V horní komoře Parlamentu ČR se leckdy podaří v návrzích zákonů a jejich novel objevit různé formální a logické nepřesnosti, které následně jako Sněmovna často i uznáme a senátní znění příslušného zákona přijmeme.
Domnívám se však, že v případě novely zákona o rozpočtovém určení daní kolegové senátoři ustřelili poněkud vedle. Ano, senátní návrh jde na první pohled vstříc tomu, po čem již dlouho jako Občanská demokratická strana voláme a sice po narovnání rozpočtového určení daní, nejen směrem ke krajům, ale také k obcím. Jde však skutečně pouze o první pohled. Na jedné straně sice má dojít k mírnému zvýšení podílu obcí na hrubém výnosu daně z přidané hodnoty ze současných 27, 83 % na 21, 4 %.
Na straně druhé ale současně Senát navrhuje, aby z příjmů obcí byly vyjmuty tzv. motivační položky, které tvoří 30 % podíl na dani z příjmu fyzických osob. Jsem doslova omráčen arogancí, se kterou Ministerstvo financí přistupuje k obcím. Těm doslova přes noc hodlá osekat významnou část příjmů. Jak s omezenými prostředky obce vystačí už ministerstvo nezajímá. Není žádným tajemstvím, že rozpočty obcí jsou již nyní často napjaté. Starostové rozpočty neplánují jen na jeden rok, ale na delší časový úsek.
Musí vědět, kdy se mohou zadlužit, aby vybudovali například kanalizaci nebo se odhodlali k jiné velké investici, kterou místo, které je jejich domovem, nutně potřebuje. Nyní bez dalšího vysvětlení, bez širší diskuse stát, města, obce, chce o peníze obrat. Otázky, jakým způsobem budou financovat své projekty, jak zabezpečí rozvoj, ale běžnou údržbu už ministerstvo neřeší. Překvapuje mě, že vláda tvořená socialisty zcela ignoruje sociální aspekt předkládané legislativy.
Mým domovem je Pardubicko, kde bych mohl jmenovat řadu malých obcí, které bojují o svou existenci. Nemají totiž velké příjmy z výběrů daní. Některé řídí neuvolněný starosta. Tedy člověk, který má vlastní zaměstnání a obec řídí ve svém volném čase. Opět bych mohl jmenovat opatření, které vláda čas od času navrhuje. Opatření, která zatěžují zbytečným papírováním právě ty nejmenší samosprávy. Ministři často zapomínají, že právě v malých obcích bývá život těžší. Obyvatelé zde mají horší přístup ke službám, ke vzdělání, k zaměstnání.
Není proto divu, že venkov trpí a obyvatelé z těchto míst, která mají často dlouhou historii, odchází. Cestou, jak učinit venkov atraktivní pro mladé a aktivní lidi jistě není omezení investic do těchto lokalit. Naopak, stát by měl investovat do infrastruktury odlehlých oblastí, aby zabránil vzniku vyloučených lokalit. Nyní se Ministerstvo financí obrací k obcím zády, když neváhá obcím zabránit v jejich rozvoji. Ty totiž nebudou mít kvůli novému rozpočtovému určení daní peníze na opravu komunikací, kultivaci veřejného prostoru, zasíťování a další rozvoj.
Vážené kolegyně a kolegové, mějme uvedené argumenty na paměti a senátní návrh zákona odmítněme.