědnost. Sama bych mu navrhla rezignaci až na základě výsledků kontroly, které by prokázaly pochybení. To považuji za profesionální postup.
Jak to že jste nevěděla o tom, co se na univerzitě děje?
Pochybení se týkala jednotek studentů z 8 tisíc a jednoho studijního programu ze 179. Mendelova univerzita má 5 fakult, celkem 231 studijních programů (179 v českém jazyce, 52 v cizím jazyce), více než 8 tisíc studentů. Problém se objevil u jednotek studentů, v jednom studijním programu, na jedné fakultě. Jeden člověk nemůže mít přehled o všech 8 tisících studentech.
Je důležité říct, že na univerzitě to nefunguje jako ve firmě. Rektor není manažer, který má celou firmu pod sebou. Za jednotlivé fakulty a její studijní programy odpovídají podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, děkani. Ty volí vždy fakultní akademický senát. Fakulty a děkani mají vysokou míru nezávislosti i odpovědnosti. Děkan v tomto případě odpovědnost přijal a rezignoval.
Vy jste ale byla na Provozně-ekonomické fakultě proděkankou pro studium.
Tou jsem byla jen v letech 2009 až 2014, pak už ne. Záležitosti doktorského studia, u kterého se problém objevil, byly čistě v kompetenci proděkana Žufana a šly mimo mě. Všechny věci stran doktorského studia řeší oborová rada příslušného studijního programu, jejímž členem jsem nebyla.
Je pravda, že Provozně-ekonomická fakulta je domovskou fakultou bývalého ministra, dnes šéfa Národního akreditačního úřadu pana Roberta Plagy?
Ano.
Psalo se, že jste byla v oborové radě programu Economics and Management, kde došlo k pochybením.
Není to pravda. Nebyla jsem v oborové radě a ani jsem ve zmíněném programu například negarantovala žádné předměty nebo jsem v něm nemohla zkoušet. U státních závěrečných zkoušek jsem na tomto programu byla jen dvakrát, a to vždy jen jako školitelka, která nepíše posudek na samotnou závěrečnou práci studenta. Byla a jsem v oborové radě programu Finance, kde k žádným pochybením nikdy nedošlo.
Jak je možné, že jste o tom nevěděla jako předsedkyně Rady pro vnitřní hodnocení?
Bylo to natolik specifické pochybení, že bylo velice těžké ho odhalit. Překladový plagiát neodhalil žádný z dostupných softwarů, pochybení u studia některých zahraničních studentů nezaznamenal ani Národní akreditační úřad, který v rámci procesu získávání tzv. institucionální akreditace prováděl na univerzitě velice důkladnou kontrolu.
V případě Rady pro vnitřní hodnocení jsem jako rektorka provedla některé důležité změny, dosud bylo zvykem, že v Radě seděli děkani, kteří jsou zodpovědní za studijní programy. Měli tak kontrolovat sami sebe, jednalo se o jasný střet zájmů. To jsem chtěla odstranit. Byl to velice složitý proces, novou radu jsem ale postavila a i díky tomu jsme mohli získat institucionální akreditaci.
Prodávaly se na Mendelově univerzitě tituly?
Ne. Univerzita nikdy s žádnými tituly neobchodovala. Žádný titul také nebyl udělen bez řádné obhajoby disertační práce. Provozně-ekonomická fakulta měla smlouvu se zahraničními agenturami. Podobná spolupráce při získávání zahraničních studentů není ojedinělým jevem i na jiných univerzitách. Agentura zprostředkovává studentům informace, dělá jim obvykle servis okolo administrativy s přihláškami, překládá a dodává potřebné informace atd.
Dostal u vás titul každý, kdo se přihlásil?
V žádném případě. Žádný titul nebyl udělen bez řádné obhajoby disertační práce. V anglickém studijním programu uspělo méně než 40 % studentů, kteří zahájili studium. To je podobné jako v českém studijním programu.
Od kdy měla Mendelova univerzita navázanou smlouvu s agenturou?
