Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych se ve svém příspěvku, který bych potom rád zařadil jako bod dnešního jednání, ale ještě ho přesně nazvu, věnoval nelehké situaci učitelů na vysokých školách, fakultách sociálního, humanitního zaměření, které (která?) v této době je už velmi tristní.
Sílí nespokojenost s výší platu, a to tak, že pedagogové těchto fakult nejenomže již podepisují petici s množstvím asi dvou tisíc podpisů, ale odcházejí nebo začínají uvažovat o odchodu do nižších stupňů vzdělávacích instituci, to znamená středních škol či dokonce základních škol nebo také uvažují o odchodu do komerční či jiné sféry třeba administrativní, správní. Je tedy ale i řekněme férové připomenout, že současný ministr školství již ustanovil pracovní skupinu. Měla by začít jednat pravděpodobně někde v polovině února, ale její možnosti jsou velmi a pravomoci velmi omezené ve vztahu k veřejným vysokým školám, protože tyto veřejné vysoké školy ze statutu již svého fungování si mzdovou politiku a úroveň a rozdělování tvoří samy.
Situace na těchto oborech - humanitních a sociálně ekonomických fakultách je ještě o to kritičtější, že současná vysoká inflace v podstatě obnažila jejich slabou reálnou mzdu, kupní sílu, která pro některé docenty, docentky třeba na Univerzitě Karlově v Praze dosahuje i kolem třicet dva, pouhých 32 000 korun, když průměrný plat v České republice v posledním čtvrtletí roku 2022, zaměstnanecký plat, dosahoval kolem 40 000 korun. Co tedy dodat? Takovéto příjmy v metropoli Praha už neumožňují ani důstojný, důstojný život a nutí pedagogy, aby odcházeli eventuálně z vysokoškolské sféry na jiné úrovně, jak už jsem zmínil, nebo odcházejí učit do regionálních vysokých škol a fakult, kde je relativní poměr výše mzdy a životních nákladů přece jenom příznivější.
Jak tedy dále? Bylo sice naznačeno nebo jsem řekl, že ministerská komise nebo ministerstvo samo nemá téměř žádné reálné nástroje k řešení této situace, protože tak to bylo řekněme historicky nastaveno při restrukturalizaci našeho národního školství. Ale situace je ještě i o to komplikovanější, že tyto fakulty mají v rámci tak zvaného přerozdělovacího nebo vyrovnávacího koeficientu náročnosti zajištění výuky ten nejnižší neboli základní koeficient jedna, přitom některé technické a technologické fakulty ho dosahují až v násobku tří toho normativu, kterým Ministerstvo školství nebo chceme-li tedy státní rozpočet zásobuje vysoké školy zdrojem financí kromě dalších.
Zde se možná právě nabízí určité řešení pro přerozdělení těchto prostředků přes ony koeficienty, které jaksi vznikaly historicky v desítkách letech již předtím, když se uvažovalo, že tak zvané humanitní obory se mohou jaksi realizovat pomocí tužky, papíru, maximálně přidáme nějaký ten notebook. Ve hře by mohla být ale i dočasná dotace pro tyto obory, tak jak ji v minulosti již provedlo a osvědčilo pro revitalizaci některých pedagogických a lékařských oborů či fakult. Nebo samozřejmě uvažovat na nějakou další přechodnou bonifikaci, bude-li řekněme dostatečná pro naplnění těch požadavků těchto zmíněných oborů. (Čas.)
Takže - stejně už jsem byl skoro na závěr, takže, paní místopředsedkyně, ten bod by se jmenoval - navýšení mezd pedagogů humanitních oborů na českých vysokých školách. Děkuji.
