Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, tak já vám začínám měřit čas. Prvních deset minut vám běží.
Poslanec Ivan Jáč: Ano; ohledně poznámky k nadměrnému využívání vystoupení či délce vystoupení poslanců ve svých rozpravách, neboli také někdy jako obstrukčních vystoupení, tak zkrátím svůj příspěvek na deset minut.
Dovolte, abych ve svém příspěvku se věnoval jistému poukázání či kritice na možné zavedení korespondenční volby. Chápu, že tady odeznělo už takových různých připomínek a kritických poznámek, že se budu snažit to nějakým způsobem spíše shrnout, eventuálně jakoby poukázat na nějaký novější problém, který možná ještě tolik neodezněl ohledně možného zajištění volby nevidomých občanů v zahraničí a potom nějaké shrnutí. Celkem se ten můj příspěvek bude týkat asi pěti oblastí.
Ještě na začátku mi dovolte, abych vyjádřil svůj osobní názor na korespondenční volbu jako jistou možnou erozi či nabourávání řekněme té klasické přítomné volby, ve volební místnosti za plentou v tom smyslu, že to je přece jenom základní prvek každé demokratické společnosti účastnit se tohoto aktu, že to je sice možná jakási ceremonie, ale pro řadu voličů, nás, kteří zažili ty masové a předem už určené postupy v těch volbách, je to určitý také svátek. Celkem je nebezpečné, si myslím, odbourávat takovéto znaky demokratických struktur ve vyspělých zemích, protože to už se potom bude možná do budoucna blížit nějakému rádoby podobnému procesu při nakupování v elektronických tržištích, eventuálně prostě odbydu si to nějakým odesláním třeba až z mobilního telefonu, což nás třeba také jednou potká. Dobře, to je můj osobní názor.
Dovolte tedy, abych se vrátil k tomu, že se pokusím ještě dotknout některých námitek pro zavedení korespondenční volby rozdělených do takových pěti oblastí. Za prvé myslím si, že je možná potřeba zvážit ještě možnost volit mimo Českou republiku, když by měli vzít v úvahu záležitosti srovnání občanů v dané zemi a v zahraničí ve smyslu jako plátců daní a příspěvku tedy na chod státu. Já nebudu tyhlety moje námitky řešit, protože je na to x různých právních a jiných odborných i neodborných názorů, čili to nadnesu jenom jako možnost se k tomu vyjadřovat, eventuálně zvažovat, zda to má nebo nemá relevantní dopad.
Dalším bych řekl nebezpečím je, že občané v zahraničí mohou podlehnout lehkovážněji třeba mediálním výstupům a určitým politickým marketingovým masážím či kampaním, nebo mohou volit podle svých reálných zájmů s krátkodobou nějakou zkušeností, kterou mají naprosto řekněme jenom individuálně zažitou. Neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí ve smyslu, že se v té zemi pak neúčastní dopadu výsledků voleb. Ani občané, když vezmeme třeba toto srovnání s našimi volbami vnitrostátními ve smyslu do stupňů krajských a obecních voleb, také nemůžou volit v jiném obvodě než ve svém, aby neovlivňovali v dané obci řekněme nějaké dopady výsledků toho svého hlasování.
V druhé oblasti se chci zabývat možnostmi prolomení svobody, zpochybnění tajnosti, anonymity. Už se to tady několikrát samozřejmě řešilo, jestli je to prolomení principu svobodné volby, když někdo na druhé straně planety nebo na nějakém jiném místě mimo tu zemi, kde volby probíhají, volí tak, že ho někdo vede. Už jsme tady vzpomínali ty family votingy a tak dále a že to nelze úplně jasně zajistit. To samozřejmě souvisí s tím zajištěním tajnosti voleb, neboli chybí nám tady ta legendární plenta. Nelze zajistit ani anonymitu, neboť jestliže klasické volby probíhají vhozením do urny a několikrát, nechci říkat úmyslným zamícháním, ale samozřejmě ty pohyby a převozy jsou jednoznačné pro tu anonymitu, tak u těch dálkových korespondenčních voleb to není tak úplně zřejmé. Někdy se uvádí, že platí určitá úměra, že čím je větší míra zabezpečení proti zneužití a falšování, tak zároveň je tam i méně anonymity. Ústavou požadovaná tajnost hlasování tedy je víceméně pouze se domnívám tím vhozením volebního lístku za plentou, protože to je tradičně potvrzeno a korespondenční volba tohle, a to se tady několikrát jaksi už diskutovalo a střetávaly se názory, spíše nemůže stoprocentně zajistit.
Dále bych se dotkl oblasti protiústavní selekce voličů. Také jsme to tady probírali. Dochází tady nebo může docházet nebo může se to posoudit, to je prostě samozřejmě názor obou stran nebo více stran, že dochází k narušení principu rovnosti volebního práva. Je potřeba to buď zcela přesvědčivé zdůvodnit, což obě strany, tak jak tady se utkáváme, si nedokážeme jedna druhé dokázat nebo přesvědčit. Takže je to problém řekněme do budoucna; ještě dále zkvalitňovat.
Pro lidi starší, konzervativnější či některé, kteří prostě neovládají moderní technologie, tak jestliže by pokračovalo, jak už jsem naznačil v úvodu, nahrazování té tradiční volby tou osobní účastí a vhozením, a nahrazování nějakými elektronickými či jinými postupy, tak je to může také vyloučit.
Další oblastí, které jsem se chtěl dotknout, jsou některé negativní zkušenosti, podvody a manipulace. No, bylo to tady odezněno už také vícekrát. Zase si dokazujeme, že zmanipulování prezidentských voleb v USA, v Rakousku, ve Francii, možná ani jsme nezachytili, kde všude jinde, je prostě specifický případ a že se to dá nějakým způsobem do budoucna ošetřit. Těžko to můžeme teď rozhodnout jako hypoteticky, co nastane za originální situaci a jaké můžou nastat problémy.
Já jsem chtěl trošku ještě přidat něco, co možná není jenom to shrnutí dosavadních názorů, ale to, jaké možnosti bychom měli zvážit pro zajištění bezpečnosti nebo určitého komfortu a vyrovnanosti v tom přístupu všech občanů, ve smyslu postižení třeba v případě nevidomosti, a nabízí se některé možnosti, jak při té korespondenční volbě to dosáhnout.
První možností je hlasovací asistence. Jestliže někdo je postižen zrakovou výlukou, tak může použít určitou asistenci blízké důvěryhodné osoby nebo přítele, rodinného člena a může mu pomoci vyplnit hlasovací lístek. Ovšem tady to samozřejmě naráží, jak bude ta pověřená osoba nezaujatá ve smyslu té volby toho nevidomého. Braillovo písmo jsme probírali. Bylo by ideální, aby to mohlo být poskytnuto v tomto formátu. Nahrané zvukové pokyny - také se o tom uvažuje, že by byly podávány té nevidomé osobě pomocí toho průvodce, který by je poslouchal, a mohly by mu pomoct při hlasování.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas. Pane poslanče, zapínám dalších deset minut. Ano?
Poslanec Ivan Jáč: Ne, ne, ne, já jsem, paní předsedající, řekl, že nebudu postupovat asi v rozporu s výrokem Ústavního soudu, abych neměl ještě na krku nějaké soudy na závěr své kariéry...
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Je vaším právem vystoupit ještě 10 minut bez nějakého ohrožení.
Poslanec Ivan Jáč: Já si je nechám. Děkuji, ale Ústavní soud je Ústavní soud, já mám k soudům jaksi respekt, takže zatím se zdržím té možnosti a uvidíme ještě během dne. Děkuji.