Od roku 2013. Já jsem se rektorkou stala v roce 2018.
Studenti platili agentuře 25 tisíc euro, ale školné činilo jen 5 tisíc euro. Co se stalo se zbytkem?
Ihned, co jsem se dozvěděla o tom, kolik je účtováno studentům, tak jsem provedla kontrolu smluv a audit. Platili školné, které je v souladu s předpisy. Udělala jsem audit, studenti platili vše, co říkal vnitřní předpis. Zkontrolovala jsem smlouvy, všechny smlouvy o školném byly za méně než dva a půl milionů korun, takže je mohl děkan podepsat samostatně.
Spolupráce s agenturami šla úplně mimo mě, to potvrdil děkan Žufan i majitel zmíněné agentury. Smlouvy s nimi podepisoval děkan fakulty, rektorovi podle vnitřních pravidel nejdou ani k nahlédnutí. V rámci následného prověřování jsme ze smluv vyčetli, že fakulta požadovala od agentury skutečně jen školné ve výši odpovídající tehdy aktuálnímu nastavení vnitřních předpisů na univerzitě.
Nebylo vám podezřelé, že je na univerzitě tolik zahraničních doktorandů?
Nebylo, byl dodržován limit nejvýše 7 zahraničních doktorandů na jednoho školitele. Vím, že někdo zveřejnil tabulku, kolik doktorandů bylo přijato ke studiu, ne všichni přijatí ale nastoupili, tam se čísla liší (bylo to vždy zhruba o 10 studentů méně). Na univerzitě bylo především zásadní, aby byl dodržen limit na jednoho školitele a ten měl prostor se studentovi věnovat.
Důležité je znovu říct, že pochybnosti nastaly pouze u zahraničních studentů přijatých do studijního programu na Provozně-ekonomické fakultě. O přijetí ke studiu ve studijním programu uskutečňovaném fakultou podle zákona č. 111/1998 SB., o vysokých školách, rozhoduje děkan fakulty, nikoli rektor.
Zahraniční studenty jsme vítali, věděli jsme, že máme odborně i jazykově skvěle vybavené školitele a univerzitu jsme i pro naše studenty chtěli více otevírat světu. Zahraniční studenti přicházeli přes agenturu i mimo ni, všichni ale procházeli standardním přijímacím řízením. V anglickém studijním programu byla úspěšnost přijetí vždy nižší než v případě českých studentů v českém programu. V anglickém programu bylo zaměstnáno 48 školitelů a vždy jsme dodržovali limit nejvýše 7 doktorandů na jednoho školitele. Od roku 2021 jsme se rozhodli limit snížit na nejvýše 5 doktorandů, což umožňovalo ještě více individuální péči. Já jsem za svou kariéru vedla 7 doktorandů, kteří úspěšně ukončili studium. 4 z nich ve studijním programu Finance, jeden student byl na univerzitě na vládní stipendium z Ghany a dva studenti byli úspěšní daňoví poradci z Německa.
Jak to bylo se studentkou Tinou Krieger, jejíž školitelkou jste byla? Seznam Zprávy napsaly, že její práce byla mezi 12 jmény, u nichž škola pojala podezření, že podmínky studia nesplnila.
Tato studentka, úspěšná daňová poradkyně z Německa, všechny podmínky ke studiu včetně splnění podmínky tzv. publikační činnosti, v níž jí publikace uznala proděkanka pro vědu a výzkum, splnila.
Studovala u nás doktorské studium, začala v říjnu 2019, skončila v červnu 2022. Konzultovaly jsme spolu práci osobně a potom, když přišel covid, přes Teams. Kladný posudek na její práci napsaly největší kapacity v oblasti daňové politiky v Česku, docent Petr Jánský z CERGE, profesor Daniel Stavárek z Slezské univerzity a docent Leoš Vítek z VŠE. Já jsem její práci ani publikace nehodnotila, byla jsem jen školitelkou a jako školitelé jsme nevěděli, kdo ze studentů přišel přes agenturu a kdo ne.
