Vláda premiéra Fialy vydala letos v lednu loňského roku programové prohlášení, ve kterém uvedla, a to cituji: "Budoucnost každé vyspělé země je úzce spjata s kvalitou vzdělání. Náš vzdělávací systém proto bude muset reagovat na výzvy, které před námi stojí, a mít takové školy, které dokážou připravit naše děti a mladé občany pro život ve společnosti 21. století." Tolik ta proklamace, kterou vláda chce naplnit celou řadou ambiciózních opatření. A jedno z těch hlavních opatření, která vláda slibovala realizovat je, cituji zase: "Získat pro školství více finančních prostředků."
Vláda ve svém celkem vágním volebním prohlášení nebo programovém prohlášení uvedla jednoznačně, že garantuje kvalitní platové ohodnocení pedagogických pracovníků a udržení platu na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy. Důraz plánovala klást na udržení dvacetiprocentního podílu nadstandardních složek platu a jejich efektivní využívání. V podstatě, tak, jak jsem říkal odpoledne k naplnění slibů udržení platů pedagogických pracovníků na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy nedošlo ani v loňském roce a nedojde k němu ani letos. Jeden z těch argumentů je ten, že v podstatě dochází k propadání se úrovně výše platu učitele od roku 2021 ve vztahu k průměrné mzdě. Mimo jiné o tom hovoří celkem dost detailně studie našich renomovaných kolegů Münicha a Smolky s názvem Platy učitelů v roce 2021, Vrchol dosažen a co dál?
A zde právě hovoří o tom, že v podstatě platová křivka se propadá směrem dolů. Co hůř, když se hovoří o pedagozích, tak v podstatě vlastně chybí tam platy administrativních pracovníků, školníků a prostě nepedagogických pracovníků, když to zobecním. Při té příležitosti, tak, jak jsem říkal odpoledne, považuji za povinnost zdůraznit, že předchozí vláda Andreje Babiše svoje sliby v oblasti školské politiky naplnila. A tuto skutečnost akceptovala tehdejší opozice, která dnes vládne.
Odpoledne jsem hovořil o platech akademických pracovníků na vysokých školách. Nerad bych se tedy opakoval. Tarify učitelů vědců ve vysokých školách nebo na univerzitách ve srovnání s průměrem tarifů platů lidí s vysokoškolským vzděláním mimo univerzity jsou v České republice o 26 až 41 % nižší. Kategorie docent se pohybuje pod minus 10 % pod průměrem. A v podstatě učitelé regionálního školství jsou na tom lépe než jejich kolegové na vysokých školách. Co se týká kategorie odborný asistent, asistent je to asi o 12 až 26 % nižší než v případě učitelů na středních školách či základních školách.
Toho jsme si byli vědomi na podzim, této situace, že by bylo potřeba zvýšit průměrnou měsíční hrubou mzdu o 5 - 6 %, a to formou na plošného navýšení tarifních složek mzdy zaměstnanců na vysokých školách. Kvalifikovaným výpočtem, výpočtem na základě aktuálních dat jsme si jsme zjistili, že pro navýšení průměrných tarifů o 10 % včetně sociálního a zdravotního pojištění oproti stavu v roce 22 by bylo potřeba 1 430 000 000 korun, a proto jsem společně při projednávání státního rozpočtu předložil s předsedou školského výboru prof. Vondrákem pozměňovací návrh na navýšení výdaje kapitoly 333 o citovanou 1 430 000 000 korun. Tento návrh samozřejmě, protože byl opoziční, tak byl smeten ze stolu.
V oblasti platu se na vysokých školách stále více a více otevírají nůžky mezi platem pedagogů univerzitních vědců a odborného personálu na jedné straně, a platů obdobně kvalifikovaných pracovníků v průmyslu a ve státní správě. Na jednu stranu vláda v programovém prohlášení hovoří o kvalitě vysokého školství. Na druhou stranu si myslím, že v podstatě ta realita je úplně odlišná.
Na doplnění nebo jaksi, aby to bylo evidentní, že je to nezávislé, že to nemá nějaký politický podtext, tak si dovolím stručně citovat z tiskové zprávy Asociace děkanů filozofických fakult, kde je konstatováno, že filozofické fakulty čelí odchodům akademických pracovníků do regionálního školství. Já už jsem se o tom zmínil v podstatě, že vlastně je tam rozdíl asi 14 tisíc korun méně, jestliže pracuje jako na filozofické fakultě, anebo jestliže učí na střední škole.
No a ten závěr této zprávy je celkem dost takový tristní, protože ten děkan Filozofické fakulty ostravské univerzity hovoří o tom, že mnozí akademičtí pracovníci nejsou schopni zajistit své životní náklady. Je to z listopadu z Ostravy, kdy tedy to setkání bylo. Čili jako obdobnou, ne tak detailní analýzu, to jsem schopen v podstatě na řadě příkladů prokázat, co se děje prostě mezi třeba matematiky a mezi filozoficky, mezi lidmi, který učí přírodovědecké předměty na technických univerzitách. Tam ta situace prostě, kteří nemají možnost si přivydělat bokem.
Názory děkanů filozofických fakult bych nerad, aby došlo k nějakému zlehčování, protože jsou to lidé, kteří pracují v první linii, a se zaměstnanci fakult, kteří znají podstatně reálněji situaci, než tady poslanci v Poslanecké sněmovně.
