Jedná se tak o další ze série opatření, které mají jasný cíl – omezit naši svobodu rozhodování.

Nakupování beru jako nutnost 

Nakupování vnímám hlavně jako nutnost; ve volném čase mnohem raději vyrazím za sportem nebo do přírody.
 
Nikdy by mě ale nenapadlo nutit ostatní, aby svůj čas trávili stejně. Jiní lidé raději o svátcích nakupují, protože to mají jako koníček, mnozí ale prostě nemají jindy čas si porovnat nabídky a nakoupit. To senátory, kteří návrh vymysleli a schválili, zjevně nezajímá. Sami asi mají dostatek času na nákupy ve všední dny. 

Senátní návrh je nebezpečný, protože nerozlišuje mezi veřejným a soukromým životem. Levice bohužel ráda reguluje osobní život lidí a stále častěji nám prostřednictvím státu chce nařizovat, jak se chovat v soukromém životě. 

Do toho ani politici, ani jiné veřejné instituce nemají strkat nos, jedná se totiž o prostor každého člověka, na který stát nemá nárok.

Právě zásahy do osobního prostoru se mění svoboda v autoritářství, otevřené režimy v totality. Zatím jde o zákonnou regulaci, co ve volném čase nemáme dělat. Od toho je jen krůček k tomu, kdy nám budou chtít přikazovat, co ve volném čase dělat. Nerad bych se přitom vracel do doby vynucených účastí na takzvaně "spontánních oslavách", nebo k povinnému vyvěšování vlajek, ať už barvy rudé či modré. 

Stát by měl omezovat a postihovat takové jednání, které je škodlivé nebo nebezpečné. Co je ale nebezpečného na nakupování o státním svátku? Občané nakupující o svátcích rozhodně ničemu škodí. 

Zaměstnanci obchodů si obvykle berou směny o svátcích dobrovolně, protože jsou spojeny s lepším finančním ohodnocením. Stejně tak větší spotřeba pomáhá ekonomice. 

Návrh vede k rušení pracovních míst 

Návrh senátorů ČSSD naopak škodí zaměstnancům a povede k rušení pracovních míst. Na menší počet prodejních hodin bude logicky zapotřebí méně stálých zaměstnanců a brigádníků. Poškodí tak v první řadě ty, které by měla levice nejvíce chránit. 

Návrh zákona o otevírací době vůbec neměl dojít před poslance. Hledání řešení pro neexistující problémy pouze ubírá čas, který bychom měli věnovat důležitějším otázkám a výzvám. 

Tím mám na mysli například uprchlickou krizi, nebo nesmyslně roustoucí státní výdaje. 

K tomu jsme totiž na rozdíl od zasahování do soukromého života občanů byli zvoleni.

prof. Ing. Simeon Karamazov, Dr.
poslanec PČR