Jak je možné, že univerzita za vašeho vedení dostala tzv. institucionální akreditaci, pokud podle Národního akreditačního úřadu došlo k pochybení?
Institucionální akreditaci škola pod mým vedením získala v květnu 2021. Byl to velmi náročný proces, není to tak, že stačí jen správně vyplnit pár formulářů. Pracovníci Národního akreditačního úřadu byli na univerzitě více než rok přítomni a zkoumali, jak máme nastavené vnitřní procesy. Na základě tohoto zkoumání nám pak institucionální akreditaci vůbec poprvé udělili. Jen o pět měsíců později stejný úřad konstatoval, že jeden z našich programů tyto podmínky nesplňuje a že jsou tam skutečnosti, které je potřeba napravit.
Píše se, že nám za mého vedení odebrali institucionální akreditaci. Pravda je taková, že za mého vedení ji naopak univerzita získala, odebrána pak byla jen jednomu ze studijních programů. Nepochybuji, že po odstranění dílčích problémů ji program získá zpět.
Byly podle vás dobře nastavené kontrolní mechanismy?
Na zvyšování kvality univerzity a také na lepším nastavení kontrolních mechanismů jsem pracovala od počátku svého působení na pozici rektorky. Žádný kontrolní mechanismus ale není dokonalý. Stále se objevují nové výzvy, na které je potřeba reagovat a ne vždy se to podaří dopředu. Například v případě překladového plagiátorství zatím neexistuje software, který by ho byl schopný odhalit. Jako důkaz, že má práce měla výsledky, beru, že Národní akreditační úřad nám v roce 2021 po více než ročním zkoumání nastavení vnitřních procesů poprvé udělil tzv. institucionální akreditaci.
Proč jste nereagovala na dotazy médií?
Reaguji na otázky médií denně, někdy jde i o desítky dotazů. Vždy se snažíme odpovídat co nejrychleji, i když není jednoduché sehnat několik let staré dokumenty či interní komunikaci. V tomto případě se jednalo o jednorázovou situaci, kdy se ptalo několik médií na mnoho detailních dotazů a některá média dostala odpověď se zpožděním. To mě mrzí, protože k médiím jsem byla vždy otevřená. Omluvila jsem se za to a vím, že musíme pracovat na tom, aby se to již neopakovalo.
Nezamlčela jste něco?
Ne. Od začátku se k dané věci snažím přistupovat s maximální mírou otevřenosti s přihlédnutím k tomu, abych nepoškodila jméno nikoho ze studentů, kolegů, ani univerzity jako takové. Univerzita je moje třetí dítě. Vždy mi na ní osobně velmi záleželo a záleží. O to víc mě mrzí, že je nyní v honbě za senzací devalvována práce mých kolegů a studentů.
Vlastní vědecká práce
Je vaše vlastní vědecká práce vůbec dostatečně kvalitní?
Objevila se i obvinění, že jsem nezískala řádně profesuru nebo že má odborná práce nebyla dostatečně kvalitní. Proti tomu se ohrazuji nejen kvůli sobě, ale především kvůli expertům, kteří v průběhu celé mé kariéry hodnotili mou práci a na základě řízení vedeného na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE) také doporučili, abych byla jmenována profesorkou. Tento nejvyšší vědecký titul, jaký může vysokoškolský pedagog získat, jsem získala v roce 2017.