Těch bodů, co si myslím, že je potřeba řešit společně s ministerstvem, je mnoho. Domnívám se, zčásti odpoledne na to, pan ministr o tom hovořil, je potřeba dokončit revizi rámcových vzdělávacích programů s důrazem na objem obsah a aktuálnost učiva. To si myslím, že je úplně jedna z klíčových věcí, které je potřeba, který je potřeba dělat, a myslím si, že by bylo dobrý, aby jsme postupně byli informováni v době, v čase, co vlastně Ministerstvo školství a příslušné komise dělají.
Co se týká kvality vysokoškolské výuky, tam mám tradiční názor, a trochu mně to potvrzuje i teď projednávaný zákon o pedagogických pracovnících, kdy kvalita je přesouvá na nižší manažerské úrovně z úrovně tělesa ministerského, která akredituje příslušné studijní programy na úroveň vlastně vzdělávacích neziskových institucí, což samozřejmě přispívá, což během doby evidentně se odrazí v nekvalitě, v nekvalitě toho konkrétního studijního programu. Zas vycházím ze zkušenosti asi před čtyřmi, osmi lety, kdy jsme podobně takhle uhnuli ve studijních programech zahraničních, konkrétně LLM, a pak dalších MBA, dneska co to znamená, to vidíme pomalu ve své vlastní poště poslanecké, kdy vám to nabízí pomalu i s počítačem, a vůbec prostě hovořit o kvalitě těchto institucí vůbec nemá cenu. Takže toto beru jako trend, který je potřeba zastavit a který si myslím, že bychom měli jako poslanci nebo jako politici hlídat.
Dál je potřeba, abychom se, vláda deklarovala, že se zaměří na snížení celkového objemu učiva a podpoří kvalitu, to znamená porozumění před kvantitou, memorováním. Bylo by dobré, aby zase pan ministr průběžně hovořil o tom, jak si představuje tady vlastně tuto obecnou větu, která je samozřejmě správná, ale jak je to v reálu.
Další takový problém, který je jenom nahozen a není vůbec zatím řešen, je podpora gymnázií a všeobecného vzdělávání. Čili jaká je představa ohledně zrušení víceletých gymnázií nebo jejich omezení, to bychom mohli samozřejmě řešit formou interpelací. Ale to jsou věci, který si ta vláda tam dala a po tom roce v podstatě o tom moc nevíme. To stejné se týká digitalizace. Co se týká financování vysokých škol, vláda řekla, že do ledna 2024 upraví systém financování vysokých škol tak, aby více zohlednila kvalitní výuku a vzdělání v profesně orientovaných studijních programech. Předložený rozpočet je nedostatečný, a je zas problém, jestli tento bod bude naplněn.
Dle bych mohl hovořit o dopadu inflace jak na stravování, tak na bydlení studentů, což těch 17 - 18 % se v normálním, v životě normálního studenta velmi, velmi negativně odrazí. A jsou univerzity, které se snaží to pomoct tomu aspoň částečně nějakým stipendiem, jsou univerzity, které to nechávají v podstatě na těch studentech. Toto si myslím, že je důležité, proč to nechávají na studentech tento problém, protože mají svých problémů dost. V podstatě stát sice poslat jako příspěvek na energie asi 800 000 000 milionů korun, ale zase podle názoru vysokých škol tento nárůst, tady tento drobný příspěvek ten nárůst cen nevykompenzuje. A teď je otázka, teď je otázka, kde se na to vezmou finance, protože jsou sice rezervní fondy, ale ty nejsou taky jako nekonečné.
Čili je potřeba diskutovat, a myslím si, že toto zase v průběhu toho roku se moc nedělo, diskutovat o řešení energetické krize ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a uvažovat o zvýšení energetické soběstačnosti, formou zateplování plášťů budov, instalaci střešních fotoelektrických panelů, instalací tepelných čerpadel, a tak dál. Čili je potřeba zřejmě uvažovat o vypsání dotačních programů s nízkou mírou spoluúčasti vysokých škol. Myslím si, že ty školy, ta spoluúčast by měla být tak kolem 10 %. Takže to jsou to jsou problémy, před kterými ty školy stojí. Snaží se je řešit samy, ale je tam potřeba evidentně pomoc vlády, která dost často zůstává tedy u těch u těch proklamací.
Další problém, který vláda uvádí v programovém prohlášení je, že připraví reformu doktorského studia, jeho financování s cílem vytvoří maximálně vstřícné podmínky pro kvalitní rozvoj nastupující vědecké generace. Toto podle schváleného plánu legislativních prací pro rok 2022 to Ministerstvo školství mělo uloženo do srpna 2022 předložit návrh zákona, kterým se mění ten klasický zákon číslo 111 o vysokých školách a o změně a o doplnění dalších zákonů.
Cílem legislativních úprav má být zejména organizace a průběh doktorského studia. Vím, že ten materiál je rozpracován, ale zatím není tedy ještě tady ve sněmovně, tak uvidíme, co nám v podstatě vlastně přinese.
Dosavadní trvalé přehlížení platové politiky celého resortu školství a současně částečně i oblasti vědy a výzkumu spolu s řadou otázek, některé jsem jenom skutečně nastínil, tak mě vede k přesvědčení, že je potřeba vládě vyjádřit nedůvěru, protože jedna věc je hezký text programového prohlášení, sic vágní, a druhá věc je realita, která evidentně není plněna, i to, co slíbila. Děkuji za pozornost.
