Ještě jednou bych zopakoval to, co už tady zaznělo. My se bavíme o zákonu o vzdělávání. Akademické senáty lékařských fakult se zcela jednomyslně opakovaně vyjádřily k tomu, že i když ten zákon přijmeme v tomto znění, tak je nerealizovatelný. My můžeme dát do zákona, že - co já vím - všichni budeme létat, ale létat nemůžeme. Můžeme dát do zákona, že se budeme učit na vysokých školách jak se správně létá, ale holt stejně se to na těch vysokých školách učit nebudeme. Stejně tak se nedá na lékařských fakultách učit tradiční čínská medicína, ať už si pod tím představuje kdo chce co chce.
To je jedna věc, kterou by bylo potřeba, abychom si každý uvědomili. Proto jsem velmi rád, že Senát přišel s tímto svým návrhem a že je možno tuto věc napravit a dát do pořádku. Není to odborná, ale je to čistě technická záležitost. Prostě nelze na lékařských fakultách učit tradiční čínskou medicínu. Nelze na stavební fakultě učit hledání vodních zdrojů a nerostů pomocí virgule. Prostě tak to je. Tím nezpochybňuji, že virgule funguje a nezpochybňuji, že funguje cokoli, co se jmenuje tradiční čínská medicína.
Pak je druhá věc, a to je obecně zákon o léčitelství. Já budu velmi rád, když Ministerstvo zdravotnictví - (V sále prudce vzrůstá hluk, řečník se kvůli tomu odmlčel.)
Já budu velmi rád, když Ministerstvo zdravotnictví předloží zákon o léčitelství, ale myslím si, že bude velmi těžká a složitá debata, protože se domnívám, že kdybychom udělali jenom tady v Poslanecké sněmovně anketu, co si kdo z nás představuje pod tím, co je léčitelství, co kdo z nás považuje za léčitelství, tak by ta anketa měla velmi rozdílné výsledky nejenom podle politických stran, ale i podle jednotlivců. Proto si myslím, že není moudré spěchat, ale je potřeba nachystat velmi korektní zákon, který na jedné straně definuje to, co má nějaký rámec v léčitelství. Já si myslím, že na vrcholu této pyramidy z mého pohledu je určitě akupunktura, kterou považuji za velmi solidní způsob pomoci pacientům. Na druhé straně této pyramidy jsou léčitelské metody, které v médiích byly velmi popularizovány, jako třeba urinoterapie. Opravdu si nedokážu představit, že se tato metoda objeví v zákoně o léčitelství, byť je to uznávaná léčitelská metoda a dokonce mají svoji odbornou společnost.
Toto bude velký problém, který budeme muset intenzivně diskutovat, ale který opravdu nesouvisí s tím - a já pevně věřím, že to v tom zákoně nějakým způsobem, který Ministerstvo zdravotnictví připravuje, nebude - jak se léčitelé vzdělávají, protože to, jak se léčitelé vzdělávají, kdybychom chtěli definovat do zákona, je z mého pohledu na hranici možného. To v podstatě snad ani nejde.
To znamená, já bych velmi plédoval za to, aby Poslanecká sněmovna byla v tomto směru vstřícná, přijala senátní návrh včetně pozměňovacích návrhů, které zdravotní výbor velmi intenzivně diskutoval. Shodli jsme se na nich napříč politickým spektrem, protože jsou to návrhy ryze odborné, které pomohou nelékařům a lékařům, aby se snadněji vzdělávali a které ze zákona odstraní něco, co se v praxi realizovat nedá.
Současně bych plédoval za náš klub na pana ministra, aby všechny politické strany byly do diskuse o zákonu stran léčitelství vtaženy co nejdříve (Řečník se opět odmlčel kvůli velkému hluku v sále.) - technicky to chápu tak, že čím déle budu mluvit, tím později se dostaneme k čemukoliv dalšímu. A já jsem třeba jednou vydržel mluvit sedm hodin. Takže bych velmi prosil pana ministra, i když se jedná o draft (?), který je ve vnitřním připomínkovém řízení, kdyby ho jednotlivé kluby dostaly, abychom mohli co nejrychleji o tomto zákoně debatovat.
Já za sebe, a chápu, že je to deviace mou odborností, považuji zákon o léčitelích za jeden z nejkomplikovanějších zákonů, s kterým se tady setkáváme, protože je to něco na pomezí odbornosti, něco na pomezí pocitů, něco na pomezí osobních zkušeností, a je to zákon, který se pouští do vod, které pro Poslaneckou sněmovnu podle mého názoru jsou zatím poměrně neznámé, ale přitom je to problematika, s kterou všichni z nás máme osobní zkušenosti, někdo pozitivní, někdo negativní, a proto je hodně emocionálně zabarvená.
Prosil bych, kdybychom byli co nejrychleji vtaženi, aby se pak nestalo, že dostaneme nějaký zákon, o kterém budeme velmi intenzivně diskutovat, a místo korektní odborné debaty se to stane součástí politických bojů. To by určitě nebylo dobré, protože řada našich spoluobčanů vyhledává pomoc léčitelů.
Nechci teď debatovat a zpochybňovat to, jestli je to dobře, nebo špatně, ale chci upozornit na to, že tito občané nejsou nějakým způsobem chráněni, pokud se místo do rukou, řekněme, seriózního léčitele dostanou do rukou podvodníka. Opakovaně se tyto kauzy objevují v médiích, opakovaně tyto kauzy každý z nás, kdo je lékař, zná. Ti z nás, co jsou tady onkologové, a pan profesor kolega poslanec Vyzula by mohl o tom mluvit, znají onkologické pacienty, kteří mohli být dobře léčeni v časných stadiích onemocnění, dostali se do rukou rádoby léčitelů, ne léčitelů, rádoby léčitelů, a výsledek je, že dopadli velmi špatně a vrátili se k standardní medicíně až ve fázi, kdy jim nemohla pomoct.
Na druhé straně máme zřejmě řadu z nás, kteří mají zkušenosti osobní s velmi dobrým výsledkem toho, když vyhledal někdo z jejich známých, příbuzných léčitele, a ten mu pomohl. Proto je to oblast, která je velmi, velmi problematická, na pomezí, řekněme, odborného názoru, který tady bude silně znít, a na pomezí osobních pocitů, které tady budou silně znít.
Proto bych velmi, velmi plédoval za to, aby ten zákon přišel do rukou co nejdříve, a ještě jednou děkuji za podporu senátního návrhu a pozměňovacích návrhů. Za klub TOP 09 my obojí podpoříme.
Děkuji.