— Zpráva komise při VŠE pro řízení jmenování profesorkou je zde. —
Během své akademické kariéry jsem své vědecké monografie publikovala například v prestižním nakladatelství Springer a další kapitoly v zahraničních vědeckých monografiích včetně publikace vydané Oxford Univesity Press. Mezi mé zahraniční publikace patří například:
Transfer Pricing in SMEs. Critical Analysis and Practical Solutions (2018)
Profit Shifting and Tax Base Erosion. Case Studies of Post-Communist Countries (2021)
— Kompletní seznam mých odborných prací je k dispozici zde. —
Uspěla jsem také ve významných vědeckých projektech, které posuzuje komise Grantové agentury ČR a jejichž podpora se uděluje na základě předcházející vědecké práce. Jako jedni z prvních společenskovědních výzkumníků v České republice jsme jako konsorcium dostali prestižní grant Evropské komise Horizon. Úspěšnost podaných projektů se pohybuje kolem 3 %. Výsledky projektů přebírá Evropská komise do svých Policy Papers. Cílem projektu bylo poskytnout politickým činitelům na evropské úrovni vodítko, jak udržitelné a spravedlivé je současné zdanění - FairTax – Revisioning the Fiscal EU: Fair, Sustainable, and Coordinated Tax and Social Policies Danuše Nerudová H2020 2015-2019. S týmem jsme také například uspěli s výzkumným projektem od European Climate Foundation - Measurement of CBAM impact on the Czech Republic.
Řízení ke jmenování profesorem je několikaletý proces, ve kterém uchazeč musí prokázat svou význačnou a uznávanou pedagogickou nebo vědeckou kvalifikaci ve svém oboru. Předpokladem k zahájení řízení je předchozí jmenování docentem na základě habilitačního řízení. Řízení pak probíhá před členy komise složené z předních odborníků, kteří vypracovávají podrobnou zprávu. Vědecká rada vysoké školy následně podává prostřednictvím ministra návrh na jmenování uchazeče profesorem prezidentem republiky.
Řízení ke jmenování profesorkou jsem zahájila v roce 2015. Profesuru jsem dělala na Vysoké škole ekonomické v Praze. Členy komise byly odborné ekonomické kapacity, jejichž práce si nesmírně vážím, prof. Ing. Květa Kubátová, CSc., a prof. Ing. Martin Mandel, CSc., z Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze, prof. Ing. Juraj Nemec, CSc., z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Ekonomické fakulty Univerzity M. Béla v Banské Bystrici, prof. Ing. Daniel Stavárek, Ph,D., z Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě a prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc., z Vysoké školy finanční a správní v Praze.
Žádost o zahájení řízení byla podpořena stanovisky zahraničních odborníků, Univ.-Prof. Dr. DDr. h. c. Michaela Langa z Wirtschaftsuniversität Wien a prof. Pasquale Pistonea z University of Salerno. Jejich odborná stanoviska najdete zde a zde.
V podrobné zprávě komise byly hodnocené mé odborné působení (vedení aplikačních a výzkumných projektů), pedagogická činnost (garantování předmětů, vedení studentských prací, organizace mimoškolních aktivit), vědecko-výzkumná činnost, publikační činnost (počet vyzvaných přednášek, počet příspěvků na konferencích, počet článků v impaktovaných periodikách) a uznání práce odbornou veřejností. Kandidát musí prokázat své úspěchy v těchto oblastech a předložit je tzv. malé vědecké radě, která navrhne, nebo nenavrhne kandidáta k obhajobě před velkou vědeckou radou. Ta se skládá z profesorů z různých univerzit a oborů. Toto opatření má zajistit, aby úroveň a kvalita byla vždy vysoká nejen v rámci celé země, ale také v různých oborech. V řízení bych nikdy nemohla uspět, aniž bych ve všech kritériích neobstála.
Za nejvýznamnější vědecký přínos označila komise můj výzkum odhadu dopadů zavedení CCCTB na státní rozpočet České republiky. „Jako první společně s kolegyní Solilovou publikovaly výše zmiňovanou studii o odhadu dopadů na celkový objem daňových základů korporací v ČR a v souvislosti s tím i na daňové příjmy rozpočtu České republiky,“ uvádí komise ve zprávě. Za další originální přínos s mezinárodním dopadem označila komise výzkum platnosti dvojí dividendy u enviromentálních daní a Pigouviánské teorie enviromentálních daní prováděný ve spolupráci s dalšími kolegy.
