Já se také s dovolením posunu od toho předpoledního divadla, z mého pohledu zcela nedůstojného Senátu, já jsem si nemyslel, že tady něco v přímém přenosu podobného tomu zažiji, tak já bych se s dovolením přesunul k projednávanému bodu.

Tady zaznělo mnohé pro i proti pandemickému zákonu. Od některých kolegů jsem slyšel, že to je opravdu ta nejhorší legislativní úprava asi v historii této země. Taky nechci komentovat věci, které tady zazněly, například... Slyšel jsem ale, že v ideálním případě můžeme do konce února projednat to či ono. Já jsem chemik, znám pojem ideálního plynu, ale ten ideální plyn neexistuje. Takže takové úvahy, co můžeme v ideálním případě stihnout a co nemůžeme, nechám stranou. Nechci také věnovat nic komunikaci vlády k občanům, samozřejmě i já tady mám jakési výhrady, ale to není to podstatné.

Já bych se s vámi rád podělil stručně o svůj pohled na pandemický zákon. Nechám taky stranou ústavnost nebo případnou neústavnost samotného procesu při schvalování této novely v Poslanecké sněmovně. Já nejsem právník, jsem chemik. Přenechám toto povolanějším, tedy, řekněme, soudcům Ústavního soudu.

Takže k těm obecnějším aspektům pandemického zákona. Z mého pohledu jde tedy o novelu, nebo víme, že jde o novelu již existujícího zákona, která sice zavádí nějaké úpravy, ale zejména prodlužuje platnost stávající legislativy. Pan ministr tady o tom velmi podrobně hovořil. Já také vnímám určité nedokonalosti tohoto návrhu, jistou nesystémovost a tak dále. Ale na druhé straně nemohu nevidět provázanost tohoto zákona s řadou dalších zákonů, které nám pomáhají ve stále komplikované pandemické situaci.

Já nejsem taky nějaký optimista, že už možná po 2 týdnech v březnu to nebudeme potřebovat. A pokud bychom nyní pandemický zákon zamítli, je jasné, že přestanou tyto zákony buď platit, nebo dávat smysl. Já uvedu čerstvý příklad. Už to tady bylo zmíněno v jiném kontextu. Minulý týden jste tady téměř všemi hlasy přítomných senátorek a senátorů, já jsem byl, omlouvám se, v karanténě v tu dobu, tak jsem tady být nemohl, schválili zákon, který umožňuje ředitelům škol dát 10 dnů mimořádného ředitelského volna či přejít na plošnou distanční výuku, pokud to budou potřebovat. Tento zákon byl z mého pohledu přijat za vteřinu dvanáct. Ale i tak si ředitelé pochvalují, že jim pomáhá zvládat a pomůže jim zvládnout tu mnohdy komplikovanou situaci. Ta byla ve školách, víme to všichni, zejména v lednu opravdu pekelná. A ani teď není zdaleka dobojováno. A stačí se podívat do některých krajů. Takže i tento, námi bez problémů schválený zákon, by přestal od 1. 3. platit.

Další věcí, která mi pomohla v mém rozhodování o podpoře pandemického zákona, byly pozměňovací návrhy přijaté ve sněmovně. Už tady o tom bylo taky hodně řečeno. Pro mě osobně bylo původně docela těžko přijatelné, aby zákon měl neomezenou dobu platnosti. A vadily mi tam také ty disproporční výše pokut. Obojí, a nejen to, bylo opraveno. Takže z mého pohledu je zde zákon s platností do konce listopadu se sankcemi výrazně nižšími než jsou třeba ty, které jsou v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Mimochodem, a také to tady zaznělo, navrhovaná novela pandemického zákona je i v řadě dalších aspektů výrazně vstřícnější vůči občanům než zmíněný zákon o ochraně veřejného zdraví, či dokonce než nouzový stav.

A teď ještě pár slov k tomu, co vnímám v debatě pandemického zákona, alespoň já, nejsilněji. Jako každý z vás, i já jsem dostávala a dostávám v posledních dnech stovky, možná tisíce mailů. Většinou jde o několik lehce modifikovaných verzí, ale jednoho a téhož fabulovaného příběhu. Některé ty maily se snaží argumentovat zdánlivě věcně, byť je evidentní, že tam chybí jakákoli podrobnější znalost navrhované novely. Jiné, zatím v mém případě, nevím, jak ve vašem, obsahovaly přímé výhrůžky typu – my si vás najdeme, když budete hlasovat jinak! Nebo když nebudete hlasovat správně. Mimochodem já sám mám velmi čerstvou zkušenost, nedávnou zkušenost se dvěma demonstrantkami, které evidentně mířily od šibenic u Poslanecké sněmovny ke stanici metra Malostranská. Když jsem je míjel, tak mi daly obě docela hlasitě najevo, že bych si mohl, a nejen já, ony řekly: „leckdo, kdo se tady prochází,“ takovou smyčku na krku vyzkoušet, že by mi to také prospělo.

No jako politici musíme být samozřejmě zvyklí na ledacos a já vás mohu ujistit, že po zkušenostech z prezidentské kampaně rozhodně nejsem, jak se říká, cimrplich. O těch dvou dámách, tedy omlouvám se všem dámám, nebyly to dámy, ale pomyslel jsem si svoje. Nicméně jen těžko mohu přejít tu demagogickou argumentaci, kterou oponenti pandemického zákona naprosto masově zneužívají. Ohánějí se tady koncem demokracie, svobody, nástupem totality. Také tady padlo – je to jako za Hitlera v 30. letech při jeho nástupu k moci v Německu. Já to považuji za naprosto nehorázné vůči všem těm, a já mezi ně taky předtím, kteří zažili skutečnou totalitu, se kterou se současná situace v České republice v žádném, ale opakuji – v žádném případě nedá srovnávat.

Já nevím, jestli si někdo skutečně myslí, že pan přítomný ministr, profesor Válek, zruší od 1. března demokracii a nastolí diktaturu ministerstva zdravotnictví. Já rozhodně ne. Ale bohužel někteří zjevně ano. Takže celá veřejná debata a věcná debata kolem novely pandemického zákona se posunula do naprosto absurdní roviny, kdy už vůbec nejde o zákon samotný, ale jen a pouze o protest určité skupiny lidí, kteří se rozhodli, že oni mají pravdu. Já samozřejmě chápu, že se na tom podepisuje také dlouhodobá frustrace z té stále se vlekoucí pandemie covidu, ale vnímám eskalaci tohoto typu jako velký problém, který ještě přispívá k ohrožení soudržnost této společnosti, také té naší společnosti a jejích demokratických principů. A já bych zakončil citátem Tomáše Garrigue Masaryka, asi ho znáte skoro všichni. On kdysi řekl: „ Jen ať jsou spory, ale ať se bojuje s rozumem a poctivě.“

Já bych chtěl právě proto na vás v závěru apelovat, abyste na tuto eskalaci nenaskakovali a nepodporovali ji a schválili novelu pandemického zákona ve znění přeposlaném nebo postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Děkuji.