Kritéria hodnocení vědecké práce
Citace jsou jedním z mnoha kritérií, která se mohou použít k měření kvality vědce nebo vědecké práce. Znamenají počet odkazů na danou práci, které jsou uvedeny v jiných vědeckých článcích. Čím více citací má vědecká práce, tím více se o ní mluví a tím více se považuje za důležitou a významnou v dané oblasti. Citace nicméně nejsou úplně spolehlivým měřítkem kvality, protože mohou být ovlivněny různými faktory, jako je například popularita autora nebo oboru, ve kterém práce vyšla. Navíc může být obtížné objektivně srovnat citace mezi různými obory, protože každý obor má odlišné publikační standardy a kulturu. Je tedy důležité brát v úvahu citace jako jeden z mnoha faktorů při hodnocení kvality vědce nebo vědecké práce, ale ne jako jediné nebo dokonce hlavní kritérium. Například matematika jako obor má malou citovanost – protože se mnohdy jedná o velmi komplikované problémy.
Porovnávat vědu na základě citovanosti škodí i samotné vědě. Například během období 2010–2019 získalo Nobelovu cenu v oboru chemie, ekonomie, medicíny nebo fyziky 97 vědců. Pouze 17 držitelů Nobelovy ceny bylo mezi 6 tisíci nejvíce citovanými výzkumníky (dle webofscience.com), 4 držitelé Nobelovy ceny byli mezi top 6 tisíci vědci podle počtu žhavých článků a 2 držitelé Nobelovy ceny byli mezi top 6 tisíci vědci podle počtu velmi citovaných článků.
H-index
Například tzv. H-index je měřítko používané pro hodnocení vědecké produktivity a vlivu vědce. H-index se vypočítá na základě počtu citací vědcových publikací a je považován za ukazatel významu vědce v daném oboru. S ohledem na množství ekonomů-vědců je obvyklé, že je H-index nižší.
Mezi ukázky nesmyslnosti hodnocení kvality vědce dle citací a kvality časopisů patří například britský fyzik Peter Higgs, který dal své jméno Higgsovu bozonu. Dle jeho slov, by ho v současném akademickém systému žádná univerzita nezaměstnala, protože by nebyl považován za dostatečně „produktivního“.
Emeritní profesor Edinburské univerzity, který říká, že nikdy neposlal e-mail, neprocházel internet, publikoval méně než 10 článků po své přelomové práci, která identifikovala mechanismus, za který obdržel Nobelovu cenu za Fyziku.
Matematik Yitang Zhang měl H-index 2 a dokázal existenci nekonečného množství párů prvočísel, které se liší o méně než 70 milionů.
Dalším příkladem, který by neobstál v současném systému je Grigori Perelman, který dokázal se svým H-indexem 10 odmítnout Fieldsovu medaili za objasnění Poincareho problému (považovaný za problém tisíciletí).
Připodepisovala jste se pod články v oborech, které s tím vaším nesouvisí?
Tato „kauza“ se objevila v souvislosti s jedním článkem, a to článkem Microarray analysis of metallothioneins in human diseases publikovaném v roce 2016. V celé své kariéře jsem pracovala jen na dvou interdisciplinárních pracech, tato byla jedním z nich. Týkala se uvolňování platiny a obecně dalších prvků z výfukových plynů, její ukládání a vliv na člověka. Já jsem pracovala na ekonomické části – možném zdanění na bázi zdaňování C02.
O tom, že se tématem zabývám a propojuji ekonomické dopady s přírodními vědami, se zmiňuje i zpráva komise doporučující jmenování profesorkou. Téma bylo velice interdisciplinární a recenzní řízení trvalo velmi dlouho. V podstatě v každém kole se osekávaly ekonomické části, až zůstala jen část přírodovědné. S ohledem na to, že publikovaná přírodovědná publikace je zcela mimo můj obor, nikdy jsem ji k ničemu nemohla právě proto použít. Nebyla součástí publikací k profesorskému řízení ani k žádnému projektu. Ve databázi Web of Science je uvedeno 61 publikačních záznamů. Všechny jsou z oblasti daní ekonomie. Vyjma této jediné.
